Původ a smysl slavení vánoc

Vánoce jsou v Čechách nejkomerčnější svátek a zároveň den, na který je navěšeno snad nejvíce  tradic a zvyků: Od slunovratu, přes stromeček vánoční věštby až po ryzí komerci - děda mráz, Santa Klaus.

Kde se ten křesťanský svátek vzal? 

Svátek vánoc původně nebyl ani židovský, ani křesťanský. Byly to svátky slunovratu, svátky světla. Protože se vždy v tomto období se slunce zase začalo vracet výše nad obzor  a den se stával delší a delší. V Sýrii byl oblíbený, kult Nepřemožitelného Boha slunce a právě jeho svátkem den byl slunovratu.

V době, kdy po římských cestách začali putovat apoštolové a posléze evangelisté nově šířícího se křesťanství, bývaly oslavy Slunovratu velmi bujaré. 

Po tří stech letech, navzdory tlaku pronásledování, se křesťané stali pevnou součástí římské společnosti (v roce 311 bylo křesťanství zrovnoprávněno s ostatními náboženstvími), a časem (v roce 380) se křesťanství stalo státním náboženstvím. Jak bylo pevně ukotveno ve společnosti, vznikaly i křesťanské svátky.
Svátky velikonoc se již slavily, protože se překrývali se svátky židovskými, akorát nebyla shoda v datu, ale to je jiný příběh. Svátky narození Krista byly přirozeně na pořadu dne. Začalo se hledat datum narození Krista.

Podle výpočtů, založených do značné míry na dohadech (vycházelo se z předpokládaného data narození Jana Křtitele), došli badatelé oněch dob k datu 25.12. Tedy den Slunovratu. Mentalita počínajícího věku křesťanství viděla ve výsledku výpočtu Boží prozřetelnost a potvrzení správnosti jejich výpočtů. Tolik první verze příběhu data vánoc.
Podle jiných badatelů se prostě křesťané přiklonily ke slavení narození Krista právě ve dny Svátků slunovratu.
V té době byl den Slunovratu státním svátkem výše zmiňovaného Nepřemožitelného Boha slunce.

Celá myšlenka příchodu světla zapadala do křesťanského myšlení,  protože Kristus o sobě řekl: „Já jsem světlo světa“ (J.12:46). Izaiáš prorokuje o světle „které v temnotách svítí a tma je nepohltila“ (Iz. 9:1).  A nakonec Kristus je nazýván u Malachiáše „Sluncem spravedlnosti  (Mal 4:20).“ Tedy svátky Slunovratu jsou ideálním časem pro slavení svátků narození Krista. Milánský biskup, zbožný Ambrož (byl biskupem od roku 374-397) promluvě výslovně konfrontuje slavnost pohanskou a slavnost křesťanskou, říká: „Kristus je naším novým sluncem!“

Betlémské světlo

Zřejmě tyto okolnosti způsobily rychlé rozšíření tohoto svátku do celého tehdejšího křesťanského světa. Došlo tedy k čemusi jako k překřtění pohanských svátků na křesťanské. První záznam slavení svátků v Římě je z roku 336. Dá se předpokládat, že k prvnímu slavení došlo ještě před tímto rokem.

Znepokojené křesťanské svědomí o vánocích

Kdysi se ve mně hnulo svědomí a připadala mi myšlenka překřtění pohanských svátků jako mylná a špatná.  Studovali jsme tehdy teologický seminář. V předmětu církevních dějin jsme se na celý problém zeptali našeho učitele kazatele Jana Kašpera.

Náš nezapomenutelný učitel, Jan Kašper, kazatel CB a dnes farář ČCE v Brandýse nad Labem

Jeho odpověď se mi líbila. Dával nám za příklad Abrahama, který stavěl oltáře právě místech pohanských svatyň. Tam postavil oltář Hospodinu (Gn. 12:7). Nakonec i Izraelské svatyně bývaly stavěny na místech pohanských božišť (Jz. 18:1 – Sílo!). Podobně i křesťané zabrali, dobyli svátky původně pohanské a udělali z nich svátky křesťanské. Ta myšlenka se mi líbila, vděčně jsem ji přijal do života. Rovněž jsem si uvědomil, že čím více se vzdalujeme od Boha, tím více se z vánoc zase stávají svátky pohanské.

Jak slavit vánoce?

Tradičním křesťanským klišé o vánocích je kritika konzumnosti vánoc. Bylo by však velmi snadné a laciné dárky a dobré jídlo vyhodit do odpadkového koše. I v Izraeli byl zvyk dávat si dárky v dobách převeliké radosti. Příklad oslavy radostného dne najdeme v Nehemiáši: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.".
Je tu jen jedna velmi podstatná zásada vánoční radosti: nesmíme zaměnit prostředek slavení vánoc za smysl vánoc. O vánocích se máme radovat, hodovat a být veselí, máme si dávat dárky, ale musíme   vědět   proč.

Protože se nám narodil Zachránce.  Pokud bude naše Štědrovečerní večeře, kapr či řízek, láhev vína, dárky, společné posezení, projevem radosti před Hospodinem, který nás přišel v Kristu zachránit, oslavíme dobře a radostně vánoce.
Ono je co slavit! A lépe se slaví narození Krista než smrt Krista. Ale i na tu o vánocích máme myslet. Objevil jsem na FC obrázek, který mě oslovil i tak trochu zastavil. Náš zrak nasměrovává  již ke Golgotě.

Podobně, jako zbožný malíř Alebrecht Dürrer, který nad kolébkou Krista namaloval zamaskovaný přesto jasný kříž.

Pro poslední adventní neděli 2015