Vánoční jesličky - vánoční larpík

Ve vánočním čase se v mnohých domácnostech, kostelích i na veřejných prostranstvích objeví Betlém. Papírový, vyřezávaný, skládaný, živý a kdoví ještě jaký. Vlastně mě nenapadlo, že tato tradice má nějaký prapočátek. 

Kdo chce poznat jak začal příběh Betlémů, nechť se vypraví do vesničky Greccio ve střední Itálii. 

Právě zde se zřejmě odehrál první, spíše druhý, Betlém v historii lidstva. A to jsem si myslel, že tradice Betlémů je jen česká záležitost. Z omylu mě vyvedly ukázky nejroztodivnějších Betlémů z celého světa, vystavené v chodbách klášterů. 

Kulový Betlém

Téměř v životní velikosti. 

Východní ve tvaru ruské dorty. 

Ten český byl zastoupen 2D nástěnnou krajkou s vyobrazením jeslí, ale nešlo to moc dobře vyfotit. 

Co se tehdy v Grecciu stalo?

Svatý František (*více o něm *zde*)  často a rád pobýval v přírodě. Vyhledával proto opuštěná skalnatá místa, kde bylo možné nalézt jeskyňky a převisy, pod kterými se dalo spát. Nad Grecciem jsou skály, na kterých dnes stojí skromný klášter. 

František přišel s prostým nápadem oslavit Kristovo prostě a jednoduše. Zahrát, či prožít Betlém naživo. Snad cosi, jako svatý larp.

Dále nechávám popisovat oslavu Božího narození přímo životopisce sv. Františka: Den radosti se blížil, čas jásotu nadešel. Z různých chýší přišli bratři, muži i ženy z okolí, jak jen mohli, připravili svíce a pochodně, aby osvítili onu noc, která ozářila jasnou hvězdou všechny dni a roky. Konečně přišel světec, všecko našel připraveno, viděl to a radoval se. Postavili jesle, přinesli seno a přivedli i vola a oslíčka. Je uctěna prostota, povýšena chudoba, zvelebena pokora a z Greccia se stává nový Betlém. Noc je jasná jako den a lidé i zvířata se cítí blaženě. Lidé se sem scházejí a naplňuje je z obnovené tajemné události nová radost. Les zní písněmi a od skal se odráží jásot. Bratři zpívají, přinášejí tak Bohu náležitou chválu, a celá noc jásá čistou radostí. Boží světec stojí u jesliček, vzlyká bolestí a zároveň je proniknut svatou zbožností a podivuhodnou radostí. U jeslí se slaví slavná mše svatá – kněz pocítí netušenou útěchu. (1. životopis sv. Františka podle Tomáše z Celana) 
V současnosti najdete v klášteře jeskynní kapli s malými jesličkami vydlabanými ve skále. Jsou schované pod deskou obětního stolce. Tam se poprvé odehrál Betlém. 

Jesličky dnes

Tak jako ze všeho i z půvabné praoslavy vznikla velká tradice, která v mnoha ohledech zavání kýčovitostí a zbavením příběhu jeho podstaty. (Psal jsem o tom *zde*.) Vznikly nejrůznější živé i kamenné a dřevěné Betlémy. Byly napsány divadelní hry i ba i název vánočního divadelního formátu. Téměř u každého kostela v tuto dobu najdete jesličky zavánějící romantickými představami.

Proto by stálo vrátit se k prapůvodní myšlence, oslavit vánoce v prostotě a jednoduchosti. Leč vlak se rozjel a těžko z něj můžeme vystoupit. Naše vánoce se budou u nás spíše podobat bujaré oslavě narozenin Krista. Nakonec, proč ne. Přece si dovoluji navrhnout: Na vánoční výlet s rodinou či o samotě si zajděte do nějakého blízkého chlívku.
K nějakému krmelci či seníku.

Tam se usaďte a přečtěte si příběh narození Pána Ježíše Krista. Připomeňme si i biblický verš o bohatství chudého Krista: Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli 2 Korintským 8:9
Životopisec Tomáš z Cellana dodává jeden hezký detail z oněch praoslav: Jeden zbožný muž měl podivuhodné vidění. Spatřil v jesličkách neživého chlapečka, viděl, jak k němu přistupuje Boží světec a dítě budí jako z hlubokého spánku. A nebylo nevýstižné toto zjevení; vždyť Ježíš byl v mnoha srdcích zapomenut. Milostí Boží ho v jejich srdcích svatý služebník František probudil a znovu uvedl do jejich vědomí. Když slavnost skončila, odcházeli všichni domů v blahé radosti.

To přeji Vám i sobě. A nezapomeňte, že vánoční období 24.12. začíná. Tedy času k nalezení chlíva je dosti. A vánoční slavnost u jeslí neodbyjme tím, že řekneme, že máme chlívek v srdci....