Nadupaný rok 2018

Jaký byl rok 2018 ? Skvělý! Přirovnal bych ho k citrónu, který mačkáte více a více a kapky stále tečou. 

Rozjezd byl příjemný a pohodový. (Ovšem, když pominu zvolení Zemana prezidentem....) Šlehačkou na onom rozjezdu byly dvě cesty na Ukrajinu, první diakonická-pracovní.  Druhá spanilá, odpočinková velikonoční, s mou sestrou a Vaškem.  Co se dá nahňahňat do čtyř dnů? Tisíce vjemů: východní pascha s východní pohostinností....

Hody u přítele Timotea v Mukačevu

....smutné setkání s čerstvým vdovcem, mým kamarádem. Nádherné jaro v horách, přejezd neprůjezdného sedla, ....

Už za sedlem. Štastní, že jsme projeli.... Místní v terénní autech nevěřícně koukali. 

...evangelizace v zapařené sportovní hale. Vrátil jsem se s pocitem, že pohoda a plnost mě bude doprovázet i dalšími dny.

Ale zdání klame. Hned po mém návratu ohlásila ředitelka diakonie odchod ze svého postu. Byl jsem novopečeným předsedou správní rady diakonie. Nastalo tak říkajíc diakonické jaro, kdy jsme hledali nového ředitele. 

Telefony, modlitby, emaily, setkání. Bylo to nesnadné období, kdy jsem pár nocí hodně špatně spal. Vše dobře dopadlo. Celý ten čas jsem prožíval tajemné Boží vedení a milostivou ochranu.

Součástí mého života je již dlouho nadsborová  práce s dorostem. Mohl jsem se díky ní několikrát navrátit do České Třebové (bývalého působiště), kde jsme měli kurzy i celostátní kolo Biblické stezky. Docela jsem si užil přípravu mapy pro finále a poznal nový nádherný přírodní třebovský kout. Deset let jsem tam žil a vlastně jsem ono místo neznal.  

Mapa na Biblickou stezku. Fakt mě to bavilo. 

Na našem regionálním kole stezky jsem dostal na starost nejvyšší stanoviště, asi proto, že jsem byl nejstarší.  Byl tu krásný výhled na těšínské Beskydy, což mě inspirovalo k několika výpravám v dalších měsících. Navštívil jsem Hrčavu, na Filipku. Krása. Ještě Stožek. Objev roku. Nová krajina v mé sbírce. 

Popíjení výborné studené vody na Hrčavě. 

Prázdniny byly hodně nadupány a tím i poněkud unavující. Vždy jsem se vrátil domů, stačil vyprat a připravovat další akci. Jedna se dokonce překrývala s jinou. Ještě jsem se nevzpamatoval a začal hustý podzimní řetězec, který vyvrcholil úspěšným Sjezdem dorostů, který jsem spoluorganizoval. Pak přišlo kýžené zklidnění.

Sjezd dorostu ze zákulisí, v popředí úsměvný nafukovací Maják.
Ten jsme raději nechali stáhnout :) 

Vypadá to, jako bych nebyl doma ve Frýdku. Ale jo, byl jsem tu furt  a snažil se starat o naše společenství. To neprošlo žádnými revolučními  změnami. Ale jisté evoluční změny probíhají. Letos jsme měli jeden křest, přál bych si jich víc, ale úrody nebylo.
V biblických hodinách jsme pronikali do  2. korintským a celkem jsem v tom plaval. Ale rovněž jsem poznával sám sebe v Pavlových ironiích i kazatelském zoufalství Od října jsme otevřeli  jinou biblickou knihu a to Přísloví.
A tak třídím a třídím veršíky podle témat.
Na staršovstvu jsme prožili moc hezký čas, když jsme dokončili these našeho sboru. Tedy jak a kam chceme jít. 

Moc hezký byl dětský den na téma lidské tělo, kam jsem připravil umělé srdce. 

Legoprojekt se sochou Krista (autor Marek Moškoř) byl rovněž super.

Patnáctého října jsem se dožil půl století. Bylo to závažné datum a tak jsem slavil. S rodinou, ve sboru, v seniorátu, v Třebové, v Brně a ještě chci pokračovat. Při sborovém slavení za mnou přišla jedna sestra a řekla: „Je ti jasné, že je to poslední třetina...! Pak už je jen prodloužení!“. Tu větu jsem si dobře zapamatoval. Každopádně je za mnou hezké podziní období setkávání a přátelských rozhovorů nad dobrým jídlem (zpravidla maso od br. Zagury...) a dobrým pitím. Lahví jsem dostal tolik, že jsem si raději v adventu zakázal pít alkohol, abych se nespustil.

   Otvírání sektu     |    Švagr vede řeč

                              S bráchou a synovcem     |     S mou sestrou, asi hrdou na bráchu

Když jsme u té poslední třetiny života, tak ta se vyznačuje mimo jiné smutným jevem, že umírají legendární postavy, které mě životem provázely. Dovoluji si vzpomenout dva Brňáky: vynikající ekologa Antonína Bůčka, legendu mého ekojinošství. A velkého architekta Ivana Rullera, dlouholetého přítele mého tatínka a legendu už od dětství.  O prázdninách mě překvapil odchod kazatele Jiřího Lukla, dobrého anděla mého života. Před vánoci frýdeckou ekumenu doslova zaskočil odchod Josefa Maňáka, místeckého děkana, kterého jsem měl moc rád. 

            Antonín Buček |  Josef Maňák
                                 Ivan Ruller |  Jiří Lukl

Zemřeli i další, manžel mé sestřenice Zdeněk, měl jsem tu čest něco povědět z jeho života na pohřbu. Rovněž milá sestraŽáková, kterou jsem už nestačil v Třebové navštívit.

Když jsem se chtěl dostat ještě do větší do deprese, stačilo rozkliknout na chmi stav vod v našich řekách. Přiznávám, že mě vyloženě děsí vysychání krajiny, horké dny již v březnu. 

Ostravice u nás v F-M

A jsem rád za každý déšť. Toho jsem si užil na výpravách do hor. Týden na Ukrajině, propršela většina dní. Deset dní v Rumunsku a opět „chcanec jak šwiňa“ skoro každý den. Jen na podzimní výpravě bylo sucho. To jsme byli skoro v našem kraji, v Beskidu Živeckém.

To zrovna nepršelo.... ukrajinské Horhany

Do mého života vstoupil chytrý telefon a rychle  si mě ochočil. Je to doslova změna paradigmat. V jedné krabičce má člověk vše. Knihu, telefon, net, baterku, noviny, zápisník, foták, budík, teploměr, peněženku, banku, Bibli... Do hor si už neberu mapu a u pokladních českých drah už nenakupuji. Mrcha net, je se svou lepivostí stále s vámi. Ano, to byla velká tichá proměna.

Co bylo z roku nejhezčí? Nádherný tábor s duchovními rozhovory? 

Nečekaný noční pohled na jižní krajinu podbělokarpatského jihu? Hezké rozhovory s milými lidmi? Vinobraní, kterého jsem se po letech mohl zúčastnit? Bohoslužba v Javorníku s nádherným ryčákem varhaníka?

Čarokrásná modlitebna v Javorníku

Znovu a znovu se mi vrací jeden zážitek. Zcela bláznivě jsem jednu sobotu v nadupaném podzimu vyrazil do Zlína na oslavu 100 let Českobratrské církve evangelické. Chtěl jsem zažít atmosféru evangelické oslavy
ve funkcionalistickém kostele a koncert mých oblíbených Agfleků. 

AGflek paří v kostele. 

Jedním z bloků programu byla panelová diskuse. Zasedli v ní Pavel Hošek, muž, který je schopen mluvit o čemkoli. Paní Košíková, jemná dramaturgyně Hradišťanu. Zdeněk Bárta, bývalý senátor a Petr Pokorný, legenda české biblistiky, překladatel Nového zákona.
Zazněla poslední otázka panelu: „Co přejete ČCE do dalších sta let?“ Každý něco duchaplného řekl. Poslední odpověděl prof.Pokorný: „Ducha svatého“. Moderátor byl zaskočen stručností a zeptal se: „To je vše?“. Slovutný osmdesátiletý profesor jen dodal: „To stačí“. Byla v tom tíha času, naděje i obava. Bylo to nádherné! Bylo to dojemné!
Ta slova mě provázejí dodnes. 

Prof. Petr Pokorný je onen šedovlasý muž vprostřed fotografie. 

Samému Bohu budiž sláva za krásný a nadupaný rock! Přiď Duchu svatý, Obnoviteli!