pondělí 1. října 2018

Naivní sen

Podzimní volební kampaň vrcholí. Opět je nám slibováno, co bude dostupnější, levnější, jak bude život krásnější, tedy zvolíme-li příslušnou politickou stranu.
Jsem snílek, a tak zřejmě poněkud naivně čekám na odvážného politika, který poví lidem něco zcela jiného. Postaví se na tribunu a ...


... řekne publiku něco ve smyslu: „Přátelé, daří se nám dobře, žijeme v nejlepší době za celou historii naší země. Není tu už sedmdesát let válka, úmrtnost dětí je nízká, z kohoutků nám teče levná voda, i když je sucho, základní a dobrá zdravotní péče je na dosah ruky. Nenechte se mýlit, žije se nám nadmíru dobře. A proto tento dobrý čas dobře využijme. Mějte se navzájem rádi, mějte rádi své děti, vytvářejte hezké rodiny, pomáhejte si navzájem, pilně pracujte a bude nám všem ještě lépe.“ Stále na takového politika čekám, ale zřejmě marně. Spíše nám budou malováni čerti na zeď 


a budeme mateni tvrzeními, že se nám daří špatně a že je potřeba ve státě vše přebudovat. Ale jak vylepšit již beztak kvalitní život? Jak nasytit nasycenou společnost. Snad tím, že vše bude zdarma. (U nás ve Frýdku už za hromadnou dopravu neplatíme.)

Každý bude bydlit pod svou vinnou révou

Poslední měsíce se mi do mysli stále vrací dávné Boží zaslíbení dané Izraeli a potažmo i nám. Pán Bůh v těchto příslibech popisuje spokojený a poklidný život: Každý bude bydlit pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí. (Mi 4:4) 


Z oněch slov na mě dýchá pokoj a klid, spokojenost a naplnění. Vidím dům, ve stínu vysokých stromů, opečovávaný vinohrad a fíkovou plantáž, stůl a židle, slyším křik dětí, z okna voní polévka. Ony užitné obdělané zahrady poukazují na úsilí, které člověk musí vyvinout, na práci jeho rukou. Tedy ono „bydlení pod svou vinnou révou“, ona spokojenost nejsou jen spočinutí a nicnedělání, to je i péče o svou zahradu, o své pole. Tedy práce a odpočinek. Jakoby nás ony verše odkazovaly do dávného Edenu, kde dostal Adam za úkol střežit zahradu a pečovat o ni. I z  počátečního příběhu Bible na mě dýchá pokoj a klid.


Žijeme opravdu v bohaté společnosti, kde se nám daří velmi dobře. Co se zřejmě učíme, je ono pokojné „bydlení pod svou révou a pod svým fíkovníkem“. Člověk nikdy nebude spokojen. Tento pocit zřejmě patří k naší přirozenosti. Jsme přitahováni k pomyslné a vysněné dokonalosti. Jako by se v ní člověk chtěl dotknout nebe. Snad je to nějaký odstín oné touhy po věčnosti, kterou vepsal Stvořitel  do našich srdcí. Až budu mít definitivně splacený dům, až změním práci, až budu na křesťanské konferenci, kde se tělesně i duševně uzdravím, to budu šťastný, definitivně šťastný.
Zřejmě každý z nás poznal a okusil, že po okamžiku naplnění naší tužby pocit štěstí s každým dnem klesá a objevuji se další choutky. Navíc jsme hecováni přáteli, sousedy, reklamou a nakonec i našimi politiky. Ba i mnozí křesťanští vůdcové falešně zaslibují nebe na zemi.


Bohatství v umění žít

Jedná zřejmě o míru našeho toužení. Onen obraz „bydlení pod svou révou a pod svým fíkovníkem“ jistě nevede k pasivitě. Jak už je výše napsáno, vinice i sad vyžadují péči, práci, námahu. I náš život potřebuje péči, práci a námahu. Moudrý vinař také není nikdy spokojen se svou vinnou révou, ale nemusí se sžírat myšlenkou na další a další vinohrad. Naopak moudrý vinař dokáže usednout pod svým stromem a děkovat Bohu za to, co má. Pavel v tomto ohledu připomíná, že zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství, a dodává: Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.  Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb... (1Tm 6:6-9)


Jádrem všech ctností je uměřenost. Odhadnout míru. V našem případě odhadnout míru své touhy po lepším, šťastnějším a dokonalejším životě. To ale není vůbec jednoduché. Je to zřejmě ona biblická moudrost, umění žít. I tu Písmo považuje za velké bohatství. Vždyť moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. (Př 8:11)


Jako kazatel jsem mnohokrát oddával. Právě při svatbách jsem se setkal často s touhami po krásné a dokonalé svatbě, krásných a perfektních šatech, obřadu, svatební hostině. Velké očekávání snoubenců, maminek, babiček. Zažil jsem také mnohé nenaplněné touhy, ba i svatební smutek a naštvanost. Vždy snoubencům říkávám, že svatbu je možné udělat i velmi skromně a levně. Připomínám rád jednu z nejkrásnějších svateb svého života. Konala se na dvorku rodinného domu, nevěsta i ženich byli pěkně, ale skromně oblečeni (nevěsta měla hezké modré šaty), výzdoba byla vytvořena z toaletních papírů, a to tak umně a hezky, že to nebylo poznat. (Já se všetečně na původ jejich ozdob doptal kreativních tvůrců.)  Svatební jídlo upekli příbuzní, živou hudbu zajistili přátelé. Žádná svatební nervozita. Nad tím vším vládl jakýsi krásný pokoj a klid. Takový, že jsem po hostině klidně usnul na houpačce, k pobavení všech přítomných. Snoubenci nebyli bohatí, ale velké bohatství měli. Měli se rádi, měli hezkou rodinu, měli pokojnou radostí naplněný svatební den.  

Jak bydlit pod svou vinnou révou

Jak tedy vypadá ono pokojné „bydlení pod svou révou a pod svým fíkovníkem“?  Jedná se o radost z toho, co mám. Prožívat uspokojení z nových věcí, ale mít radost i z věcí starých.  Dokázat si užít to bohatství, co máme, i když se nám třeba zdá být malé. Ale především rozlišovat, co je skutečným bohatstvím, a co ne. To skutečně podstatné v životě je zcela zdarma. Hezké vztahy v rodině, pracovitost, vzdělání, svoboda, vděčnost, otevřené oči pro Boží krásu kolem nás, to jsou hodnoty nesmírně velké ceny. Opět o tom hezky rozjímá kniha Přísloví: Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist. (Př 15:17) Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory. (Př 17:1).


Křesťan by měl navíc den co den poznávat,  jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. (Ef 2:7) Hodnota lásky Boží k nám, zjevená v Kristově kříži, je nevyčíslitelná. A navíc je pro nás ještě připraveno dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí ... v nebesích. (1 Pt 1:4). Zlí jazykové poznamenají, že takového dědictví se nenajíme. Ale já jsem přesvědčen, že nadějný výhled víry do budoucnosti je hodnotou, kterou nám nikdo neukradne.
Tedy přeji každému z nás i sobě samému onen každodenní prožitek pokojného a vděčného života. O takový život je zvykem dělit se s druhými. Ne nadarmo Pán Bůh zaslibuje, že onoho dne... pozvete jeden druhého pod vinnou révu a pod fíkovník.(Za 3:10)  


Psáno pro Život víry

Žádné komentáře:

Okomentovat