OBRÁZKY Z MUKAČEVA

Mukačevo je druhé největší město Zakarpatské Ukrajiny, ležící přímo na rozhraní rovinaté Panonie a úpatí karpatských hor.

To město jsem si zamiloval asi před patnácti lety při své první návštěvě. Zcela osamělý, v jižním vedru jsem bloudil prašnými ulicemi a popíjel chladný ječný kvas, zdejší nealkoholickou náhražku piva. Kolem malé domky, zelená stromořadí. 

Nikoho jsem tu neznal.  Došel jsem od nádraží až na pěší zónu a za ní na tržiště. Blahoslavený den mého příchodu! Právě tento rynok mě oslovil nejvíce. Podobá se sportovní hale. 

V ní hemžení lidí, podbízení prodavačů. Kusy masa podložené novinami tu ležely na stolech i na zemi. Zadní mlékárenské pultíky plné hrud tvarohů a bílých sýrů spolu s mlékem a smetanou v petkách. Ženy dávaly koštovat bílý čerstvý mok z víček. Zaujaly mě rovněž špičaté hromady mleté papriky plné skvělé chuti.

V uličkách kolem hlavní budovy spousty zeleniny, ovoce, a protože bylo jaro, i množství nádherných pevných sazenic. 

V  potemnělé rynočnoj kavárně mi paní napresovala starobylým pákovým presovačem skvělé preso. K tomu sladkou, zcela domácí, čerstvě pocukrovanou buchtičku.  Posadil jsem se na špinavou terasu a pozoroval ruch. Dělám to se stejnou rozkoší dodnes. 

Rynek se sice už změnil směrem k hygieničtějším poměrům, ale svůj ráz stále má.

Město samotné se vyznačuje jakousi útulnou, snad uherskou atmosférou. Ta je zřejmě dána teplem a rovinatostí, rovněž nízkou, dvou až třípodlažní zástavbou. Nad městem stojí Mukačevský hrad a ještě výše, na vysokém pylonu, se vznáší uherská orlice.

V centru, na náměstí ve tvaru V, překvapivě najdete pomník Konstantina a Metoděje. Ti tu sice nikdy nebyli, celý evropský východ však ovlivnili jejich žáci. Západním okrajem středu města důstojně protéká řeka Latorica, v níž se v létě lidé bez potřeby toboganu koupají.

Mukačevo je město východní – rozbité cesty, mizerné chodníky, špína, zmatené dopravní značení, staré ruiny továren. Co mě však na východních městech uchvacuje, je všudypřítomnost zeleně. Ulice jsou stejně jako dvorky na sídlištích plné vzrostlých stromů. Mnohé cesty lemují široké víceřadé pásy stromů s bíle natřenými kmeny. 

Hojná zeleň ve spojení s nepořádkem a ošumělými fasádami domů vytváří onu východní atmosféru.

Pokud pojedete městem směrem na východ, najdete zde v sídlišti blízko hřbitova další zjevení. Moderní modlitebnu sesterské církve Svazu evangelijních křesťanů baptistů. Modlitebny na celé Ukrajině jsou variacemi jednoho typového projektu, dispozičně nevyhovujícího.  Tato zcela nová modlitebna je výjimkou.  Má čtvercový půdorys, malou věžičku uprostřed, dostatek pomocných místností, evropské WC. Přesto si ponechala východní zdobný ráz, ovšem v kultivované podobě.

Schází se v ní misijně i sociálně aktivní sbor Blagodať – Milost. Kázává v něm skvělý kazatel, kamarád a muž vize, Timoteus. 

Až budete v Mukačevu, jistě se tam zastavte. S  východní bodrostí vás uvítají, starší bratří políbí své spolubratry. (Zdali se líbají i sestry, jsem nějak nepostřehl.)  Uslyšíte skvělý chór. Stojí za to do Mukačeva se vypravit!

Psáno pro Bránu Foto: LiborStránský, Timoteus Dymčenko, Petr Kučera, katka Kučerová, Slávek Prudil, Wikopedie.