První dny roku přibývají mrtví blízcí. První den
v roce 2015 zemřel přítel posledních dvou let Tadeáš Staniek. Kazatel, který vystřídal více církví – ČCE, CSEAV, na konec sloužil v Církvi bratrské. Jeho služba v našich církevních kruzích se scvrkla na několik požehnaných měsíců v Opavě. Posléze se vzbudila jeho stará onkologická nemoc. Statečně s ní s Boží pomocí bojoval až do konce. Ještě v nemocnici mi říkal, že zase připravuje kázání. Moc rád kázal. Kázal hlasitě, jednoznačně, v probuzeneckém stylu. Jeden bratr dokonce v našem sboru prohlásil, že mu Tadeáš řvě do srdce. Tadeáš byl jedním z nepřímějších lidí, co jsem kdy poznal. Dovedu si představit, že právě pro tuto vlastnost mohl být někomu nepříjemný. Jeho výroky typu: „Vím kam jdu, ale umírat se mi nechce“ onu přímočarost podtrhovaly. Jednou jsme u něj byli s Petrem Polachem. Končili jsme naše setkání modlitbou. Prohlásil, že se máme modlit pořádně, to znamená i se vzkládáním rukou. Tadeáš měl pozorovací dobrý pozorovací talent a rovněž zvláštní dar - rád se modlil za druhé a pokládal na ně ruce. Vícekrát jsme o tom daru mluvili. Vyprávěl mi co u toho pociťuje. Jak jej Pán Bůh vede. Mnoha lidem posloužil.
v roce 2015 zemřel přítel posledních dvou let Tadeáš Staniek. Kazatel, který vystřídal více církví – ČCE, CSEAV, na konec sloužil v Církvi bratrské. Jeho služba v našich církevních kruzích se scvrkla na několik požehnaných měsíců v Opavě. Posléze se vzbudila jeho stará onkologická nemoc. Statečně s ní s Boží pomocí bojoval až do konce. Ještě v nemocnici mi říkal, že zase připravuje kázání. Moc rád kázal. Kázal hlasitě, jednoznačně, v probuzeneckém stylu. Jeden bratr dokonce v našem sboru prohlásil, že mu Tadeáš řvě do srdce. Tadeáš byl jedním z nepřímějších lidí, co jsem kdy poznal. Dovedu si představit, že právě pro tuto vlastnost mohl být někomu nepříjemný. Jeho výroky typu: „Vím kam jdu, ale umírat se mi nechce“ onu přímočarost podtrhovaly. Jednou jsme u něj byli s Petrem Polachem. Končili jsme naše setkání modlitbou. Prohlásil, že se máme modlit pořádně, to znamená i se vzkládáním rukou. Tadeáš měl pozorovací dobrý pozorovací talent a rovněž zvláštní dar - rád se modlil za druhé a pokládal na ně ruce. Vícekrát jsme o tom daru mluvili. Vyprávěl mi co u toho pociťuje. Jak jej Pán Bůh vede. Mnoha lidem posloužil.
Tadeáš zemřel. Je mi to líto. Měl jsem ho rád. Rok před svým
odchodem do Boží slávy měl vidění nebe. Dovoluji si kousek ocitovat: „Nyní ta postava Pána Ježíše skutečně byla
patrná jako slunce. Zářila záři, ovšem ne pozemskou, jak známe ze strany
slunce. Pán Ježíš zářil láskou. To mi také postupně docházelo. Ta jeho záře,
byla zář lásky a působila lásku v celé mé bytosti.“ Tadeáš je doma a dýchá v atmosféře lásky.
Utrpení skončilo. Ježíš žije a my s ním, srze něho a v něm.
Žádné komentáře:
Okomentovat