sobota 17. června 2017

Příprava obyčejného nedělního kázání

Žijeme v dobách krátkých návodů. A tak si tu drzost dovoluji i v tématu tak vážném. Napsal jsem jej pro přátelé, Daniela a Ráchel, kteří dnes připravují kázání místo mě. Slíbil jsme jim stručný návod.
Tedy: Křesťanské nedělní kázání je fenomén hodný zamyšlení.


  • Čím vlastně je? 
  • Proč lidé s očekáváním přicházejí v neděli do kostelů? 
  • Proč posluchači dokáží jasně rozlišit mezi kázáním špatným a  dobrým, ale dokáží ocenit kázání velmi dobré, silné, zasahující a oslovující? 
  • A proč někdy nepřipravené kázání osloví více než připravené a naopak.

Připravit kázání je úkol hodný důvtipu chytré horákyně.
  • Kázání by nemělo být školní vyučování, ale mělo by být poučné.
  • Nemělo by být teologicky náročné, ale zároveň v dobré teologii dobře zakotvené.
  • Nemělo by být pouze vyprávěním příběhů ze života, ale mělo by být „ze života“.
  •  Nemělo by být pouhým zjednodušeným návodem na život, ale mělo by být velmi praktické.
  • Nemělo by být patetické, ale mělo by obsahovat silnou zvěst.

Na závěr to nejlepší:
  • Mělo by být plné Ducha (svatého) a ne pouze duchalpné.

Z výše uvedeného je zjevné, že připravit kázání není vůbec snadná věc a ke splnění zadání je potřeba vskutku osvícení sHůry, hodné zmíněné horákyně.


Jak tedy kázání připravit?

(1) Modlitba

Aby bylo nebylo kázání pouze duchaplné, je potřeba modlitby. Slavný a zbožný prof. teologie, Jan Milíč Lochman, 


poznamenal, že „modlitba patří k předpokladům a průvodcům teologické práce“. Modlitba by měla kazatele doprovázet během přípravy na neděli. A to jak ve formě střelných modliteb, ve chvílích kazatelského zoufalství, tak i  ve formě meditativní, kdy své myšlenky ke kázání předkládá Bohu a nebo je naopak někde z Božího prostoru či mezi řádky Písma hledá.

 (2) Bible mluví k nám

Jak hezky řekl prof. Jan Heller: „Práce s Biblí, kdy se vám biblický text nově otevírá, je jednou z mála radostí v tomto světě, za kterou se neplatí kocovinou.“ Nad Písmem vlastně není potřeba, v první chvíli, přemýšlet, ale spíše nechat Písmo mluvit k sobě. Všímat si i detailů. (Mě osobně pomáhá srovnávání překladů, přepisování textu, podtrhávání a čmárání etc.)  


Jindy Písmo mluví při rozjímání nad textem, třeba při procházce kolem řeky či při štípaní dřeva. Není ani dobré nechat se zahltit množstvím výkladových komentářů. To až v posledních fázích přípravy.

(3) Bible mluví k posluchačům

Kdysi nám  Pavel Černý v předmětu homiletika (nauka o kázání) řekl větu, kterou si často opakuji: „Přípravu na kázání si nechte na pracovním stole“. 


Posluchači jsou nejednou unavení životem a nestojí o teologickou přednášku a zdůvodňování toho, proč si myslím to či ono. Jako koření či ochucovadlo ke kázání se ale teologické poučení velmi hodí. 
Kazatel by měl předávat posluchačům to, čím k němu Pán Bůh promluvil. A Bible v tom hraje roli zásadní, jako inspirace i jako brzda myšlenek.  

(4) Kontext doby

To nejfenomenálněji na kázání je právě dopadání biblického, a tím i Božího pohledu do dnešního světa, doby, stylů života a myšlení. Kázání by se mělo přibližovat Boží pohled na tento svět. Kazatel by se měl stát Boží troubou, jak to hezky vyjádřil Svatopluk Karásek.  Právě tako skutečnost je stálým osidlem kazatelů. Právě proto je důležitá zejména:
  • Kazatelova pokora před Bohem, Písmem, životem i lidmi. Více zde.
  • Kazatelova modlitba, která ho odvádí od sama sebe k Bohu.
  • A v této chvíli i nutnost jistého laskavého snad až humorného nadhledu nad tímto nesnadným úkolem. Což hezky ilustruje onen výše zmíněný název knihy kázání „Boží trouba“.


(5) Forma kázání

Až nyní je možné dát kázání do jakési formy. Přál bych si připravovat kázání o jednom bodě a ten rozvíjet, ilustrovat. Protože to neumím, přimlouvám se, jako technik, aspoň za nějakou strukturu. Krom zajímavého začátku a shrnujícího konce by mělo mít i „tělo“ kázání jistou strukturu, díky které se posluchač „chytne“, třeba u bodu číslo 2)


Jindy pomůže příběh, který sám o sobě je jakousi červenou nití, ve podle které se potom posluchač lépe orientuje.
Dobré je vnést do kázání jistou míru napětí. Třeba postavit prosti sobě dva protichůdné verše nebo  na začátku dát otázku a odpovědět na ni až na konci kázání. Možností je více.

(6) Proroctví

Kázání by mělo být (a nejednou tomu tak je), prorockým hlasem. Pavel píše: Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše (1. Kor 12: 3) a před tím radí: Dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.
Za dar prorockého slova se prosí modlitbou.
Nejednou se tento dar projeví až legračně. Zcela jinak, než sám kazatel chtěl.  Známý je onen roztomilý příběh o kazateli, který uprostřed promluvy použil formulaci, „Tady končí první část kázání a začíná druhá část kázání“. A právě tato věta oslovila nejvíce posluchačku, která si uvědomila, že skončila jedna část jejího života a začala druhá část.

Modlitba na závěr:

Končím slovy, která je prý možné najít v kostele sv. Maryat-Quay v Ipswichi:

Když mluvím o Tvém svobodném spasení,
ponoř moje  srdce  i duši v myšlence na Tebe.

A když jsou všechna srdce skloněna před Tebou a rozechvěna pod vlivem Tvého slova,
skryj mně za Tvůj kříž.


Kázání budiž řečeno pomalu a nahlas!!

Tolik můj drzý článeček, psaný u příležitosti přípravy kázání Ráchel Polohové a Daniela Kvasničky jr.
Přiznávám, že jsem se mnohokrát jako kazatel prohřešil proti jednotlivým bodům tím, že jsem je přeskočil. 

Co napsat nakonec? Pane Ježíši buď nám milostiv +!+!+