Pozdní sběr 2021

 Zadání výpravy

Po loňské covidové prodlevě, jsme mohli znovu uspořádat kultovní akci „Pozdní sběr“. 

Letos s poditulem „hodně pozdní sběr“, to proto, že termín byl už v chladném říjnu a v období krátkých dní. Tma začíná už někdy kolem 19:00. 

Předpokládal jsem, že budeme chodit brzy spát a včasně vstávat. Krásný předpoklad :-). Jiný význam Pozdního sběru je v přítomnosti vína, v kvalitě pozdního sběru. Díky covidové situaci jsme vzdali slovenské varianty a zvolili variantu českou, s trasou z části po československých hranicích. 

https://mapy.cz/s/copecahefe

Počet přihlášených se také stále proměňoval. (Pro neznalé našich výprav – nejsme jedna parta, ale stále proměňující se sestava poutníků.) Nakonec se ustálila skupina: Libor, Pavel a Katka, Honza, Petr, Tomáš, Dušan a moje maličkost. Nutno říci – skvělá sestava. Putování jsme nazvali „Po stopách ing. Indrucha“. Ale o něm až dále.

Pátek večer

Dojel jsem na místo srazu za tradičně hektických okolností. Ale nakonec v sestavě Petr, Honza a já parkujeme Petrovo auto v Bylnici, někdy po 22:00, a odtud pomalu stoupáme do svahů Bílých Karpat směr nedaleké jezírko u sadu. Čeká tam na nás i předvoj: Pavel s Katkou a Dušanem, kteří přijeli o chvíli dříve. Stavíme stan, vítáme se, popíjíme burčák a já si dávám dýmečku. Krásný večer po hektickém dni. Zbylí účastnící přijedou až zítra.

Sobota

Vstáváme hodně pozdě. Fakt hodně pozdě. Čekal jsem, že nás díky pozdnímu ránu zastihne Libor a Tom, ale nakonec se dopolední setkání posunuje a naše malá skupina vyráží vzhůru. Před tím obhlížíme okolí, místní sad, rybníček, studnu bez sací trubice. Je to krásné ráno.

Stoupáme v klidu vzhůru rezervací Lazy až na hřebínek, obědváme a pokračujeme dál, směr hraniční hřeben. My jej ale podcházíme k prameni na krásných loukách Penažná a pod sedlem Třešňová. Chtěl jsem ty louky po létech vidět. 

Studánka na Pěňažné

Odtud hraniční stezkou po červené na Javorník, jeden z mnoha karpatských Javorníků. Za ním, pod Chladným vrchem, chceme tábořit. Padá tma. 

Večerní obzory slovenské

Tomáš a Libor mezi tím dorazili z údolí a připravili ohniště. Ovšem přijíždí nezvaný host, myslivec a lesná stráž v jednom, což je přímo ďábelská kombinace! Strážce si chlapců ani nevšiml mysle na kýženou „polovačku“. My se nocí přesujeme o kousek níže na neméně krásnou loučku. 

Někteří z nás staví stan v Česku a někteří na Slovensku. Oheň máme v Česku, slovenská lesná stráž na nás tedy nemůže. Honza staví skvostný a nesmírně zajímavý závěs na kotlík ze zkroucených klacků. Nic takového jsem ještě neviděl.

Na tomto hřebeni jsem už po čtvrté. Kdysi jsem tudy táhl za středoškolských let. Spali jsme tehdy na Peňažné. I proto jsem ty louky chtěl vidět. Podruhé jsem tudy šel brzy zjara sám, z krásného a mnou milovaného Vlárského průsmyku. Bylo mi cca 25. Po horách jsem ještě běžel. Na loukách nad námi jsem pozoroval Halleyovu kometu. A přiletí příště, už tu nebudu…. 

Potřetí, po mnoha létech loni, při putování z Lipova do Mostů. A nyní opět letos. Kolem nás lesy lesníka Indrucha. I přes noční příchod jsme tušili, že místo je velmi hezké. Jdeme pozdě spát. Popíjíme vínko.

Neděle

Opět vstáváme pozdě. Kolem jinovatka. Spojuji se s Bratislavou. Fotím pro bohoslužby náš oheň. 

Foto pro bratislavské bohoslužby

Po sbalení nás už opouštějí Pavel a Katka. Čekají na ně děti. Tedy tuto noc nás bylo nejvíce. 

Postupujeme k vrcholu naší výpravy, k lokalitě Potůčková, s pomníkem ing. Indrucha. Lesní rybníček snadno nacházíme a s rozkoší jej obcházíme. 

Pomníček ing. Aloisovi Indruchovi, lesů pánovi

Brzy jsme našli i pomník velkému bardovi zdejších lesů. Nutno říci, že pomník je mizerný, skoro nečitelný díky skleněné desce.  Ale přesto jsme rádi, že jsme jej našli.

Ing. Indruch je bájná postava lesnického Sionu i mého života. Ještě v jinošství jsem shlédl vynikající film o jeho práci. Snažil se používat lesnické postupy přírodě blízké. Zachovával druhovou pestrost lesů. Kácel výběrovým způsobem. Nebyl ale přítelem pouhé laciné přirozenosti, bez zásahu lidské ruky.  Byl pěstitel lesa. Pro mě představitelem pastýře Božího stvoření – lesů.  Ne nadarmo se dodnes jezdí delegace lesníků a ne nadarmo mu pohrobci postavili pomník.

Ing. Alois Indruch, dlouholetý vedoucí lesní správy Vlára

Na loučce konáme ztišení nad Božím slovem pod vedením emeritního vězeňského kaplana Honzy Kočnara. Je neděle ráno. Krásný čas. Potom klesáme, hluboko do průlomu řeky Vlára. Sestupujeme lesy, loukami a nakonec údolní ovčí pastvinou. 

A přes zakázaný most k legendární stanici Vlárský průsmyk. Zastavuje to pouze několik vlaků, snad čtyři vlaky za týden, jen v pátek a v neděli. Nás ale zajímá více místní hospoda, kde si dáváme pivko, brambůrky, oběd a družíme se s místními. Fotíme se. Hezký čas.

Potom po údolní československé hranici, sklářskou vesnicí Sidonie do stejnojmenné reservace Sidonie. Do pralesního vstupujeme už na lehkého šera, ale stojí to za to. Divoký karpatský les. Pravda. mnohé běžné rumunské a ukrajinské lesy se mu vyrovnají, ale přesto je pozdrav karpatské divočiny nádherný. Mohutné buky, popadané kmeny. 

Les nad lesní cestou už zdaleka není tak drsný, i když patří do rezervace. My v noci stoupáme až na mezi vršky Pyrtě a Tratihůšť. Převýšení 370 metrů. Pěkný závěr dne.

Opět za tmy stavíme tábor. Tak trochu na dvakrát. Přemístili jsme se na hezčí loučku. Z nedaleká troubí krávy. Krásný dlouhý a pestrý nedělní den.

Pondělí

Opět vstáváme celkem pozdě. Objevuje se muž s traktorem, snad majitel louky. Ale dobře se s ním domlouváme. Dnes nás konečně čeká hřebenovka. Upřesňuji, že hřebenovka se stády krav, což z mapy nešlo vyčíst. 

Nejprve loukami přes horu Průklesy až hraniční hřeben s červenou značkou. Odtud celkem zprudka dolů,
do významného sedla nad Nedašovou Lhotou. 

Za sedlem mírným traverzem přes krásné usedlosti, nesoucí půvabné jméno Zadky až na hřeben k pozorovatelně Durch. Loučka s dřevěnou moderní stavbou a hlavně se studánkou.

Právě místní Zadky považuji za nejhezčí místo dnešního dne. Uprostřed lesů loučky, pole, sady a usedlosti. Padá večer. V malém domečku se svítí. Čekáme na Libora a potom tmavými lesy, opět za tmy hledáme cestu, občas bažina, občas hledání trasy. V lese jsou staré i nové cesty.

Ten den bylo mnoho hezkých míst. Louky pod Tratihuští, studánka pod Průklestem, výhledy do dálav, že musíme přemýšlet, který obzor je který. Přemýšlel jsem, co je tou závěrečnou pozorovatelnou Durch. Opravdu jsem nečekal, že na konci cesty potkám architektonické dílo brněnského architekta Fráňka, novodobé legendy české architektrury a postrachu všech realizátorů jeho staveb. Nakonec jsme v pozorovatelně dokonce spali…. Poprvé spím ve Fráňkové stavbě. A byla to dobrá noc. Tak díky Fráňku.

Prof. ing. Arch Zdeněk Fráněk

Úterý

Poslední den. Už toho před sebou moc nemáme. Hřebenovkou až k rozhledně Královec. 

Výhledy odtud byly nádherné a se šlehačkou završily naše putování. 

Potom už z hor, do Valašských Klobouk. Nikdy jsem v tomto městě nebyl. Scházíme až na náměstí, dáváme si skvělý oběd a v cukrárně kávičku. Jsme v pohodě až do chvíle, kdy zjistíme, že nám už jede vlak. Někteří ho stihli, já s Honzou ne. Ale bylo to podle plánu. Petr nás laskavě vyzvedl a jedeme do Starého města u Uherského Hradiště. Zde se rozloučíme s Petrem, za chvíli s Honzou a i já za chvíli jedu vlakem do Bratislavy.

Smyslem Pozdního sběru ne poprázdninové nadýchnutí. Možnost vypadnout pro otce a maminky rodin. Možnost vypadnout pro ty, co mají málo dovolené. A zadařilo se. Výprava se nám moc líbila a bavila nás. Hezké a pestré krajiny, dobré společenství i pěkné rozhovory. Buď pozdraven pozdní sběre 2021!

Bylo to putování

→ s nočními příchody na tábořiště, nebyl jediný večer bez stavění stanů za světla
 → s fascinujícími Honzovými divokými závěsy nad ohni
 → poprvé ve vyloženě české (spíše moravské krajině)
 → byl jsem rád, že jsem nemusel být nejstarším. Díky Honzo.
 → měli jsme bohatě výborného vína
 →  bylo to poutování velmi barevné, nádherně podzimní

Tedy na konec tradičně: Samému Bohu budiž sláva za krásné putování.