Zababův blog: Líné putování Kysuce

Na konci prázdnin je člověk po dovolených unaven, proto je líné putování celkem případné. Akce Pozdní sběr už několik let úspěšně plní funkci odpočinkového vydechnutí.

Letos bylo putování ještě více odpočinkovější a bez námahy, snad až na mezi trapnosti. Za čtyři dny jsme ušli 40 km, tedy každý den 10 km. (Loni jsme cca 60 km) Vstávali jsme pozdě, šli jsme pomalu a navíc jsme se stavovali
u „schronisek“ (polské turistické ubytovny), na pivíčko, kávu a další pochutiny.

Ale od začátku

Začali jsme v neděli večer v Čadci, vlakem dvě zastávky do půvabné staničky Oščadnica.

Autor: Pudelek (Marcin Szala)

Z ní už snadno, lehkým výstupem nad hřeben vedoucí až na Velkou Raču. Tábořili jsme u podivných bunkrů, na loukách, v blízkosti romantického remízku. Plápolající oheň nikomu nevadil, ani několikrát projíždějícím myslivcům. Večer jsme popíjeli pozdní sběr a bylo nám moc hezky.

Útok na Raču

Fakt nevím, jak jsme to dokázali, ale Raču jsme dobyli až k večeru, byť se jedná o poměrně banální výstup. Ale vstali jsme celkem pozdě...

...pomalu stoupali, kochali se.

Před odchodem jsme se ještě zdrželi marným vytlačováním terénního vozu pana agronoma, který zapadl do bažinky. Náhon na čtyři kola + šest párů rukou, ale bylo to marné. Vysvobodil ho až traktor. Příjezd zachránce jsme již sledovali při stoupání na Raču. Leč záhy jsme našli přístřešek se studánkou a dali si tu oběd. (Asi hodinu po vyjití... ☺)

Pod vrcholem jsou sjezdovky, kde jsme se stavili v místní občerstvovně na pivo. Potom už jen táhle stoupat. Rača samotná je plochá hora, s plochou rozhlednou a plochými výhledy do dáli.

Bylo vidět hezky Tatry i Lysou horu. Trochu nás lákalo schornisko, ale představa příjemného večera u ohně byla lákavější. Ustlali jsme si pod horou na krásných loukách, kde se na polské straně letos jistě páslo.

S obavami kopu ohniště. Zapomněl jsem si sekáček, ale na ten nezapomněl Štěpán. Měl ho vynikající, jak svým tvarem, tak ostrostí. Přímo se s ním daly krájet celé široké drny. Opět večer, pozdní sběr, večeře, povídání.

To už je ráno...

Po hřebeni Kysuc a Žiweckého Beskydu

Ráno si odskočil Štěpán do schoniska pod Račou na snídani a laskavě doplnil i zásoby vody. Opět poměrně pozdě jsme vyrazili a kochali jsme se nádhernými výhledy do různých stran.

Lehoulince pršelo a cesta se celkem táhla, ale cíl cesty se zjevoval stále blíže: Przegibek. To místo mě fascinovalo i z mapy. Malá osada ve výšce 1000 m. nad mořem.

Překvapivě obydlená, se schoniscem, bačoviskem, kapličkou a spoustou hezkých domečků. Jakoby Poláci měli nějaký zvláštní vnitřní cit pro skloubení nového se starým.

Poseděli jsme u pivečka, dali si výborný jablečný koláč, kávičku a až v podvečer jsme postavili tábor na horní stanici malé sjezdovečky. Bál jsem se, aby nás někdo nepříšel hubovat. Poláci tu prošli a nikdo nic neříkal. Zvláštní. U nás by stanování na cizím pozemku to asi neprošlo. Ani ráno ve schronisku se nikdo nepozastatvoval nad tím, že jsme spali jinde.

Ráno jsem si Przegibek prošel v jitřním slunci. Opět nádhera nesmírná. Slunce ještě nevyšlo nad obzor a tak nasvětlilo domečky i stromy do nových kompozic.

Na Rycerowku

Posnídali jsme a opět zašli do schoniska na kávu a koláč. (Hédonismus!) Opět líný začátek, opět pozdní vyjití. Další cesta vedla lesy a lesy. Přes všechno sucho jsem byl překvapen, že v potocích byla voda a prameny pramenily. Leč zdejší lesy jsou poznamenány „epizodou sucha“. Kéž by to byla jen epizoda.

Velmi zajímavé bylo setkání s dvěma muži ze Slovenského geodetického a kartografického ústavu, kteří obnovovali nátěry hraničních kamenů. Barvili je na bílo a červeno. Moc hezké popovídání.

Naše skupina se dávno rozdělila na rychlejší a pomalejší. Rycerovku jsme tak dobyli ve dvou úderných skupinách. První byli bratranci Machkovi a po nich zbytek. Slibovaný kruhový výhled na vrcholu vůbec nekonal. Hora je to značně zarostlá. Výstup na ni trochu připomínal horský výstup, ale jen trochu.

Pod Rycerovkou bylo opět schornisko a s ním pivo, žurek (polská chlebová polévka), chleba se sádlem. Potom dále lesy a pastvinami až do další osady Mlada hora. Opět moc hezká osada s citlivě postavenými či udržovanými domy.