sobota 20. července 2019

Cesta za Františkem


O prázdninách je potřeba dohonit resty. Jeden z nich je moje cesta za svatým Františkem z Assisi.


Mám k němu léta sympatie, patří do seznamu černých svědomí mého neasketického života. Tedy nejprve pár slov jeho osobě.

Velmi stručně o sv. Františkovi z Assisi

Žil na přelomu 11/12. století. Měl podle svých životopisců od mládí laskavou a rozpustilou povahu, byl synem bohatého kupce s látkami. Patřil ke zlaté mládeži svého města.


Měl vše, co si může mladý člověk přát, ale se svým životem nebyl spokojený. Chtěl se stát rytířem a získat šlechtický titul. Účastnil se války. Uviděl tak utrpení i lidské umírání. Sám byl raněn.  Dalším  formativním zážitkem bylo setkání s hnijícím malomocným. 


Těch se vždy stranil, hnusili se mu. Přesto, když jej uviděl, byl přemožen vnitřní povinností křesťanské lásky, objal jej a políbil jej. Později, stále velmi mlád, bylo mu okolo dvaceti let, se stáhl do ústraní, toulal se po okolí, přemýšlel o životě i následování Krista (V té době bylo obyvatelstvo dnešní Itálie aspoň formálně křesťanské.) Když se ho jeho přátelé ptali, co se s ním stalo, zdali se nezamiloval, přisvědčil, že se oženil s velkou láskou, paní chudobou. Později, na jedné svých potůlek došel, ke kostelíku svatého Damiána, kde uslyšel Boží hlas: „Františku, oprav můj dům“. František se dal do opravy zbořené kapličky.

Kříž v kostele sv. Damiána.
Pod ním uslyšel hlas Boží pro svůj život. 

Později ta slova přijal jako výzvu k opravě církve. Ta tehdy byla na vrcholu svého úpadku. Kolos bezduché instituce skřípal světským tóny. Postupně se posunul k radikálnějším činům. Rozprodal svůj a z části i otcův majetek, peníze rozdal chudým. Otci se změna synova zaměření pravůbec nelíbila, dotáhl nezdárného synka jej před biskupa města Assisi, aby jej soudil.  Zde František učinil silný čin. Zklamán otcem, svlékl ze sebe oděv, jediné majetkové pojítko mezi jím a rodinou.


Zřekl se otce a  prohlásil za svého tatínka Otce v nebesích.  Kdosi přes něj hned hodil starý pytel, aby svou nahotou nepohoršoval.  Od té doby nosil jednoduchý šat z pytloviny. A Františkáni dodnes nosí obyčejnou hnědou kutnu.


Františkův plášť z hory z kláštera a Verna

František posléze začal žít  neuvěřitelně chudě, asketicky a svobodně. Prostými slovy, na rozích ulic, vyzýval k následování Krista a k vzájemné lásce. Pomáhal nezištně lidem, pečoval o nemocné, ztotožňoval se s chudými. Žil z toho, co mu lidé dali či nedali. Byl doslova závislý na Bohu. Lidé se přítomnosti blázínka Páně cítili dobře.


Jeho bohatstvím byl svět, který Bůh stvořil pro své děti. Radoval se ze zvířat, rostlin květin, skal, slunce vody. Právě skrze stvoření vnímal Stvořitele. Spřátelil se se zvířaty natolik, že v něm tvorové rozpoznali přítele. Svým příkladem strh mnoho nadšených následovníků a ovlivnil tisice lidí. Časem z nich vznikla řehole Františkánů a v ženské podobě řehole Klarisek. Svým působením ovlivnil celou tehdejší Itálii i tehdejší křesťanský svět. A činí tak dodnes.


Zemřel poměrně mlád (45 let), nedaleko Assizi. Jeho tělo bylo poměrně zhuntované častými posty i tím, že
na sobě nechával žít své nevinné spolubratry, různá zvířátka. Nechal se položit nahý na holou zem se slovy, že nahý vyšel z těla své matky a nahý se odevzdává do rukou nebeského otce.
Odkaz světce dodnes žije, na světě jsou Kapucíni, Minorité, Františkáni a další a další odnože následovníků velkého muže. Sympatické bylo, že František nereformoval církev, ale svůj život.  Vždy jsem se divil, proč si žádný papež nepřivlastnil světcovo jméno. Považuji se za šťastného, když jsem se dočkal:


Nyní něco k cestě po jeho stopách. Popisem nalezených duchovních šlápot doplním život Františka z Assisi. Cesta se uskutečnila v nádherném předjarním březnu. Jeli jsme ve dvou - bratr v Kristu Štěpán a moje maličkost. 

(1) Za Františkovými stigmaty

Naše první zastavení bylo na hoře La Verna, kde byl František ke konci života, uprostřed pochybností, raněn Božím znamením, stigmaty, ranami Kristovými. Zdejší klášter se nachází poměrně vysoko v horách, přilepený jako vlaštovčí hnízda ke skalám. 


Byl protkán sítí chodeb a chodbiček s kapličkami, obrazy a modlitebními zátišími. Cestou jsme potkali kapličku věnovanou ptákům se sochou Františka kázajícím okřídleným bratrům, jak nazýval všechny Boží tvory.



Mezi domky kláštera se nachází skalní sluje, kde František bydlíval, dokonce jedno místo je označeno jako místo, kde lehával. (Dnes je překryto kovovou sítí neb ho turisté rozebírali J)





Se Štěpánem jsem vyrazil na samý vrch hory La Verna. Fratiškologové tvrdívají, že se život světce otiskl
do místní přírody.  Vzpomenul jsem si na tuto tezi ve chvíli, kdy jsem uviděl samý posvátný vrchol hory, pokrytý rozkvetlými, snad kosatci. Možná květiny kvetly nejen k oslavě Boží, ale i k oslavě světce. Na hoře je postavena malá krásná a skromná kaplička. Místo na mě udělalo obrovský dojem.



Spokojeni a naplněni jsme prošli klášterem, zahlédli kapucíny v hnědém a pokračovali do Františkova rodného města.

Na místě činu – Assisi

Večer jsme dojeli do vytouženého místa.


Ubytovali jsme lehce františkánsky a zaslouženě se vyspali. V Assisi na Františka narazíte všude: sošky, obrazy, nápisy, musea, suvenýry, ulice. Prostě je všude.




Městu vévodí bazilika svatého Františka, v níž je tento světec pohřben. Nevím, zda se extrémně skromný František v nebi směje či pláče, když vidí svou hrobku ukrytou v obrovské, zdobné,  trojposchoďové bazilice. 

Další poschodí jsou pod urovní terénu, kde spočívá Františkovo tělo. 

V jiném kostele najdeme hrobku svaté Kláry, ženské spolunásledovnice života Františka. Samotné město si zachovalo svůj středověky charakter. I hypermarket místní  radní ukryli do podzemí, aby nepřekážel vzpomínkám na asketického rodáka. Užíval jsem si spleti zdejších uliček, schodečků a náměstí.




Nejvíc jsem se těšil na návštěvu kostelíka sv. Damiána, místa, kde Františkova cesta následování Krista začala. Měl jsem tu čest ke kostelíku dojít sám a projít se i okolím, cestou s vlčími máky.


Kostelík je skutečně nenápadný, pod městem, za hradbami. Byl jsem tu opravdově šťasten. 

Kostelík svatého Damiána!

Klášterní zahrada. 

Prosté františkánské kříže

Večer jsme se Štěpánem navštívili františkánské adorace. Uvítal nás laskavý a radostný bratr v hnědém.
V pět hodin vrzly vrátka sakristie, vstoupili bratří a pod vedením staršího vousatého mnicha jsme zpívali prosté chvály, za doprovodu harmonia či dýchavičných varhan. Nádherné, krásné, jemné, skromné. 


Večer jsme navštívili předměstí Assisi, Santa Maria degli Angeli, městečko s krásným obrovským a zdobným barokním kostelem. Uvnitř kostela stál malý kostelík. Teprve zpětně mi došlo, že jsem byl na místě Františkova skonu, v Porciuncule, kterou jsem na mapě marně hledal. Skromný život velkého světce opět zakryla pompézní barokní sláva. Celkově v Assisi bylo nádherně. Jistě se sem vrátím.


Nelze nezmínit setkání s malířem Raffaele Ariante, u něhož jsme prožili krásnou hodinku. Za jeho obrazy byl nádherný myšlenkový svět. Obraz ukřižovaného a zároveň živého Krista, jablko z ráje ještě bez stínu. No skvost! Odkaz na jeho FB je zde

Rozhovor s malířem v ateliéru. 

Peccato Originale


Za jesličkami do Grecia

Naše další cesta nás zavedla do vesničky Grecio, kde poprvé František inicioval oslavu vánoc ztvárněním Kristova narození na živo. Tedy dnešní tzv. Betlém. Ta chvíle byla prý nádherná. „A noc byla jasná jako den a lidé se spolu se zvířaty cítili blaženě. Les zněl písněmi a od skal se odrážel jásot. V té chvíli byla uctěna prostota, povýšena chudoba a zvelebena pokora.“

Kamenné jesličky

I zde najdeme františkánský klášter, přilepený jako vlaštovčí hnízdo na skalách. 


Zúčastňujeme se „mini“ mše svaté, procházíme místa, kde světec ve skalách a chýších žil i spával.
V klášteře je též rozsáhlá sbírka Betlému z celého světa. Některé jsou úsměvné jiné krásné. Z Čech tu byl krajkový.  Ano, odtud, z Grecia,  se celosvětová tradice Betlému odvíjí.

Betlém ve stylu vánoční koule

Betlém ve stylu jemného kýče vánoční noci. 

Skalní Betlém. 

O kousek dál nacházíme další klášter, ale rovněž krásnou vesnickou hospůdku, v níž tak trochu nechtěně, ale nádherně hedonistický jíme. 


S kuchařkami a obsluhujícími. 

František by nad námi asi zaplakal, ale my jsme byli naplněni radostí. To by byl asi zase rád. A potom už rychle na vlak do Říma, věčného města.

Řím

Nabubřelost Říma se mi nějak dřela se vzpomínkami na skromného Františka. Výstavné kostely, Vatikán. 


Navštívili jsme i jeden františkánský kostel, ale já stále vzpomínal na prostou kamennou kapličku na hoře La Verna. Měli jsme tu čest proniknout i do katakomb, kde byli pohřbíváni  římští občané a později i křesťané.
Díky tomu se nám zachovali i první křesťanské symboly. Ale byl jsem velmi rád, že jsem vstoupil na půdu města, o kterém jsem jen slýchával, viděl Koloseum, Panteon, staré antické památky, které vídávali apoštolové Petr i Pavel. 



Zhodnocení

Cesta do Assisi byla moc hezká. Moc díky svému mladšímu spolubratru v Kristu Štěpánovi, který mě provázel, překládal a v google mapách našel snad všechno. 


Moc díky mému frýdeckému sboru za skvělý dárek.
Na konec -  Samému Bohu Budiž sláva +!+!+

1 komentář: