Za milým Ivanem Stěpanovičem Nemešem :- (1942-2020) -:

Před necelým měsícem 6. 7. 2020 zemřel v zakarpatské vesnici Ugla významný kazatel Ivan Stěpanovič Nemeš. Byl to šok pro všechny. Zemřel nečekaně, podepsal se na něm koronavirus.

Jak byl propojený s českou církví? 

Když kazatel Stanislav Heczko začal už za komunistického režimu stavět mosty lásky mezi východem a západem, potřeboval pevný druhý břeh na východě. Jedním z pevných bodů našel právě v Ivanovi Němešovi. 

S bratrem Heczkem v roce cca 1995

Byl starším presbyterem (biskupem) Svazu evangelijních křesťanů baptistů v letech 1989-2006. Doba konce komunistického režimu, konce Sovětského svazu a vzniku samostatné Ukrajiny. Doba nesnadná a velmi náročná na pevnost charakteru. Divoké mafiánské devadesátky na východě se nevyhnuly ani církvím. Bratr Nemeš ve zkoušce obstál. Neznečistil svou pověst pochybnými praktikami. Právě v Jeho osobě našel bratr Heczko moudrého spolupracovníka i vzácného bratra v Kristu. Tak jsem se potkal s bratrem Nemešem i já.

Já s milým bratrem

Měli jsme se rádi. Velmi jsem si vážil jeho moudrosti, patriarchální osobnosti, která se projevovala zejména v pastýřském daru. Uměl otcovsky promluvit s lidmi, tak říkajíc, do srdce. Měl jsem rád jeho velkou rodinu i jeho velmi milou a laskavou manželku. 

Rodina Nemešů v jejich obýváku

Úžasné byly večeře u Nemešů v Ugle nebo v Mukačevě. 

Hody u Nemešů

Nejvíce jsem se těšil na žehnající modlitbu. Povstal a s veškerou vážností oslovil Boha v nebesích. Kladl slovo za slovem, jakoby stoupal po žebříku do nebe. Krása!

Kdo byl tedy tento muž? 

Narodil se v roce 1942 v Ugle. (Velká vesnice zhruba vprostřed Zakarpatí, mezi horami.)

Cestou od Nemešů v Ugle

Zemřel ve své rodné vesnici v plnosti věku – bylo mu 77 let. V roce 1963 prožil své obrácení ke Kristu Spasiteli. Od svého obrácení sloužil Bohu. Učil v nedělní škole, stal se ordinovaným (rukopoloženým) kazatelem. Postupně se zapojoval do nadsborové práce, až se stal starším presbyterem (biskupem) v Zakarpatí. 

Ivan Stěpanovič v teologickém semináři

Jeho obdarování bylo především kazatelské a pastýřské. Kázání měla hlavu, patu, hloubku, důstojnost i humor. Dokázal mluvit s lehkostí o vážných věcech. Dokázal se vemlouvat do duše. Dokázal pastýřsky řešit spory. Lidé prý v jeho přítomnosti zapomínali na to, proč se hádali. Byla to pozoruhodná laskavá a zároveň velmi silná a pevná osobnost. 

Rozhovor s kazatelem Pepou Fišerem

Jednou jsem se ptal jeho syna, jak prožil své obrácení ke Kristu a jakou roli v tom měl jeho tatínek, bratr Nemeš. Bylo to prý prosté. Otec přišel a řekl, že je čas, aby vydal svůj život Spasiteli. A syn ho poslechl.
Díky bratru Nemešovi jsem pochopil ukrajinský pojem „dušepopečitělstvo“ – péči o duši. Praktikoval ji i na mě. Prožili jsme spolu mnoho krásných a povzbuzujících rozhovorů.

I poté, co předal funkci zakarpatského biskupa svému nástupci, nepřestal sloužit. Stal se putujícím evangelistou (blahozvěstnikom), zástupcem zakarpatského biskupa, pastýřem sboru v Dubovom, členem duchovně konzultační (věroučné) komise celé Ukrajiny. Byl hlavním poradcem pro Diakonii Církve bratrské, při rozdělování pomoci potřebným. Měl velký rozhled po celé místní církvi a sociální cítění.

Při předávání humanitární pomoci

Při své vytíženosti zvládal být otcem velké rodiny, která čítala tři syny, šest dcer a čtrnáct vnuků. A to se ženil, na ukrajinské poměry pozdě, tuším v 37 letech! S manželkou byli spojeni v pevném svazku. U něj jsem pochopil, co je to  východní patrialchálního manželství. Bylo jasné, kdo je v rodině hlavou. Ale nikdy jsem neměl pocit, že by to ubralo něco z velké lásky mezi nimi. 

Se svou milou manželkou

Jak jsem psal, bylo krásné u nich pobýt.  Čím se bratr Nemeš trápil, byl částečný exodus jeho dětí do USA.

Bolšaja simja Nemešů

Jinak, byl to právě Stěpan Nemeš, který mi sháněl na Zakarpatí manželku. (Více *zde*.) Když jsem ho opatrně poprosil sehnání manželky pro mého českého kamaráda, odpověděl: „Pětěr, eto normalnyj vopros -  Petře, to je normální prosba.“ Jeho věcná pastýřskost mě vždy ohromovala. Hned po pohřbu bratra Heczka v Brně jsem odjel na svatbu své neteře. Když jsem mu o tomto kontrastu pověděl, opět s vážností a věcností řekl: „Eto žizň – to je život.“ Tuto větu používám dodnes a vždy si vzpomenu na něj.

Družný rozhovor u mobiljky s Honzou Jakubcem

O Velikosti jeho osobnosti svědčila, mimo jiné i přítomnost předsedy Svazu evangelijních křesťanů-baptistů celé Ukrajiny na pohřbu 

Tedy na závěr mohu jen vděčně zvolat „Samému Bohu budiž sláva za život tak skvělého bratra!.“