Údolí Moravské Sázavy

Od znalců tvarů a vývoje povrchu země uslyšíte pojem „průlomové údolí“. Jedno z takových průlomových údolíse pokusím nadšeně popsat.

Umístění

Ať jedete vlakem z Olomouce nebo opačně z České Třebové, pojedete vždy výraznou plochou krajinou.
Za Třebovou, kolem Lanškrouna, doznívá sníženina  Boskovické brázdy a z opačné strany u Zábřeha končí hornomoravský úval. Mezi těmito rovinami se nachází nevysoká, ale významná hradba kopců a kopečků – Zábřežské vrchoviny. Vlak ji propichuje několika tunely, ale když dáte pozor, zjistíte, že rychle uháníte hezkým, výrazným údolím. Řeka Moravská Sázava přitékající od západu doslova prolomila výrazné pásmo kopců a vytvořila ono průlomové údolí. 

To údolí jsem si v létech v Třebové zamiloval a dodnes se do něj vracívám.

Pár zvláštností obyčejného údolí

Přes svou obyčejnost se mi stalo neobyčejným. Nejde o žádný kaňon, ale o obyčejné údolí, obydlené, člověkem ovládnuté. Vede jím silnice, železnice. Dno je tvořeno převážně loukami. Oblouky jsou prokutané super moderními tunely. Údolí v sobě skrývá několik zvláštností a jedno tajemství, které mi dodnes zůstalo utajeno. 

První zvláštnost: Údolím projedete z Čech na Moravu. To je pro mě první zvláštnost. U Hoštena vás uvítá značka olomouckého kraje. I to byl jeden z důvodů, proč jsem do těchto míst jezdíval s náramnou chutí. Úsměvně jsem prchával z Čech domů na Moravu.

Vjezd do Hoštejna, vjezd na Moravu :)

Druhou zvláštností je železniční trať. Když jsem do údolí vstoupil někdy v roce 1999, koleje kličkovaly údolím, opisovajíce jeho tvar. Během mých devítiletých výletů se údolí změnilo, oblouky byly pokráceny četnými moderními tunely. Díky novému trasování tratě vznikly na začátku a na konci údolí tišší a opuštěnější úseky. A vůbec celá oblast více ztichla. Také tím vznikl další unikát. Zastávka Tatenice na mostě mezi dvěma tunely.

Zatávka Tatenice na mostě mezi dvěma tunely. Unikát a dobrý způsob jak utrácet peníze. 

Těleso staré tratě je dodnes patrné, od Lupěného  po něm vede kousek cyklostezky. Na druhém konci, u Tatenic, najdou znalci portál starého tunelu. Když jsem jej kdysi prošel a ucítil vůni dávných parních lokomotiv byl jsem nadšen při pomyšlení, že ještě nedávno jsem tudy jel vlakem.... a nyní stojím v tunelu bez kolejí. Zvláštní pocit.

Starý, opuštěný a z jedné strany zaslepený tunel. Škoda, že jej zaslepili, mohla to být atrakce. 

Tratě se týká třetí zvláštnost. U Hoštejna uvidíte na skále, kde býval hrad, pomník  z roku 1847. Zde se setkaly dvě větve stavby slavné olomoucké dráhy a na památku zde postavili obelisk, připomínající tuto významnou událost.

Poslední zvláštnost se týká třetího průlomu. Od severu z kladské rovinaté pánve se Zábřežskou vrchovinou prolomila další řeka, a to Březná. Teče nádherným chladným údolím, kde se setkáte s masivním výskytem bledulí a skvostnou osadou – Drozdovskou pilou. Což je místo zašlé lázeňské slávy. Údolí Moravské Sázavy vytváří u Hoštejna jakýsi trojprůlom. Toť čtvrtá zvláštnost.

Proslulá hospůdka v Drozdovské Pile

Místo rozjímání a odpočinků

Údolí pro mě bylo místem vydechnutí. Z počátku jsem s chutí jezdíval nad Hoštejn do lesní křižovatky, kde bylo lesní posezení. Říkával jsme tomu moje chata či poustevna. Když jsem potřeboval něco přečíst či napsat, mít klid a soustředěnost jezdíval jsem právě sem. Zde jsem dával dohromady svůj modlitební deník a posléze jej zkoušel na modlitebních cestičkách. Zde jsem prožil dlouhé modlitební rozhodování o svém odchodu do Frýdku-Místku. Údolí jsem tehdy prošel dvakrát. V úterý – nic mi nebylo jasné. Potom následující den stejnou trasu ve středu a večer jsem napsal své rozhodnutí o stěhování. Údolí rozhodnutí.

Obyčejná krása údolí. 

O radostných okamžicích svědčí jeden ze zářijových zápisů v mém občasném deníčku: odpoledne jsem raději vyrazil modlit se ven. Bylo to krásné. Z Tatenic do Hoštějna. Pozdní léto, babí léto, západ, ozářené stále zelené stromy, šumící řeka, skautský tábor, gulášek, Hoštějský hrad. Děkoval jsem Bohu za prázdniny....

Pohled od Hoštejna směrem k Zábřehu. Za stromem schováno staré nádraží.  

Návod na použití

Údolí se dá krásně projet na kole. Od Tatenic silnicí po které moc aut nejezdí. Od Hoštejna po uzoučké silničce a před Hněvkovem po komfortní cyklostezce doplněnou snaživou, naučnou stezkou.

Chcete-li jít pěšky z Tatenic je hezká cesta po pravém břehu vrstevnicovými cestami, které vás odmění výhledy do údolí. Ovšem i cesta zahlubujícím se údolím od Tatenic oblouky Moravské Sázavy je nádherná a díky zmizení tratě pod zem i tichá. Od Hoštejna lze krásně jít silničkou.

Ale opět jde jít i vrstevnicovými cestami, které jsou však bočním zaříznutým údolím delší než údolní cesta. Sestup je potom příhodný loukami nad vesničkou Lupěné. Zde končí všechny cesty průlomovým údolím. Vřele doporučuji zdejší hospůdku, které je žel už málo otevřená. Vyznačuje se pozoruhodností, zastřešeným mostkem přes místní potok.

Místo hledání a nenalézání

Jen citem odhaduji, že od hornmoravského úvalu údolím pronikají teplomilné druhy. Osluněná stráňka pod hoštejnským hradem  mi již jako teplomilná vyloženě připadá, ale marně jsem pátral v diplomových pracích studentů. Byla však pro mě vždy milým pozdravem jižních krajin.

Rovněž jsem měl při výpravách zjevný pocit, že od chladných až podhorských Tatenic postupně přejdete do teplejších krajů Hané, byť horní Hané.

Údolí skrývá ještě jedno tajemství, kvůli kterému jsem tam chodíval. Už v dětství jsem se dívával na mapu Olomoucka a v místě u Hoštejna byla vyznačena jeskyně. A to ne jedna. V pozdějších mapách, včetně KTČ 1:50 000, je už vyznačena jen jedna jeskyně. Místo jsem hledal, ale marně. Očekával jsem štolu. Slyšel jsem cosi o těžbě uhlí. Nic jsem nenašel. Jeden dřevař, v hoštejnské hospůdce mi potvrdil, že tu cosi je. Dokonce mi prozradil i jiná místa, ale jsou to spíše jen liščí nory. No nevím. Ale kdyby někdo z vás jeskyni našel, jistě mi napište.

Přeji krásnou výpravu!

Publikováno ku příležitosti setkání "Most mezi puťáky, listopad 2014"