čtvrtek 10. května 2018

Soutěživost a křesťan

Slovo soutěž v Písmu snad nikde nenajdeme, tedy alespoň já jsem je nikde v Písmu nenašel. Ale soutěživost provázela lidstvo od samého počátku. Každému člověku byla  dána do vínku touha jedinečnosti a vyniknutí. A tam, kde je tato touha přítomna, tam je přítomno i srovnávání se s druhými.....,
  

....srovnávání pozvolna přechází do nevyřčené soutěže mezi lidmi. Ta může přejít do otevřeného boje a nakonec přede do válek národů. Biblický Kain a Ábel zřejmě soutěžili o lepší oběť, o lepší vztah s Bohem.  Naše děti si rády porovnávají svou sílu v nejrůznějších disciplínách. Kluci rádi zvou tatínka „na páku“, tedy na souboj síly paží. Lidé soutěží o lepší oblek, lepší sportovní výkony, lepší dort, lepší modlitbu, dokonce i o pikantnější hříchy při zpovědi.
Soutěž nás motivuje, posouvá v životě dál, tlačí nás do zlepšování našich schopností a dovedností, k dopracování se lepších výsledků.
  

Avšak soutěž, pokud přejde moudrou míru, může se stát zlou. Přejde v drsné soupeření. Zmíněný Kain s Abelem nesoutěžil, ale bojoval. Nechal se však vést záští a zlobou. Považoval bratra za nepřítele hodného smrti.  V atmosféře soutěživosti se snadno uchytí úporný plevel závisti.


Ale jen proto nezavrhujme veselou soutěživost.

 Jak by vypadal život bez soutěže? Byl by bezstarostný a poklidný. Nemotivující. Nikdo by neměl ambici připravit dobré jídlo, vyrobit kvalitní kus nářadí. Lidí by chodili jako otrhanci. Šeď života. Trocha soutěže nezaškodí.

Bible a soutěžení

Ovšem do všeho lidského soutěžení zaznívá i jiný hlas z Písma, nepřeslechnutelný. Hlas krotící přehnanou ambicióznost: „Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. “ (Mt 20:21) Najdeme verše, které podstatu soutěživosti zcela ruší: „V úctě dávejte přednost jeden druhému.“ (Ř 12:1) Jak podle těchto veršů hrát na sportovních turnajích? Zažil jsem zápas ve volejbalu vedený „v křesťanském duchu“. Hráči schválně nechali protivníka vyhrát, aby mu udělali radost. Bylo to trapné a zmatené. Nakonec z toho byli rozmrzelí všichni hráči.
  

Z Písma zaznívá ještě i další hlas, který ducha soutěživosti jakoby popírá. Jde o verše připomínající rovnost všech lidí před Bohem, bořící zeď mezi Židy a pohany (Ef 2:15), mezi otroky a pány (Ef. 6:9), mezi muži a ženami (1. K 11:12). Mnohokrát se v Písmu setkáváme s tím, že Boží vidění je jiné než lidské vidění: První budou poslední a poslední první. (L 13:30)

Raději přece jen skončit se soutěží?

Tato rovnostářská myšlenka se plíživě se vkrádá do našeho života a společnosti: „Já mám právo být stejně dobrý jako ty.“ Na prvním místě ve školní recitační soutěži se umístil koktavý chlapec. Upřímná snaha poroty o rovnost znechutila poctivě cvičícího žáka, který se umístil na druhém místě. Už nikdy se neúčastní podobné soutěže. Firmy ztrácejí motivaci, když konkurence získá stejnou hodnotu zisku v dotacích. Dobří pracovníci jsou napomenuti, protože svou dobrou pracovní morálkou kazí mizerně pracující kolektiv. Co je tedy správně?


Soutěživost bude souputníkem našeho života. A nemusíme se za ni stydět. Soutěž ve sportu, a stejně i v životě, má být hra, která povzbudí, posune i baví. Ale jak dokázat, aby hravé soutěžení nepřerostlo v drsné soupeření?

Dovoluji si navrhnout pár rad:

1) Na prvním místě musíme vidět v lidech kolem sebe Boží syny a dcery. Jsme si před Bohem rovni. A proto máme přát druhým úspěch. Třeba i v tom nejlepším smyslu upřímně a laskavě závidět.
2) Svou přehnanou soutěživost kroťme pohledem na Boha. Hezky svůj zápas popsal apoštol Pavel: „Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.“ (Ga 1:10) Tato myšlenka je osvobozuje od úporného soupeření.
3) Pokud přijmeme myšlenku soutěže mezi lidmi či kolektivy, je třeba hrát čestně a nenechat se zlým  stáhnout do pomyslné spirály zla, pýchy, závisti, pomlouvání, zlehčování úspěchů druhých.
  

4) Nebojme se motivovat laskavou soutěživostí i v církvi. Snad jeden verš v Písmu by mohl být k sympatické soutěži jednotlivců v církvi přímo návodný: „Ať se snaží v dobrých skutcích předčiti všickni, kteříž uvěřili Bohu.“ (Tt 3:8)
5) Zachovejme si v životě humor a s ním spojený náhled na život. Když se neumíme zasmát vlastním prohrám a svému pinožení, je to s námi špatné. Bereme se moc vážně.
  

Před dávnými léty vrcholila na dorosteneckém pobytu velká celotáborová soutěž. Týmy soupeřící mezi sebou byly ten rok vyrovnané, rozdíly v celkovém pořadí celotáborové soutěže minimální. Všechny disciplíny už byly vyčerpány. Moudří vedoucí zvolili za poslední rozhodující boj soutěž v pouštění lodiček. O prvním místě prakticky rozhodla náhoda. Moje družina, které jsem velel, prohrála a nezískala vytoužené první místo. Můj svět se tehdy zhroutil. Nepochopil jsem, že jde jen o hru. Nedokázal jsem se zasmát a ocenit nadhled svých vedoucích. Takový nadhled zřejmě ztratil nad svým osudem kdysi i ďábel. My, jako Boží lid, si musíme nadhled zachovat a místo zlému nedávat.


Psáno původně pro časopis Brána. 

středa 2. května 2018

ZKOUŠKA NAD LIDSKÉ SÍLY ANEB VELKÉ MÝLENÍ

Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou Vám připraví i východisko a dodá Vám sílu, abyste mohli obstát. (1. Kor10:13)
Loni jsem si překvapeně uvědomil, jak tento populární  veršík  v Bibli chápeme špatně. Je používán často jako kouzelná formulka v probuzeneckých kruzích v nesnadných životních situacích.
Třeba:
  • Máš před sebou zkoušku na vysoké škole nebo těžký pracovní úkol? Klid! Přece je psáno v Písmu: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly..... 
  • Padla na Tebe těžká nemoc? Nepotkala vás zkouška nad lidské síly.... 
  • Prožíváš manželskou krizi? Nepotkala vás zkouška nad lidské síly....
Zkouška betonového profilu....

Pak se naděje nesplní a náš veršík používáme dál, ale poněkud skřípe.
  • Propadl jsem u státnic? Pracovní úkol jsem nezvládl? Nepotkala vás zkouška nad lidské síly....
  • Je po rozvodu, jsem zdrcen, přemýšlím, že se vším skoncuji... Nepotkala vás zkouška nad lidské síly....
  • Zemřela mi malá dcera... Nepotkala vás zkouška nad lidské síly....
Sami asi cítíme, jak ono vytržené biblické slovo dře o lidské osudy. Z prostého  důvodu. Nemluví totiž o zkouškách, ale o pokušení!  A navíc není to ani vyučující verš s nadčasovou zvěstí. Je to Pavlův obyčejný popis životní fáze korintského společenství, v textu sloužící spíše jako můstek k dalšímu tématu.


Uvedu jen kousek kontextu: 

1 Korintským 10:11 Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků. 12 A tak kdo si myslí, že stojí, ať hledí, aby nepadl. 13Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. 14 Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím! 15 Mluvím jako k rozumným; sami rozsuďte, co říkám.
Už jen ono vyústění ve verši (14): „Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.“  Zjevně napovídá, že Pavel nemluví o životních zkouškách. Tento dovětek by měl pozorného čtenáře zabrzdit ve zbrklém využití onoho výroku do všech životních situací.


Jak verši rozumět? 

Dovoluji si navrhnout tento výklad. Korintští byli křesťané v hříchu až po uši. Měli o sobě přemrštěné vysoké mínění. Dokázali vyčítat i samotnému Pavlovi jeho nedostatky. Ale neviděli vlastní hříchy, hádali se a soudili mezi sebou, zahrávali si s démony. A Pavel jejich hřešení komentuje slovy: "Nezachvátilo vás jiné pokušení nad lidské síly..... " Tedy něco ve smyslu: Žili jste podle vlastních vášní a tužeb. Jste pokoušeni svou lidskostí, člověčinou. A je to jen Boží zázrak, že dodnes žijete jako křesťané.. Doposavad Vás milostivé věrný Pán Bůh podržel. Nedal vám zakusit větší pokušeni než by vaše  chabá a namyšlená křesťanská víra unesla. A naopak připravuje i východisko - radikálního pokání. Proto ihned Pavel navazuje „utíkejte od modlářství“(14).   
A následuje oddíl, kde Pavel varuje před propojením života s démonskými silami. Tento verš má spíše spojovací a ilustrativní funkci. Je ilustraci toho, jak laskavý a trpělivý byl Pán Bůh ke korintským v jejich hříchu. Tento verš chápeme zcela špatně i z důvodu, že používáme ne zcela šťastný překlad. Nemluví se zde o „zkouškách života“ (státnice, krize, vyhazov z práce), ale o pokušeních či svádění ke hříchu.
Ovšem i v této verzi výkladu se nabízí další špatné využití tohoto verše: „Žádné pokušení mě nemůže položit na lopatky, protože Bůh to nikdy nedovolí, proto si mohu občas zahřešit“. Takto křesťan nemůže přemýšlet. Verš je ujištěním, že jsme pod Boží ochranou, což však nelze zneužit. Vždyť náš verš přechází slovo: „Kdo se domnívá, že stojí, ať hledí, aby nespadl.“(12) 
Asi se tedy s bázní ptáme – může nás potkat zkouška nad lidské síly? Toť otázka na jinou úvahu. Zjevné je to, že výše uvedený o zkouškách nad lidské síly nemluví. Spíše bych poukázal na jiný verš: „Šimone, Šimone, hle, Satan si vás aby vás vytříbil jako pšenici. Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra.“ 



Přiznávám, že jsem byl překvapen vlastním velkým mýlením při  používáni tohoto verše z 1. korintským. Znovu si uvědomil, jak důležité pozorně číst Písmo a nenechat se unést zaužívaným chápáními veršů.