Jak se žije přistěhovalci v Bratislavě

Mnozí se mě ptáte, jak se žije v Bratislavě. Tedy slyšte: „Je tu hezky!“  Bratislava mě přijala do své náruče. Obavy ze změny jsem měl: velkoměsto, jiný jazyk, národ, krajina. Čekal jsem, že si budu dlouho a těžce zvykat. Stalo se ale cosi zvláštního.  Ve chvíli, kdy jsem projížděl věžní konstrukcí známého mostu SNP, jako bych projel bránou nového života. Starý život skončil a začal nový. Byl to až zázračný okamžik. Dar od Boha.

Most SNP přes Dunaj

Začátky ovšem byly náročné. Kdo se stěhoval, ten ví. 

Byt byl ještě zčásti staveniště. Řemeslníci se tu střídali jeden za druhým. Všude bedny. Škoda, že nemám z této doby nějaké fotky. Člověk neví, kde co má, a neví, kde koupit to, co nemá. (Třeba jen ty pitomé hmoždinky).  

Stolaři namontovali knihovnu

Ale nakonec postupně ze staveniště vyrostlo příjemné a vzdušné bydlení. Jako první se zrodila kancelária, potom spaľňa, potom ďalšie izby. Poslední, co zbývá, je zostaviť skriňu v hosťovskej izbe. Pro jednu osobu je to byt obrovský, s dvěma koupelnami a poschodími. Nikdy jsem takto reprezentativně nebydlel. Jsem místní církvi vděčný za péči.

Kucyňojídelnoobbývák po instalaci svítidel

Metropole Slovenska, Bratislava, je velké a podle mého vnímání moderní a progresivní město.

Uprostřed sídlišť mě překvapují jezera. 

Jeden z mnoha dokladů moderního města

Překvapilo mě právě svou současností. Zdá se mi, že jeho rozvoj začal především po první světové válce. Místní domy jsou často postaveny ve stylu jižního funkcionalismu a najdete tu opravdové skvosty! 

Palác Avion, skvost funkcionalismu

Často mi místní styl architektury něčím připomíná Rumunsko, Ukrajinu anebo rovnou Izrael. 

Jižní expozici dokládají fíky na zahrádkách

Snad je to roletami v oknech, snad teplotou, snad vzrostlými vysokými stromy v ulicích anebo lehce rozbitými chodníky. Kdo ví. Každopádně jsem se v Bratislavě vrátil do svého brněnského dětství.  Po ulicích jezdí tramvaje (električky). Velké město, ulice, jižní expozice.

Jedna z bratislavských ulic,
která mi přišla jako typická 

Bratislava je velebná především Dunajem, který dodává městu důstojnost a význam. Je to opravdu mohutná,  ctihodná řeka, násobně přemostěná řeka. Po Dunaji tiše plují remorkéry a lehce připomínají mi mou dětskou touhu být kapitánem.

Starý most

Starý most v noci, příkladně zrekonstruovaný.  

Bratislava je město korunovační. Marie Terezie zde v roce 1741 přijala uherskou korunu. Slavnostní akt se uskutečnil v gotickém dómu sv. Martina. Klasických starších historických památek tu tolik nenajdete. Ale korunovace císařovny je dokladem historického významu města.

Dóm sv. Martina

Čím si mě Bratislava zcela získala, jsou místní zeleninové trhy. Pro mě fascinující! Východní rynk! (V Česku byl jejich nejjižnějším výběžkem Zelný trh v Brně.) Bratislavské trhoviště jsem našel po čichu. Jel jsem na kole na setkání pastorů a najednou si na jednom místě říkám, že tady je atmosféra i odér jako v Mukačevě na rynku. Ale rozhlédnu se a kousek ode mě vchod na největší Miletickou tržnici.

Tržnička na Žilinskej

Po dlouhé době jsem ochutnal vyzrálá rajčata, okurky, švestky. Je tu oddělení (ulička) kysaného zelí z beček. 

Zelna ulička na Miletičově trnici

Koupíte tu vynikající papriky různých barev a tvarů. Zjistíte, že existuje bílá, červená, oranžová i černá mrkev! Najdete tu domácí kuřata, slípky aj kačice. Šokem pro mě byly pařáty zabalené uvnitř drůbeže.

 Měl jsem je prý vyvařit v polívce, byla by lepší. A jižní klobásy…ach. A taky změť jazyků. Je tu hodně Maďarů. U jednoho stánku mi musela prodavačka odvedle překládat. Ale dosti tržišť. Bratislava je i město vína. Pěstují se tu i speciální slovenské odrůdy– Hron, Dunaj a Děvín. Pivo tu čepují téměř výhradně české. Dokonce i Holbu a Starobrno. 

Do krajiny dětství jsem se vrátil i jinak. Třeba lesy jsou zde jiné než na severu, kde jsem žil dvacet let. Teplomilné doubravy. 

Malé karpaty - jižní dobravy

Habry, duby a nezbytný silný „jarní aspekt“ – dymnivky, plicníky a samozřejmě sněženky a česnek. A také jsou tu jižní stepní louky na Děvínské kobyle, kde mimo jiné začínají Karpaty. 

Pod hradem Děvín

A také krajinou dětství jsou zdejší luhy a nivy a krajina s nimi spojená.

Místní bratří dbají o to, abych zdejší kraj poznal. Jsem zásobován mapami, průvodci. Vyrážíme spolu na výpravy do karpatských kopců. 

S Dušanem Čičelem v karpatech

Bratří přes hory spíše běží, ale i to se učím. Je tu hodně „namakaných“ sportovců středního věku, co se na túře ani neposadí. Už jsem absolvoval i výbornou výpravu na kánoích do místních luhů. Krása.

Se Slovenskem je spojená slovenština. Ptáte se často: „Už mluvíš slovensky?“. Ne, ne! Chvíli jsem si myslel, že to bude hračka, nyní raději mluvím česky. Neznám slova, přízvuk, melodii hlasu. Občas se pokusím promluvit slovensky a lidé mi nerozumí. Tak to řeknu česky a už mi rozumí. Poněkud tragické. Slovenština je krásná řeč. Někdy při jejím poslechu dostávám extatické stavy. Ty jejich zdrobněliny: „Posadkajtě si tu, polažkajtě si tu, klipkajú mi očka.“ 

Polévka? Ne! Polievočka!

Víte, jak se řekne slovensky postel? Čech ho vysloví buď jako „postěľ “ nebo „postěl“, ale správně je posteľ. Prostě se slovenštinou není radno si zahrávat. A tak mluvím, kážu, čtu česky. Ale místní děti zde stále poslouchají české pohádky, hudbu, čtou česky.

Slováci se mi zdají poněkud přímočařejší a emočnější. Jdou k jádru věci a nebojí se do každé informace dát kus svých citů. Češi jsou sušší a racionálnější. Ale já jsem z Moravy, tak jsem v pohodě. Moraváci mají na Slovensku viditelně lepší startovací pozici: „Aj, vy ste z Brna, to sú zlatí chalani.“

Do Bratislavy jsem přijel dělat kazatele. Sice stále nechápu, co zde na Cukrové 4 (adresa sboru) dělám.

Moje instalace na Cukrové. 

 Ale jsem tu, odhodlán posloužit místnímu společenství obdarováními, která mám. Sic nevím, která to jsou, ale jsem tu. 

Veselá chvíle po květné neděli

Sbor na Cukrovej byl a stále je slavný sbor. Už od dětství jsem o něm slýchával a už tehdy přitahoval léta mou pozornost. Je to společenství velmi specifické v rámci Církvi bratskej. Přirovnal bych ho k jezeru, které prosakuje do okolí. Místní lidé jsou totiž velmi aktivní ve společnosti a svými projekty ji pozitivně ovlivňují. Kolem sboru najdete řetězec škol „Narnie“, sociální zařízení a další skvělé sociální a intelektuální a kulturní projekty. Na druhou stranu mi připadá, že samotný církevní sbor je poněkud podceněný a možná nedoceněný. Mým úkolem je mimo jiné „všetko spájat“.

Jinou charakteristikou je detailní příprava a promýšlení všeho. Inu, Pán Bůh mě učí tomu, v čem jsem byl spíše slabý. A tak mě znovu překvapuje, že se tu promýšlí i květinová výzdoba k tématu kázání. Lidé ve sboru jsem velmi přejní a přátelští. V době, kdy jsem onemocněl covidem, se o mě laskavě starali. Bylo to až dojemné.

Samotné bohoslužby jsem zažil cca dva měsíce. Potom jsme přešli do online a nastoupili cestu mírné imitace skutečných bohoslužeb.

Večeře Páně na dálku v šesti povolených osobách

Místní technici udělali spoustu práce, vzniklo režijní pracoviště a přenos je podle mě podařený. 

Nyní jsme opět naživo spolu a pomalu se scházíme. Samotné bohoslužby v podání C4 jsou něco mezi liturgií, koncertem a komunitním sdílením. Sami se podívejte a posuďte. 

Do Bratislavy jsem se přestěhoval v době covidové. Z mého pozorování se Slováci chovali jak na místní, tak i vládní úrovni zodpovědněji. 

Na ulicích se nosily roušky a desinfekční automaty nebyly jen na ozdobu. I různá nařízení tu byla přísnější (na bohoslužbách pouze šest osob!). Uzavření okresů. Do Čech jsem se dostal jen na Vánoce. Vlastně mě ani nenapadlo, že do Frýdku-Místku přijedu až skoro po roce. Přesto všechno zřejmě potvora covidová nějak působila, snad v tajných hospodách, kdo ví. Nemocných tu bylo téměř srovnatelně jako v Čechách.

Očkovací centrum

Postupně se mě dotýká i slovenská politická scéna, která je poblázněná jako v Čechách. Ale místním premiérem je bratr katolík, charizmatický křesťan, jehož kázání o Duchu svatém si najdete na youtube.  Přesto, že na politické scéně je to tu divoké, zbožného premiéra a krásně decentní prezidentku jim můžeme, jako Češi, velmi závidět. 

Premiér Heger

Naše Zuzanka

I slovenská vnitrocírkevní politika je jiná. Cirkev bratská na Slovensku je početně menší, má i kvůli tomu centralističtější vedení a viditelnější snahu o teologické a organizační sjednocení. Ovšem klasická teologická a sborová mnohobarevnost Církve bratrské stále převažuje. Přál bych si oprašovat staré československé cestičky.

S předsedou slovenské větve CB Štefanem Evinem

Zdá se, že jsem vyčerpal témata. Zbytek nechávám na osobní rozhovory. Tak tedy, takto se žije v Bratislavě. Jak jsem řekl na začátku: „Žije se tu velmi hezky!“ Děkuji za optání.