SULOV-STRÁŽOV 2017 – OSTROV V ČASE

Na Slovenské putování se mi už ani nechtělo vyrážet. Byl jsem ulondán prázdninovými akcemi a navíc přede mnou byly další akce. Ale slib je slib a hlavní iniciátor (naštěstí) musí držet slovo.

Tedy vyrazili jsme do Sůlovských a Strážovských vrchů.  A bylo to super, jakoby Ostrov v plynoucím čase, uprostřed lidského klokotání a dobíhání termínů. Čtyři dny, v nichž se hodiny prodlužují a vnímavost se stupňuje. 

Jak vznikají ostrovy v čase?

Především je důležité mít kolem sebe skvělé přátele – Darka, Šmídyho s Anet, Štěpána, Katku, Ivanu a Zdeňka.

Účast religionisty doc. Zdeňka Vojtíška je šlehačkou na dortu. Stačí nadhodit téma a Zdeněk svým kantorským hlasem i gestikulací začne přednášet. Pro nás to byly vděčné chvíle osvěcující duchovní zákoutí společnosti i lidských srdcí.

Pak je potřeba navštívit hezká místa......

Začít Hlbockým vodopádem z něhož, i po suchem létě, tekla voda. (Korytem potoka i po stráních táhnou místní skryté vodovodní trubky.)

Je dobré se plahočit cestičkami pod skalními masívy s krásnými výhledy......

.... a dojít na hrad Sulov s výhledy ještě krásnějšími. Tady si člověk připadá opravdu jako na Ostrově.

(Je dobré mít ochotného kamaráda, který obětavě pohlídá batohy v sedle. Díky Zdeňku!)

Nesmí se zapomenout utábořit se mimo působnost bdělých ochránářů (hodných a snaživých lidí). A mít dobrý stan, do kterého neteče.

Ráno, po vytrvalém dopoledním dešti

To byla doporučení pro první den, což v našem případě bylo pondělí.

Další den je super se vyspat a čekat až přestane pršet a potom pokračovat dál a dál, obydlenou krajinou. Nenechat se se odradit vlhkem a  námahou, jako se to stalo Štěpánovi.  A mít vznešené cíle, třeba Manínskou Tiesňavu. Ale k té vede cesta nádhernými obydlenými krajinami

Sedlo pod Havraní skálou bylo zcela ploché

Krásná dřevěná modlitebna ve Vrchteplé!

Blíží se večer a je třeba odpočinout. 

Před tím je ovšem třeba se dobře napít v místní hospůdce tatranského čaje (podle hospodské ženské pití...) a nakoupit chuťově ojedinělé domácí klobásky. K večeři hlavně nekupovat Znojemskou omáčku v prášku. A už vůbec ji nevylepšovat červeným vínem! Je to opravdu hnus.

To je lepší si v noci počkat na lišku. Ta mnohem lépe rozveselí celý tábor, zvláště po ránu, když je vše rozhryzané.

To jsou doporučení pro druhý den, což v našem případě bylo úterý. 

Třetí den musí každý hledač ostrovů času projít Maninskou tiesňavou, opravdovou soutěskou, tak tak na auto.

A potom tradá dál přes kopce a kopečky. Hledač ostrovů času nesmí zapomenout na nádhernou, táhlou, lesní, loveckou stezku, která traverzuje,  těsně pod hřebenem, pod skálami a pod horou Tisová (713). Na stezce je už trochu podzimně teskno, ale krásně.  (Nikdo ji nefotil, asi se všem zas tak moc nelíbila...:) Končí v hezkém horském sedle, kde by stálo za to se utábořit. Ale my šli dál. Pohoupali se na hojdačke. Její užití je jen na vlastní nebezpečí(!!!), jak nás poučoval uprostřed lesů návod.

Večer by se měl hledač ostrovů času utábořit na krásné rovné loučce.

K večeři je vhodné podávat halušky s brynzou, které nejlépe uvaří Anet a Šmídy.

To jsou doporučení pro třetí den, což v našem případě byla středa.

Potom už hledač ostrovů času musí zaútočit na Strážovské vrchy. Nezapomenout přejít krásné louky mezi Domanižou a Čakouvou lehotou, kde najde pozorný tourista naleziště ocúnů v takové houšti, že jejich modř září do dálek. Potom už doporučuji na steč ku hřebeni s Velkou Kačkou. Vine k němu  krásná cesta, až pohádková, pravda, hodně strmá!

Aby byl ostrov času poznán celý, musí jeho hledač nahlédnout do hlubin priepasti Kortmanka v zdát hold nadšeným jeskyňářům – permoníkům.

Potom už na Velku Kačku. Zde nesmí její dobyvatel zapomenout vzdát další hold, tentokrát této hoře s tak půvabným názvem.

Hora je půvabná i ocúnovými loukami a nádhernými výhledy do krajiny strážovských vrchů.

Aby pocity Ostrova času byly naplněny po okraj, je třeba sestoupit do sedla Samostrél a zde postavit stan, udělat oheň povečeřet.

Velmi zvláštní název pro sedlo!

Nenechat se rozhodit přidrzlými turistkami, raději si dojít k mihotající elektrické svíčce pod křížem. Ve větrné noci vypadá strašidelně. Potom už usínat za prudkých poryvů větru, který se opírá do stromů. Je to divoké, pod-zimní ale příjemné, zvláště je-li člověk v teplém spacáku. 

To jsou doporučení pro třetí den, což v našem případě byla čtvrtek.

Nakonec je dobré dojít až na Strážov, krále zdejších hor. Pokud to nestihneš, což se stalo nám, dá se to dohonit za čtrnáct dní. (Foto z cesty zde.) A nezapomenout navštívit malovanou vesničku Číčmany.

A pak se nechat kolébat autobusem a odplouvat z ostrova v čase do všedního klokotání života a do dennodenních kotrmelců osudu. Ale ostrov času zůstává, kdesi v dálce. Jednou se za takové ostrovy času bude platit. Díky Bože za relativitu času! Soli Deo Gloria!!!

Užity fotografie Petra s Anet a Zdeňka Vojtíška.