Jsem snílek, a tak zřejmě poněkud naivně čekám na odvážného politika,
který poví lidem něco zcela jiného. Postaví se na tribunu a ...
... řekne publiku něco ve
smyslu: „Přátelé, daří se nám dobře, žijeme v nejlepší době za celou historii
naší země. Není tu už sedmdesát let válka, úmrtnost dětí je nízká,
z kohoutků nám teče levná voda, i když je sucho, základní a dobrá zdravotní
péče je na dosah ruky. Nenechte se mýlit, žije se nám nadmíru dobře. A proto
tento dobrý čas dobře využijme. Mějte se navzájem rádi, mějte rádi své děti, vytvářejte
hezké rodiny, pomáhejte si navzájem, pilně pracujte a bude nám všem ještě lépe.“
Stále na takového politika čekám, ale zřejmě marně. Spíše nám budou malováni
čerti na zeď
a budeme mateni tvrzeními, že se nám daří špatně a že je potřeba ve
státě vše přebudovat. Ale jak vylepšit již beztak kvalitní život? Jak nasytit
nasycenou společnost. Snad tím, že vše bude zdarma. (U nás ve Frýdku už za hromadnou
dopravu neplatíme.)
Každý bude bydlit pod svou vinnou révou
Poslední měsíce se mi do mysli stále vrací dávné Boží
zaslíbení dané Izraeli a potažmo i nám. Pán Bůh v těchto příslibech popisuje
spokojený a poklidný život: Každý
bude bydlit pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí.
(Mi 4:4)
Z oněch slov na mě dýchá
pokoj a klid, spokojenost a naplnění. Vidím dům, ve stínu vysokých stromů,
opečovávaný vinohrad a fíkovou plantáž, stůl a židle, slyším křik dětí,
z okna voní polévka. Ony užitné obdělané zahrady poukazují na úsilí, které
člověk musí vyvinout, na práci jeho rukou. Tedy ono „bydlení pod svou vinnou
révou“, ona spokojenost nejsou jen spočinutí a nicnedělání, to je i péče o svou
zahradu, o své pole. Tedy práce a odpočinek. Jakoby nás ony verše odkazovaly do
dávného Edenu, kde dostal Adam za úkol střežit zahradu a pečovat o ni. I
z počátečního příběhu Bible na mě dýchá pokoj a klid.
Žijeme opravdu v bohaté společnosti, kde se nám daří
velmi dobře. Co se zřejmě učíme, je ono pokojné „bydlení pod svou révou a pod
svým fíkovníkem“. Člověk nikdy nebude spokojen. Tento pocit zřejmě patří k naší
přirozenosti. Jsme přitahováni k pomyslné a vysněné dokonalosti. Jako by
se v ní člověk chtěl dotknout nebe. Snad je to nějaký odstín oné touhy po
věčnosti, kterou vepsal Stvořitel do
našich srdcí. Až budu mít definitivně splacený dům, až změním práci, až budu na
křesťanské konferenci, kde se tělesně i duševně uzdravím, to budu šťastný, definitivně
šťastný.
Zřejmě každý z nás poznal a okusil, že po okamžiku
naplnění naší tužby pocit štěstí s každým dnem klesá a objevuji se další
choutky. Navíc jsme hecováni přáteli, sousedy, reklamou a nakonec i našimi
politiky. Ba i mnozí křesťanští vůdcové falešně zaslibují nebe na zemi.
Bohatství v umění žít
Jedná zřejmě o míru našeho toužení. Onen obraz „bydlení pod
svou révou a pod svým fíkovníkem“ jistě nevede k pasivitě. Jak už je výše
napsáno, vinice i sad vyžadují péči, práci, námahu. I náš život potřebuje péči,
práci a námahu. Moudrý vinař také není nikdy spokojen se svou vinnou révou, ale
nemusí se sžírat myšlenkou na další a další vinohrad. Naopak moudrý vinař dokáže
usednout pod svým stromem a děkovat Bohu za to, co má. Pavel v tomto
ohledu připomíná, že zbožnost, která se
spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství, a dodává: Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také
si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo
chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých
tužeb... (1Tm 6:6-9)
Jádrem všech ctností je uměřenost. Odhadnout míru.
V našem případě odhadnout míru své touhy po lepším, šťastnějším a
dokonalejším životě. To ale není vůbec jednoduché. Je to zřejmě ona biblická
moudrost, umění žít. I tu Písmo považuje za velké bohatství. Vždyť moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se
jí žádné skvosty. (Př 8:11)
Jako kazatel jsem mnohokrát oddával. Právě při svatbách jsem
se setkal často s touhami po krásné a dokonalé svatbě, krásných a perfektních
šatech, obřadu, svatební hostině. Velké očekávání snoubenců, maminek, babiček.
Zažil jsem také mnohé nenaplněné touhy, ba i svatební smutek a naštvanost. Vždy
snoubencům říkávám, že svatbu je možné udělat i velmi skromně a levně.
Připomínám rád jednu z nejkrásnějších svateb svého života. Konala se na
dvorku rodinného domu, nevěsta i ženich byli pěkně, ale skromně oblečeni
(nevěsta měla hezké modré šaty), výzdoba byla vytvořena z toaletních
papírů, a to tak umně a hezky, že to nebylo poznat. (Já se všetečně na původ
jejich ozdob doptal kreativních tvůrců.) Svatební jídlo upekli příbuzní, živou hudbu
zajistili přátelé. Žádná svatební nervozita. Nad tím vším vládl jakýsi krásný
pokoj a klid. Takový, že jsem po hostině klidně usnul na houpačce, k pobavení
všech přítomných. Snoubenci nebyli bohatí, ale velké bohatství měli. Měli se
rádi, měli hezkou rodinu, měli pokojnou radostí naplněný svatební den.
Jak bydlit pod svou vinnou révou
Jak tedy vypadá ono pokojné „bydlení pod svou révou a pod svým fíkovníkem“? Jedná se o radost z toho, co mám. Prožívat
uspokojení z nových věcí, ale mít radost i z věcí starých. Dokázat si užít to bohatství, co máme, i když se
nám třeba zdá být malé. Ale především rozlišovat, co je skutečným bohatstvím, a
co ne. To skutečně podstatné v životě je zcela zdarma. Hezké vztahy
v rodině, pracovitost, vzdělání, svoboda, vděčnost, otevřené oči pro Boží
krásu kolem nás, to jsou hodnoty nesmírně velké ceny. Opět o tom hezky rozjímá
kniha Přísloví: Lepší je jídlo ze
zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist. (Př 15:17)
Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům
plný obětních hodů a spory. (Př 17:1).
Křesťan by měl navíc den co den poznávat, jak nesmírné
bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. (Ef 2:7) Hodnota
lásky Boží k nám, zjevená v Kristově kříži, je nevyčíslitelná. A
navíc je pro nás ještě připraveno dědictví
nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí ... v nebesích. (1 Pt 1:4). Zlí
jazykové poznamenají, že takového dědictví se nenajíme. Ale já jsem přesvědčen,
že nadějný výhled víry do budoucnosti je hodnotou, kterou nám nikdo neukradne.
Tedy přeji každému z nás i sobě samému onen každodenní
prožitek pokojného a vděčného života. O takový život je zvykem dělit se s druhými.
Ne nadarmo Pán Bůh zaslibuje, že onoho
dne... pozvete jeden druhého pod vinnou révu a pod fíkovník.(Za 3:10)
Hezké.
OdpovědětVymazat