Staré zastávky a nadražíčka

Jako malý kluk jsem měl moc rád atmosféru malých vlakových zastávek. Až na výjimky bývávaly tzv. obsluhované, což znamená, že za osvětleným okýnkem seděla železničářka v tmavě modrém úboru. Z „dopravní kanceláře“ cinkaly  zvonky. Pravidelných intervalech klaply nádražní hodiny. Večer prskala zářivka a případně drnčel startér. Záchodky vždy téměř nefunkční a smradlavé. Zato květiny za okny pestré, někdy i záhonky
s květinami před budovou.

Té pozvláštní atmosféry si všímal i kníže brněnských básníků Jan Skácel a popsal ji v básni Malá nádraží. Vtěsnal do ní více než já v předchozích řádcích:

Malá nádraží

Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.

Vždycky jsme malinko smutní

na malých nádražích,

kde nikdo nečeká.

Najednou máme bílou duši z bezu,

najednou je v nás příliš z člověka.

(Krajinolog a znalec Skácelova díla doc. Jan Lacina se důvodně domnívá, že zde popisuje zastávku Dolní Loučky u Brna)

Inkriminovaná zastávka, kterou podle doc. Laciny byla inspiraci Janu Skácelovi

Po listopadu se kultura zastávek vylepšila. Mnohé oblékly nový šat. Čistotu. Zlatá devadesátá. Býval jsem však nevděčník. Záviděl jsem západu ty krásné moderní zastávky. Elegantní, jednoduché, čisté prosklené desingové. Stačilo pár let a dočkal jsem se. Tratě se modernizují a s nimi i zastávky. Jsou krásné, typizované, unifikované, desingové. Bývají čisté, v jednotné modré barvě...

Česká Třebová - Zábřeh

Poprvé jsem si to citelně uvědomil po rekonstrukci tratě Zábřeh  - Česká Třebová. Tam zmizela celá řada malých zastávek, béžových špinavých staveních, které však měli v sobě osobitou poetiku. 

Model zaniklé stanice Tatenice. 

Zastávka Tatenice, kde se snad kdysi i lístky prodávaly, byla nahrazena onou klasickou budkou – modrá kovová konstrukce, polykarbonát a plexiskla. Pravda tato nová zastávka je unikát, stojí na mostě nad řekou mezi tunely.

Nádraží Hoštejn bylo starou důstojnou drážní budovou, kde vám do nedávna prodali lístky a v kanceláři seděl pan výpravčí. Člověk se necítil tak opuštěný, když čekal večer na poslední vlak. Navíc tam bývalo teplo. Před nádražím květinová zahrádka. 

Nyní – klasika modrá konstrukce, polykarbonát, plexi a kovová sedátka, na která není v zimě radno sedat, protože vám přimrzne zadek. Ano, uznávám,nástupiště  je blíže vesnici.

Stávající zastávka

Potom zastávka Lupěné. Doufal jsem, že ji opraví a zachovají. Byla otlučená, škaredá, ale tajemných kouzlem na mě působila nesmírně mile. Jakýsi lidový stavitel ji musel stavět. Snad v akci „Z“. 

Lupěné

Bourání Lupěného

Dnes tam stojí opět stejná zastávka jako předchozí – modrá, polykarbonát, plexi.

Jsem asi věčně nespokojený....

Vždyť se mi splnil se můj dětský sen, čisté a moderní, skleněné prostě  krásné budky. Ale zdá se mi, že zastávky ztratily svou osobitost a jedinečnost. Přemýšlel jsem, proč je mi to vlastně líto. Je to tím, že se mi život zdá trochu víc unifikovanější, stejnější, obyčejnější. Další příspěvek k tomu, že se život odosobňuje a stáváme se součástí velké továrny lidstva. Život se mění v naprogramovaný systém, který ničím nepřekvapí.

Jistě je mi smutno i proto, že zmizel kus mého dětského světa. Jakoby se mi stýskalo po těch šedých zděných zaprášených budkách možná i po nedopalcích v rozích.  Možná i po železničářkách v modrém. Jsem rád, že ve Frýdku, kde nyní žiji, mám ještě staré stanice. Třeba takový Lískovec u Frýdku – to je zašedlá třída, polibek minulosti.

A moderní  zastávka Čeladná je zase důkazem, že když se chce, dá se postavit něco nového a osobitého.

Jak jsem se v blogu zmýlil - výše napsané  -  přání otcem myšlenky :)

Díky tomuto článku a googlování jsem zjistil, že ony nové plexi buňky nejsou tak docela stejné. Dokonce najdete více různých typů. A rozmanitost zastávek je dodnes velká.

Jehlancovitá zastávka v Těchoníně, kterou si vymohli místní.

Jinak kombinace jeklů a plexi. 

Opět jiná kombinace 

Nová zastávka v Mladkově vedle opravená a zamčené staré budovy

A vlastně ony staré nádraží si byla také hodně podobná, unifikovaná. (Třeba Tatenice a Lupěné byly stavěnmy snad podle stejného projektu, stejně jako Hnojník a Dobrá.) 

Nezbývá tedy než konstatovat, že v každé době musíme být pozorní a na oči nasadit romantické brýle, které promění náš svět¨. A třeba i plexi svět.  Nezbývá než se radovat i z unifikovaných budek a ještě více ze zajímavých zastávek. Třeba zastávka Zátor má svou eleganci, útulnost i kytičky.
. 

A tak jsem si vlastně oddechl, že nekončím ufňukaně. 

.