Své loňské povídání o uplynulém roce jsem končil zmínkou o lehké depresi, která se projevovala vnitřní apatií a plněním těch nejzákladnějších povinností. (Viz *zde*) Zde jsem skončil a zde i začínám.
Začátek roku se vyznačoval jakýmsi vnitřním tažením proti těmto náladám. Zejména věta: „Zatím jste naslouchali svým vlastním myšlenkám, ale to Vaší depresi nepomohlo“, mi pomohla. Jistě v boji čas lockdownového zklidnění. Jaro bylo pro mě dobrým časem, na který budu rád a vděčně vzpomínat.
 |
| Jarní úlovek z rezervace Velké doly u Třince |
Lockdown
Snad nikdy jsem nepoznal okolí Frýdku-Místku tak dobře, jako
v době karantény. Každý den jsem vyrazil někam do okolí, aspoň na hodinu.
Na některá místa jsem vracel vícekrát a mohl je podrobně prozkoumat. Někdy jsem do
různých míst bral i přátele, na kus řeči i na pokoukání. Znovu jsem si zamiloval Štandl a lesy kolem
něj. Zcela nové pro mě bylo tajemství Datyňského a Řepišského lesa. Poznal jsem
i vzdálenější místa.
Nevšedním lockdownovým zážitkem ve frýdeckém společenství Církve
bratrské byly modlitby 24/1. Vyhlásili jsme je v čase karantény jednou,
potom jsme je opakovaly. A od té doby, týden co týden, modlitby pokračují. Až do
dnešního dne. Občas se na dálku přidám a mám upřímnou radost.
 |
| Modlitební stůl |
 |
| Modlitební noc na nohou v F.M. |
Budiž voda +!+!+
Během jarních procházek jsem si až bolestně uvědomoval, že v krajině chybí voda. Ze suché hlíny vyrůstaly zčerstva unavené květiny. Mladé lístky stromů byly povadlé. V březnu bylo teplo jako v létě. Tento stav přírody mě naplňoval obavami z toho, co bude. Občas jsem se podíval na web Intersucho a bylo mi i úzko.
 |
| Čím červenější tím větší sucho - duben 2020 |
Trpěl jsem za přírodu. Modlil jsem se za vodu.
 |
| Sucho v rezervaci Kněhyně. Zbytek sněhu a kolem prašné sucho. A to je začátek jara! |
Předletní a letní příchod hustých dešťů a nasycení půdy vlhkostí byl pro mě přímo osvěžující. Měl jsem z něho upřímnou radost. Chvála Bohu za dar vody!!!
 |
| Peřeje Ostravice pod Ostravicí. |
Putování a studijní volno
I naše každoroční putování bylo spojené s proudy vod. I během cesty pršelo, což zas tak nevadilo. Příroda byla krásně zelená, svěží. Na hřebenech hor tekly potůčky a v údolích krásné potoky. Studánky chrlily vodu téměř celým profilem trubky.
 |
| Lesní potůček se stává řekou |
Nádhera. Šli po československé hranici z Lipova do Mostů u Jablůnkova. Skvost! Více vz *zde*
 |
| Závěr v Mostech u Jablukova |
Na putování ihned navázalo studijní volno, navštívil jsem několik sborů, měl jsem několik hezkých rozhovorů se zajímavými lidmi, přečetl jsem knihu Zapomenuté cesty, navštívil jsem tábor brněnského dorostu a zúčastnil jsem se Letní biblické školy, kde přednášel můj oblíbenec – doc. Jiří Mrázek (původem z Brna).
Moc rád vzpomínám na spanilou cestu ze skvostné svatby Vaška Dvorského. Z ní jedno ilustrační foto:
Ze svatby jsme jeli s Viktorem Šodkem, povídali v autě a na oběd se stavili ve staré dobré náhražce v Letohradě.
 |
| Nesmrtelná nádražka v Letohradě |
Jiným letním zážitkem s velkým „Z“ pro mě byla návštěva u mých prasynovců a jejich rodičů v Ústí nad Labem. Nádherný čas, který citlivě zachytila milá neteř Katka.
Loučení
Celé jaro bylo pro mě tichým loučením s Frýdkem-Místkem a okolím. Dlouho jsem si to nepřiznával. Nedovedl představit, že zdejší kraj, který jsem si zamiloval, opustím. Očima jsem hladil obzory. Užíval jsem si každého setkání s lidmi. Odkládal jsem každé loučení. Posledním nadechnutím před byl pro mě byl nádherný tábor dorostu, společně se SCEAVem, v Beskydech...
Ale davič čas neúprosně ukrajoval ze dnů vyměřeným na Severní Moravě. V srpnu jsem začal balit. A mě začalo být jasné, že se blíží definitivní konec. Bylo mi velmi smutno. V jakési agonii a s pomocí laskavých přátel obsah bytu poskládal do krabic. Odjel na Rádcovskou školu. Potom už stěhování a odjezd do Bratislavy. A potom ještě Seniorátní den...
.....s předáním seniorství Matúšovi. A konec jedné životní etapy.
Most SNP jako brána do nového života
Se stěhovacím vozem jsem dojel do Bratislavy. Jeli jsme přes moderní most SNP. Nečekaně se stal pomyslnou bránou do nového města. Jakoby skončil jeden můj život a začal nový.
Za chvíli jsem už stěhoval nábytek do bytu.
Byl jsem velmi hezky přijat. Byt sice ještě čekaly dokončovací práce, ale začal nový život. Počítal jsem s tím, že se budu vracet do Čech, leč hranice byly záhy uzavřeny a já zůstal na Slovensku. Vše bylo až zoufale nové – nové město, nový sbor, nový jazyk, nová mentalita, noví přátelé a spolupracovníci, nová občanka, nová pojišťovna, nový zaměstnavatel, nový telefonní operátor, nový šéf. Vše vyvrcholilo instalací. Byl jsem vděčný, že za mnou z Čech přijel Zdeněk Vojtíšek a David Novák. Instalaci provedl předseda slovenské větve CB, Štefan Evin, můj kamarád z dob vikariátu.
Bratislavští připravili hezký program. Potom už zase lockdown a život v online. O Bratislavě napíšu v samostatném blogu. Ale stručně řečeno je tu hezky. Město je pěkné a moderní, ale s fantastickými východními tržnicemi, které mi způsobují extatické stavy. (Chodím si tam šlehnout.)
Sbor je v celku složité situaci. Spíše bych ho nazval souborem komunit. Navíc lockdown. Zatím se stále seznamuji.
Rovy
Jak léta jdou, přátelé nás opouštějí. Velmi smutnou zprávou
pro mě bylo oznámení o úmrtí doc. Ing. Jana Laciny CSc., muže poezie a vrcholné
krajinářské odbornosti, který mě už od jinošství ovlivnil svým přístupem
k pozorování obzorů: „Krajinu uchopit a pochopit“. Více o něm*zde*.
Na jaře náš opustil Ivan Nemeš, vynikající ukrajinský kazatel a blagozvěstnik-evangelista. Muž, kterého jsem měl velmi rád a u kterého jsem rád pobýval a od kterého jsem mnoho přijal. Smutno ještě dnes. Více o něm *zde*
O prázdninách jsem byl zaskočen nečekaným úmrtím faráře ČCE Jaroslava Nečase, mého staršího bratra v Kristu i ve službě. Měl jsem tu čest mluvit i na jeho pohřbu v České Třebové. Opět smutno bylo. Více o něm *zde*
Opět musím konstatovat, že legendy mého života odcházejí – a bylo jich více – vynikající znalec Ruska Luboš Dobrovský; brněnský farář Jan Pokorný a jeho bratr, profesor Nového zákona Petr Pokorný; velký evangelista Sváťa Karásek…. a další.
Konec roku v Brně a objevení objevného roku
Konec roku jsem strávil v Brně. Byl jsem rád, že mohu být po čtyřech měsících se svou rodinou v rodném městě. Byl to velmi milý příjemný čas, plný tradičního lenošení, pojíždění po Brně i výletů.
Dokonce jsem si dopřál i radostí a navštívil se synovcem místa, kde jsem snad nikdy nebyl – Cacovice a Divišovu čtvrť. Nádherné.
Vlastně mohu na závěr roku konstatovat, že letošní rok byl rokem objevování starých i nových věcí.
- Objevování krajiny v okolí Frýdku;
- objevování nového kazatele pro Frýdek;
- objevování modlitební vytrvalosti sboru;
- objevování tajin Instagramu *zde*;
- objevováním youtuberských schopností (moc jsem je neobjevil);
- objevení Člověka krve
- objevování nové země; objevení Pešecké leánky;
- nového města a nového sboru, nových i nových přátel.
Samému Bohu budiž chvála za krásný objevný ro©k 2020 *!*!*
Žádné komentáře:
Okomentovat