Než sdílet úvahy a komentáře jiných, dovoluji si vděčné
sváteční ohlédnutí: V listopadu 89 jsem byl studentem fakulty stavební v Brně.
Už jen tento údaj poukazuje na skutečnost, že se mi nedařilo zas tak špatně.
Nepociťoval jsem velký tlak doby. Jako
rodina jsme se snažili moc nevyčnívat, neprovokovat a raději mlčet nebo mluvit
tiše. Opatrně šeptat i o své víře. Věděl jsem, jak se chovat, co neříkat, do
čeho (ne)vstupovat. Byl jsem členem pionýra i SSM, za což se dodnes stydím.
Vlastně jsem byl zvyklý na to, že jsou fronty snad všude a
na všechno (včetně toaletního papíru J).
Že města jsou šedivá a jednotvárná.
Že představitelé
našeho státu spolupracují s teroristy oné doby (ti byli cvičeni právě v Brně).
 |
| Prezident Gustav Husák a diktátor Kadfáfi. |
Že je mi velká část světa zapovězena k návštěvě.
Zároveň jsem spoustu věcí nevěděl. Nevěděl jsem o šedesáti
milionech mrtvých v Rusku. O 10 000 umučených a zabitých v Čechách;
nevěděl jsem nic o svobodě. Papoušek je vlastně šťastný v kleci, pokud
nezatouží létat....
Ale ledy se začaly hýbat. Objevil se muž naději v Rusku,
Gorbačov.
Nastal čas tzv. glasnosti. Dokonce
i v Rudém právu se člověk dozvěděl o hrůzách budování komunismu v Sovětském
svazu. Další prozření jsem prožil při studiu předmětu – Dějiny mezinárodního
dělnického hnutí a komunistické strany.
 |
| Moje bývalá učebnice. |
Když jsem četl tuto učebnici a studoval
povinnou literaturu, s hrůzou jsem si uvědomil, že čtu o dějinách prolité
krve, nenávisti a zlosti. Velké poznání!!!
Pak přišel Listopad....
Konala se další z mnoha demonstrací, ta listopadová 1989, která skončila
hrubým násilím vládnoucí třídy. Dodnes vzpomínám na nedělní večer v modlitebně.
Poslouchal jsem zpěvy dvou postarších pražáků na tzv. večírku. Všichni jsme předvídali,
že se něco stane. V pondělí na vojenské katedře soudruzi politruci tušili,
že je problém a opatrně s námi zacházeli. Potom stávka studentů. Sám jsem
nevěděl, co dělat. Byl jsem odchován dr. Urbanem, tehdejším, v mnoha ohledech, normalizačním kazatelem. Vždy zdůrazňoval abychom: „pokojně pracujíce chléb
svůj jedli.“ Tedy nevyskakovat a neprovokovat. Co teď věrný křesťane? Nakonec
jsem se celkem rychle přidal ke stávkujícím a okupovali jsme fakultu ve dne i v noci.
Neskutečně
zajímavá zkušenost, které si dodnes vážím.
Co se stalo v listopadu 1989?
Proč se režim zhroutil? O tom existuje spousta konspiračních
teorií. Historici říkají – neuvěřitelná shoda vnitřních i mezinárodních okolností.
Doporučuji v této souvislosti přečíst něco ze závěrů druhé parlamentní
vyšetřovací komise událostí z listopadu 89. Takovou souhru náhod, není
snad možné předem naplánovat.
Sám věřím tajenou Boží moc, která se nějak dotkla naší země.
Kdo si vzpomene na krásnou atmosféru mezi lidi, na ohleduplnost a lásku, dobré
činy, děkování, na velké sny a ideály... I ten Milouš Jakeš nakonec nevpustil
lidové milice na studenty. Dělníci OKD vypískali soudruha Štěpána.
A komunisté,
tradičně jako na povel, jak byli zvyklí, zvolili Václava Havla prezidentem. Byl
to sen. Věřím, Bohem posvěcený sen.
To, že běh dějin asi definitivně překulil, jsem začal tušit
na svátek Krista Krále, o týden později po 17. listopadu. V aule právnické
fakulty odvážně sloužil mši zakázaný kněz P. František Lizna (pozdější vězeňský
kaplan na Mírově).
 |
| František Lizna |
Bylo to krásné a
vzrušující. Nikdo netušil, co bude, ale
příští dny před námi šlehaly jako plamen.
Pak se už začínalo nově.
Na fakultu se vrátili vyhození
špičkoví učitelé. Jsem dodnes rád za přednášky skvělého pedagoga a statika,
doc. Šmiřáka. Jiní se přestali obávat o svou budoucnost, třeba pro mě skvělá prof.
Matoušková. Další zapovězení se rovnou stali funkcionáři – Ivan Ruller děkanem
FA. A náš kazatel Stanislav Heczko nemusel být povinně pensionován, ale mohl
působit dál. (Toho se bála i STB...:)
¨
 |
| Stanislav Heczko |
Otevřel se nám celý svět. A když jsem na jaře ve výstavním sjezdovém sále bývalého
Krajského výboru KSČ, slyšel teologa, prof. Jana Milíče Lochmana (rektora
Basilejské university), zvěstovat evangelium, vysokoškolským studentům a
akademickému sboru, bylo to úžasné. Ironie dějin? Boží humor?
 |
| Jan Milíč Lochman |
Jsem nesmírně vděčný Bohu za dar svobody. Jasně, svoboda se
otevřela dobrým i zlým. Hřích stále zůstává. Ve světě je spíše menšina ctných a
pravdivých lidí. Logicky vzato by tato menšina měla brzy zaniknout. Neděje se tak. Právě tato menšina má jakousi zvláštní moc,
která nemůže být jen lidská. Zastává je jí, věřím sám Pán dějin a tak zlo nikdy
zcela nezvítězilo.
Samému Bohu Budiž sláva!
Žádné komentáře:
Okomentovat