Osobní návštěva na Ukrajině září 2014

Navštívil jsem církevně-služebně pouze Zakarpatskou oblast. Domníval jsem se, že tato západní část Ukrajiny, schovaná za-Karpaty, bude válkou nedotčená. Mýlil jsem se.
Všude bylo cítit, že jsme v zemi, která je ve válce. Z každé vesnice byli povoláni muži do zbraně. Někteří se vrátili na dovolenou a vyprávěli. Matky se bojí o své syny bojující v Doněcku či Luhansku.  Jiné své potomky už jen oplakávají. Každý muž se obáva povolávacího rozkazu v poštovní schránce. Křesťanští branci řeší otázku, zda budou v bitvách zabíjet či ne. Vojenský chirurg, se kterým jsme se setkali, nám jen lehce podal svědectví o hrůzách války, o válejících se zakrvavených částech těla, pokud protivník použije rakety. Když se tento doktor vrátil z bojového pole, celou noc proplakal. Fotky nám ani nechtěl ukázat.

 Viděl jsem tedy zemi, která je ve válce. I když poněkud divné válce. Na straně protivníků podle jejich vyprávění bojují nejčastěji najatí vojáci (čečenci a podobně), podporovaní sofistikovanými ruskými zbraněmi, které střílí zpoza hranic. Na straně ukrajinské bojuje špatně vyzbrojená a vycvičená armáda, která s problémy shání i základní výbavu pro vojáky. Ti mnohde ani nemají s kým bojovat, protože protivník střílí na dálku naváděnými zbraněmi.
V zemi je mnoho běženců. Utekli z válečné zóny.

Žijí roztroušeně po celé Ukrajině ve městech i na venkově. Nemají práci ani peníze. Někteří se nemají kam vrátit. Jejich dům je srovnán se zemí. Církve hraji velkou roli při organizování pomoci pro uprchlíky. Ovšem všude panuje strach, že mezi uprchlíky jsou i ruští informátoři. Na válečných územích nefunguje elektrika, voda. Části domů, škol, nemocnic i modliteben jsou zničeny. Některé modlitebny záměrně vypáleny, jiné zabrány.

Vypálená modlitebna

Lidé vaří v kotlících na ohních mezi paneláky.

Církve organizují humanitárku. Posílají jídlo a oblečení.

Složitou situaci mají Ukrajinci žijící na proruských teritoriích. Konspiračně se tam předává nejrůznější pomoc pro potřebné.
V celé zemi je cítit znechucení Ruskem. Ruský jazyk není na Ukrajině vhodným dorozumívacím mediem.

A to zde všichni, od čtyřiceti výše, umí rusky výborně. Byl to jejich tzv. první jazyk, ve kterém se učili všechny školní předměty. Ukrajinštinu měli za socialismu jen několik hodin do týdne. Ukrajinci mají rovněž těžkou zkušenost z období hladomoru (1932-1933) za komunistického Ruska, kdy dal Stalin vyhladovět velkou část této země. Ptali se nás na našeho proruského presidenta Zemana. Pravdivě jsem přiznával, že se za něj bytostně stydím.
Situace na Ukrajině není jednoduchá. Na Majdadu se lidé vzepřeli dosavadnímu směru směřování země, propojení bysnisu a politiky, všepronikající korupci, proruskému směřování. Ztělesněním všech trápení se pro ně stal bývalý prezident Jankovič. Celá Ukrajina, bez rozdílu konfesí, se v době Majdanu modlila. Nepokoje byly snad ve všech městech. Zvrat považují za zázrak.

Nové vedení země do značné míry vyměnilo vedení úřadů, policie. Situace se snad i zlepšila. Korupce však trvá dál. Lidé jsou na ni zvyklí. Sami ji množstvím úplatků podporují. Platy jsou zhruba pětinové, ceny jsou téměř stejné jako u nás, náklady na jakékoliv léčení pro nás zcela astronomické.

Politická nevyjasněnost v zemi trvá dál. Nadějně se vzhlíží k Evropě. V Doněcku i Luhansku a nakonec i na Krymu lidé rozděleni na pro ruské a protiruské. Zhruba 50:50. I některé spřátelené sbory evangelijních baptistů. Spojuje je láska Kristova, což je více než nacionalistické nálady. Situace je však složitá. Přítel Saša Popovič
v nedělním kázání říkal: Zasévali jsme lež a nyní sklízíme ovoce.
Bojím se toho, kdy dozraje ovoce našich lží a lží našich českých politiků.
Pane Bože buď milostiv nám hříšným.

Pro informaci dodávám dva do češtiny přeložené a ověřené dopisy představitelů Svazu evangelijních křesťanů baptistů.
Z Luhanska zde. (Originál zde)
Z Doněcka zde.  (Originál zde)

Pokud chcete pomoci finančním příspěvkem pro nejrůznější pomoc, můžete v rámci sbírek, které
v současnosti začínají organizovat senioráty Církve bratrské. Nebo napište přímo autorovi těchto řádků: petr.kucera@cb.cz