Milostný dopis

Je MÁJ, čas lásky. Láska kvete v každém věku a v každém ročním období, 

ale MÁJ, se svou vůní květů a počínajícím letním teplem, růst lásky podporuje a urychluje. 

→ Láskou se sytí lidské nitro. Bez lásky člověk duševně i duchovně strádá.
→ V prostředí lásky pozoruhodně vyrůstají zdravé a sebevědomé děti.
→ V prostředí lásky se hojí letité bolavé rány na duši a napravují pokřivené charaktery.

Ne nadarmo se o lásce se říká, že je nekonečná a není lidským výmyslem. Láska má podle Bible svůj původ od Boha. Milovaný učedník Jan říka: "Bůh je láska."

Když se dobře rozhlédneme, najdeme v našem okolí lidí milující zvláštním druhem lásky. Milují totiž samotného Boha. Mají slzy v očích, když se modlí. Jejich obličej je prodchnut citem k nebeskému Otci, stojí-li před skutečným či pomyslným oltářem.

Ovšem je potřeba říci, že každý z nás je v Biblí vyzýván, aby Boha miloval, aby s ním měl vztah lásky. Proč? Protože tím se napraví mnohé zkažené a zlé, co se táhne se po generace v našich životech.  Jsme pozváni k obnově dávného vztahu z biblického ráje, kdy se Bůh procházel zcela přirozeně mezi lidmi.

Ale jak se dá milovat někdo, koho jsem niky neviděl? Není to snadné. Apoštol Petr to vyjadřuje slovy:  Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí.

"Je tam?"

Ke zvláštní lásce to jsme vyzváni.  Milovat někoho, koho neznáme a nikdy jsme neviděli. Jak se to dělá? K určitému vysvětlení mi posloužil dojemný příběh lásky, o kterém jsem četl.

Uplynulý měsíc, přesně 13. dubna, před osmi lety zemřela v Brně Marie Zahradníčková, vdova po básníkovi Janu Zahradníčkovi. 

Prožili spolu pouze 6 let společného života. Poté byl její manžel vzat na 13 let do komunistického vězení. Sama vychovávala tři děti. Po návratu z kriminálu spolu stačili prožít posledních pět měsíců. Od manželovi smrti až do konce svého života byla vdovou.

Ale jak se zdá, manželova láska byla stále přítomná v jejím životě. Čím to? Měla jeho milostné dopisy plné lásky i bolesti. Četla je až do konce svého života.

Některé zveřejnila a některé, natolik niterné, uchovávala doma, jako vzácné rodinné šperky. Manželova láska ji držela nad vodou. Milovala ho, i když s ní po většinu života nebyl. I pohřeb, jak mi napsal jeden z účastníků, měl tichý radostný tón, totiž znovushledání se svým manželem. Jak různé jsou cesty lásky!

Když jsem příběh paní Marie četl, uvědomil jsem si, že byl v něčem podobný našemu příběhu lásky k Bohu, kterého také nevidíme .

Máme však milostné Boží dopisy. Co je takovým milostným dopisem? Jeden z židovských teolog označil za milostný dopis od Boha právě Bibli. Bible je dopis Boha k lidem, dopis lásky a touhy po lidech, kteří na něj tu zapomínají a jindy jej zcela zavrhují.  Od prvních stran popisuje Boží zápas o člověka. Na mnoha místech je to dopis i drsný. Vážný. Varující. Ale zůstává pozoruhodným milostným dopisem, svědectvím o cestě Boží lásky k lidem. Tento dopis dává růst vznikající víře a starou víru posiluje. 

Ne nadarmo v Písmu čteme: "každým slovem vycházejícím z Božích úst je člověk živ."

A proto doporučuji, milí posluchači, abychom právě v MÁJI, měsíci lásky, otevřeli Bibli a četli ji , jako milostnou poesii, jako milostný dopis. Nezapomeňte láska kvete v každém věku. To platí i o lásce k Bohu.

Psáno pro Český rozhlas a upraveno pro Bratislavu.