Zachovat si při čtení Bible dětskou duši....!

 Křesťan, zejména ten evangelický, čte Bibli. A je to dobře. Při studijním volnu jsem žil týden v rodině svého kamaráda Tima v Mukačevě. Ke snídani si manželka dospívající děti přinášely nejen prázdný žaludek, ale i svou vlastní Bibli a každý si ji četl. Měly je ošoupané a podtrhané. Krása!

Každý čtenář Bible dříve nebo později začne číst Písmo s jakýmsi předporozuměním. To získává, ať chce či nechce, díky své církevní tradici, výchově, knihám, které četl. Jinak čtou Bibli filozofové a jinak ji čteme my (já), technici. A pokud se čtenář Písma stane církevním pracovníkem nebo dokonce  pastorem, tlak na předporozumění je masivnější. 

"Pieces of us" Portland, Oregon

Zásadní vliv začínají mít jiskrní profesoři biblistiky, tlusté knihy komentářů, konferenční řečníci.  

Začal jsem číst Bibli jako dospívající dítě. Dodnes vzpomínám na ty naivně čisté  časy. Z Písma do mého života pronikal neznámý, nový Boží svět. Do té doby jsem znal Bibli převyprávěnou ústy laskavých učitelů nedělní školy nebo od rodičů a prarodičů. Tím jsem si už pradávno vytvořil jakýsi předběžný obraz Boha a života s ním. Při samostatném čtení jsem ale objevil reálný biblický svět. Drsný, nečernobílý, jiný, milosrdný, ale i drsný a rozporuplný: 

• Slavný David v žalmech téměř až nadával na Boha! A tento svatý král navíc zabíjel ostošest a někdy snad jen tak pro zábavu! 
• Pán Ježíš vyprávěl podobenství proto, aby je posluchači nepochopili! 
• Vyvolil si Pán Bůh některé a ostatní zavrhl? 
• Proč je v Bibli zlo?

Za své otazníky jsem se styděl. „Asi tomu špatně rozumím,“ říkal jsem si. „Nemám takové znalosti jako bratr kazatel, učitelé, kteří vše ví a všemu rozumí.“  I lidé kolem mě se mi zdáli spokojení, jako by takové otazníky vůbec neměli. 

Mají otazníky a nebo nemají.....

Ale byly to zároveň krásné chvíle, kdy mi Písmo mluvilo do mého života a já se jím nechával ovlivňovat. Jednotlivé biblické verše mě jednoduchou zvěstí oslovovaly a já je s dětskou naivitou a radostí přenášel do svého života, i když třeba špatně a izolovaně od kontextu. Propojovaly se s životem. V žalmech jsem nacházíval podobnost se svým životem, což mi pomáhalo v pubertálních zákrutách žalu i radosti. Pán Ježíš mě uchvacoval svou ostrostí a jasem svých rad. Existenční otázky zůstávaly.

Já v této době, možná při biblické soutěži

 Pak přišly časy studia teologie, kazatelování. Postupně jsem začal chápat, jak mám Písmo chápat. Ztratil jsem původní dětskou naivitu, nořil jsem se s chutí do světa velké i malé teologie. Konečně jsem věděl, jak správně vykládat ten či onen příběh z Bible. Pochopil jsem, jak nahlížet na jednotlivé verše. Seznamoval jsem se s vykladačskými proudy. Vyučoval jsem s velkou sebevědomou drzostí na kurzech exegezi (výklad Bible). Dnes se za to poněkud stydím.

Kultovní pomůcka obrázek z doby počátků DU

 Sám nevím, kdy ta vzpomínka přišla. Ale jednou jsem zatoužil zase číst Písmo jako dítě. Vrátit se do starých časů. Odložit zrcadlo dobového pozadí, historické kritiky, hermeneutických pouček. Zjednodušit svůj výklad Písma. Sám pro sebe jsem si tuto metodu nazval povrchní (orální), ale pečlivé čtení. Vzdělání mě přivedlo k poznání, že upřímná teologie dodnes nemá zodpovězeny otázky, které mě trápily už v dětství. Pastýřská služba dala poznání, že těmito otázkami se trápí snad každý. Dodnes například nikdo uspokojivě nevysvětlil problém zla a vyvolení. Zřejmě si každý vykladač musí aspoň trochu zachovat duši dítěte. Nebudete-li jako děti, nikoliv nevejdete do království nebeského. To ale znamená, že do „nebe“ vejdeme s nedopovězenými otázkami. Nebo lépe s poctivě „nakousnutými“ otázkami.

Jako evangelijní (evangelikální) křesťané jsme často vybízeni ke studiu Písma. Někteří mluví o hlubším pochopení Písma. Kazatelé mohou prohlubovat dojem, že Bibli není jednoduché pochopit a uchopit, protože mnohé výklady jsou i proti původnímu smyslu textu. Od určité doby jsem přestal používat pojem studium Bible. Zprotivili mi ho přátelé, kteří svatá Písma spíše pitvají. Já sám nejraději Bibli čtu. Snažím se o pozornost a soustředěnost, snažím se ji brát slovo za slovem. Větu za větou. Tak jak přede mnou leží. Bojím se různých vykladačských  úkroků, úskoků či piruet.

Snaha o správný výklad tady a teď. 

 Snad několik osobních pouček:

·       Čti to, co zrovna čteš, dočítej věty do konce. Nevybírej si jen to, co se ti líbí či hodí
do tvého myšlenkového světa. Přesto nechávej Boží slovo pronikat do běžného života, do svého dne, který dnes žiješ.

·       Všímej si každého detailu, třeba  obyčejné spojky ve verši.  V tomto smyslu chápu, že každé Písmenko v zákoně najde své naplnění a smysl. Ale i velké příběhy mají své velké detaily!

·       Nehledej  za každou cenu velké myšlenkové konstrukty, stačí jen malé. Nesnaž se zbrkle hledat mezi řádky. Je dobré na sebe nechat slova Písma působit – tedy přemýšlet o nich. 

·       Čti Písmo pozorně. Rychlé čtení je snad  „kojenecký“ nešvar. Člověk si má oddíl přečíst alespoň dvakrát. Nejlépe v jiných překladech.

·       Nebuď překvapen nečekanými informacemi, které ti nezapadají do dosavadního životního konceptu. Naopak nad nimi přemýšlej.

Proč zrovna Roháč? 

Kdysi jsme uskutečnili na Ukrajině sociologický průzkum mezi příjemci humanitární pomoci. Mladá socioložka si všimla hezkého jevu: Příjemci z řad baptistických křesťanů často používali při odpovědích jako ilustrace příběhy z Bible. Nakonec i já vzpomínám na jednu tamní návštěvu. Měl jsem rozvázané tkaničky. Stará žena se sehnula a zavázala mi je. Bylo mi trapně. Ona mi však radostně vysvětlila, že i Abraham, když přišli vzácní hosté, jim ihned umyl nohy. Stále měli po ruce nějaký odkaz na verš či příběh. Bible jim ležela nejen na stolech, ale i v myslích.

Chci nás povzbudit, abychom si nemysleli, že Bible je jen pro vzdělané a poučené. Nebojme se ani toho, že nás Bible nebaví. Některá místa jsou nezáživná. Čtěme Bibli každý den. Nechme biblické příběhy a verše pronikat do našich příběhů. Nechť se stanou zrcadlem pro naše myšlení a rozhodování. Přemýšlejme nad tím, co jsme četli.  Modleme se. Máme nakonec hezké zaslíbení: Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá, abys všechno pochopil. (2 Tim 2:7)  

Psáno pro časopis Život víry z roku 9/2020 a zveřejněno ku příležitosti teologického rozhovoru
s milým nadšencem.