Vzpomínka na přítele Timotea Dymčenka (11. 1. 1967 - 14. 4. 2021)

 Dlouho jsem psaní vzpomínky na Tymotea odkládal. Nechtělo se mi smutnit při oživování všeho krásného, co jsme s Tymoteem prožili, a přiznat si, že se zde na zemi neobejmeme. Ale je čas zavzpomínat. Vděčně, velmi vděčně zavzpomínat. Chvála Pánu Bohu za jeho život!

Na koho vzpomínám?

Tymoteus se narodil ve východním Mariopolu, tedy v oblasti Ukrajiny, kde se mluví rusky. Sám o sobě říkal, že je Ukrajinec mluvící rusky. Od mládí znal Kristovo evangelium a spojil s Ním svůj život. Byl učitelem hudby. Hrál na klavír i na housle. Později vystudoval biblickou školu v Oděse a stal se kazatelem a misionářem. Pracoval s mládeží, věnoval se zpěvu. V roce 1997 se odstěhoval se svou rodinou na Zakarpatskou Ukrajinu a zde zakotvil. Nejdříve sloužili ve vesničce Ruské Pole a potom ve velkém městě Mukačevo. Na východní straně tohoto města založil sbor Milost (Blagodať) a postavil moderní modlitebnu evropského střihu. A v projektech pokračoval dál.

Před hrubou stavbou modlitebny. 

Stavba modlitebny v Mukačevě

Před dvěma měsíci mi napsala Tymoteova sestra, že její bratr je ve vážném stavu. Napadl ho ten „blbej“ covid. Začali jsme se modlit. Modlili se snad všichni na celém světě, protože ho znali, odhaduji,  všude. Ale Pán Bůh si Tymotea vzal k sobě. Říká se, že Pán Bůh si bere ty nejlepší. A Tymoteus byl opravdu nejlepší, nebo snad jeden z nejlepších.

Tymoteus byl především přítel a bratr v Kristu. Nebyl můj přítel, byl náš přítel. Přítel každého. Nešlo nebýt jeho přítelem. Byl laskavý, a přitom ne sladký. Od první chvíle se ke mně choval velmi přátelsky a bratrsky, snad bych řekl kristovsky.  

Setkání s vedením baptistické církve v Kyjevě.
Ve fialovém svetru Tymoteus a vprostřed Daniel Fajfr. 

Seznámil mě s ním bratr Heczko: „Tady u hřbitova v Mukačevě bydlí šikovný, mladý kazatel. S ním si budeš dobře rozumět.“ A tak se stalo. Při jedné z cest na Ukrajinu, snad v roce 2007, jsem čekal ve tmě mukačevského nádraží na neznámého muže, který pro mě měl přijet autem. Objevilo se auto, bylo plné lidí, ani do tváře jsme si neviděli. Přeskočila mezi námi jiskra a začal příběh. Několikrát byl Tymoteus u mě doma, v Třebové i ve Frýdku. A mnohokrát, opravdu mnohokrát jsem byl u něj. Trávil jsem u nich studijní volno. Měl jsem u Dymčenků „svůj“ pokoj. Věděl jsem, jak se k nim domů dostat, i když nebudou doma. 

U Dymčenků na zahradě po putování

Rádi jsme spolu pili čaj a kávu. Naučil mě vařit černý čaj. S úsměvem vždy říkal: „Dlja cholastnikov“ – pro neoženěné.

S manželi Dymčenkovými

Tím se dotýkám Tymoteovy rodiny. Bez ní by bylo jen půl Tymotea. Jeho žena Taňa je jemná, obětavá, pracovitá, konzervativní i moderní žena. Přesně v duchu Přísloví 31,16 založila secondhandový byznys. A Pán Bůh jim žehnal v podnikání i v rodině. Společně vychovali pět krásných dětí. Dnes jsou synové a dcery dospělí, i když stále mladí. Dymčenkovi se stali i šťastnými prarodiči. Bavilo mě sledovat jejich lásku k dětem, jejich zásadovost, jejich upřímný až bytostný zájem o osobní víru v Krista u svých potomků. Být u Dymčenků znamenalo posedět u krásného, silného, osvěžujícího pramene.

Tymoteus se svou ženou Taňou

U stolu s naší výpravou do hor.

Za co jsem Tymoteovi vděčný?

Díky Němu jsem poznal jsem, co je to pohostinnost. Dodnes vzpomínám, jak jsem u Tymotea spal na Vánoce. Jejich dům byl plný cca 20 teenagerů, kteří přijeli na lyžovačku. A Dymčenkovi přijali dalších šest hostů z Čech. Tymoteus to bral jako samozřejmost, s úsměvem. Hostiny u Dymčenků byly také východně skvostné. Ukrajinci mají pro pohostinnost výraz „gostiprinimatělnost“. Tuto vlastnost jsem se učil u Tymotea a jeho rodiny.

Byla Pascha - Velikonoce

Malé pohoštění u Dymčenků
(Vašek Dvorský nevěřícně fotí)

Díky Tymoteovi jsem pochopil, co je to být duchovním pastýřem.  Opět – Ukrajinci mají hezký výraz pro pastoraci – „dušepopečitělstvo“ – „péče o duši“. A právě v této disciplíně Tymoteus vynikal. Nebyl psycholog. Těm se spíše bránil. (Paradoxně jeho syn psychologii studoval…) Ale dokázal promluvit s člověkem laskavě, věcně, jasně. Vedl k vyrovnání se s realitou života. Dokázal lidské nitro poposunout, přerámovat realitu v realitu Boží. Byl pastýř. Zajímal se o lidi. Zajímal se i o konkrétní osoby ve frýdeckém a třebovském sboru.

Rozhovor v nemocnici v Luhansku

Tymoteus byl špičkový kazatel.  Prostě uměl kázat a měl od Boha dar. Ne nadarmo učil homiletiku. Dodnes vzpomínám na evangelizační kázání ve Frýdku-Místku. Jeho homilie měly vše, co mají mít. Dokázal držet posluchače v pozornosti a v napětí. Používal příklady. Dokázal vyvolat jemné emoce. Zaměřit naši mysl na osvobozující evangelium. A mysl strhla i duši. Kázání byla prosycena biblickými příběhy.

Tymoteus při evangelizaci ve Frýdku-Místku

Tymoteus byl vizionář. Dodnes vzpomínám na návštěvu v bohoslužeb v malé jednoduché místnosti bývalého obchodu. Tehdy snil o modlitebně. Proto jsme později společně projeli celý východočeský kraj a navštívili nově postavené modlitebny, mluvili s uživateli. Fotografovali jsme. Namlouvám si, že zde Tymoteus našel inspiraci postavit něco jiného než klasickou nepraktickou východní modlitebnu. Modlitebna v Mukačevu je velmi moderní. Ale u toho nezůstalo. Tymoteus měl jasnou vizi, dokázal pro ni nadchnout svůj tým. Měl poslání pro svůj sbor – misie, sociální práce, zaměření na děti a jejich rodiče. A práce se dařila.

Interiér modlitebny

Sociální práce v modlitebně

Tymoteus byl muž činu. Když jsem ho požádal o pomoc při distribuci finanční pomoci do oblastí zasažených válkou s Ruskem, stal se naším více než cenným průvodcem. Seznamoval nás s důvěryhodnými pastory. Dával cenné rady. 

S Davidem Novákem v Doněcku

Nakonec vzal zbytek peněz a se skupinou mládeže zajeli do Luhanska. Postavili nový dům na místě rozbombardovaného. Byl to muž konkrétního činu. 

Před postaveným domem, který byl rozbombardován. 
Skupina brigádníků, Tyma uprostřed. 

Když jsme chtěli s dorostovým odborem navštívit tábory dětí v Zakarpatí, nebyl problém. Dělal nám průvodce, poskytl své auto a čas. 

S delegací Dorostové unie 

Když jsme ho požádali o evangelizaci ve Frýdku, přijel. Plánovali jsme evangelizační turné po Čechách a Moravě.

Pozvánka na evangelizaci ve Frýdku-Místku

Tymoteus byl muž konzervativních biblických zásad. I proto jsem k němu rád jezdil. Znal meze. Ty byly pro naše západní myšlení přísné. Vždy se ptal, kam až liberalizace v Čechách postoupila. Jak byl překvapený, když na sjezdu mládeže viděl kluky s dlouhými vlasy. Ale nějak to skousl. 

Věděl, že si v Česku dáme pivo. Smutně pokrčil rameny. „Eto vaša kultura.“ Opravdu těžce nesl, když jsem ho seznámil s kazatelem, který měl v uchu náušnici.
Jednou jsem byl na putování po horách. Nešťastnou shodou okolností vyplynulo, že jsem druhou část cesty měl absolvovat pouze ve dvojici s vdanou ženou. Z důvodů divného svědomí jsem to odmítl, což bylo pro onu ženu hodně smutné. Byl jsem ze situace rozladěný. Večer jsem celý příběh vyprávěl Tymoteovi. On jen pokýval hlavou a řekl: „Eto nělzja.“ – To nejde.  –  Mé dilema mu nestálo za delší rozebírání.

Tymoteus s biskupem Zakarpatí Ivanehm Kondorem

Tymoteus může i za to, že jsem nyní v Bratislavě. Jeli jsme spolu autem. Vyprávěl jsem mu o svém těžkém rozhodování. Jednoznačně mi řekl, že nechápe, co řeším. Bůh mě do Bratislavy volá! „Má o tobě zjevně lepší mínění než ty sám o sobě“. Těšil se z toho, že budu v Bratislavě. Chtěli misijně působit mezi Ukrajinci na Slovensku a v Rakousku: „U těbja budet naša baza.“

U mé sestry doma, s pěveckým sborem.

Těšil jsem se na pokračování příběhu. Bůh ale má jiné plány. Pohřeb Tymotea byl krásný a slavný. Ano, často zaznělo, že nechápeme a jsme zmateni. Byl cítit velký smutek. Ale pevná víra v Boha a ve vzkříšeného Krista pronikala každý proslov, píseň, snad i každou částici vzduchu. „Hospodin vzal, Hospodin dal, Hospodinovo jméno budiž pochváleno.“ „Nikdo nemá právo Bohu nic vyčítat,“ řekl jeho rodný bratr, kazatel z Mariopolu. To je Východ, to je Ukrajina, to byl náš milý Tymoteus.

Tymoteova rodina bez Tymotea. 

Soli Deo Gloria. Samému Bohu budiž sláva za tak skvělého muže  + ! + ! +