Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky pokryl české i slovenské kraje sníh. Mám rád ty chvíle čerstvé bílé pokrývky. Čas se zastaví a na celý kraj se snese zvláštní pokoj. Jakoby ptáci, lidé, stromy zatajily dech.
Bílá pokrývka mi připomíná lákavou čistotu. Jak příjemné bylo „zababušit“ se do doslova svítících se peřin tedy mé tety Anny.
Když se někdy hodně ušpiním, rád potom sáhnu pro bílé ošacení. Nakonec i sněhobílé šaty nevěsty promlouvají beze slov.
Samozřejmě existuje i duševní čistota. Mnohokrát jsem se setkal s lidmi, jejichž život mi připadal čistý, myšlenky neposkvrněné. I oni mi připomínají mi čistou, sněhem pokrytou krajinu. Po setkání s nimi ve své duši ztichnu a tak trochu se stydím. Ony osoby s úsměvem nazývám „černá svědomí mého života“. Spisovatel a cestovatel dr. Miroslav Nevrlý ve své půvabné knize Karpatské hry popisuje večer, kdy zaklepal na dveře kláštera, jako osamělý poutník. Otevřely mu, jedinému muži vprostřed hor, čtyři jeptišky. Za kamennou zdí ve večerním slunci zářily bílé lliie a kvetly červené máky. Ustlali mu v oddělené komůrce. Celé své vyprávění autor končí povzdechem: „Nikdy jsem před usnutím nezažil větší mír v srdci a nikdy víc se nestyděl za svou černou chtivou duši.“
Čistota provokuje. Oblékneme-li do čistých šatů naše děti, velmi rychle je ušpiní a nejlépe spadnou přímo do bláta. Objeví-li se v našem okolí hezká čistě natřená zeď, je brzy pošpiněna nepochopitelnými „klikyháky“. Má-li někdo z lidí povahu čistou a čestnou často se stává jeho čistota středem pomluv a hanlivých slov. Byla by velká škoda, kdybychom se my takových lidí kolem sebe zbavovali. Jsou darem od Boha, připomínají nám vyšší cestu a dávají tušit, že život může být opravdovější a krásnější. Vždyť čistá duše dohlédne dál než tisíc ďáblů. Ano, „blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.“, připomíná Kristus.
Ve svém životě mám celou sbírku přátel, které nazývám černé svědomí mého života. Mnozí z nich mi už poodhalili, že si je jen idealizuji. Ale přesto, jsem za tuto svou sbírku velmi vděčný a hýčkám ji, stírám z ní prach. Chovám se k ní jako k prvnímu poprašku sněhu. Naslouchám jejich nemluvnému kázání života. Vedou mě k dávné biblické modlitbě: „Stvoř ve mě srdce čisté Bože, a ducha přímého obnov v mém nitru.“
Přeji Vám bílé a čisté Vánoce. A pokud budou bez sněhu, tak Vánoce s čistou duší.
(Psáno pro Český rozhlas Ostrava (2016)
a přepracováno pro Staroturanský zpravodaj (2025)
Požehnaný adventní čas i Tobě
OdpovědětVymazat