Kdo je křesťan (?)

Milí rozhlasoví a weboví přátelé, 

můj synovec Vašek je nadšený skaut (roylal-rangersista) a stejně nadšený křesťan. Požádal mě, abych jeho skautíkům, vysvětlil co to znamená být křesťanem. Přivolil jsem a skoro měsíc přemýšlel co jim povím. I Vašek nelenil a vše pečlivě naplánoval. Mé vyprávění zarámoval do krásného cyklovýletu kolem Labe.
Uprostřed lesa, u malého dřevěného stolku, jsem  oněm mladým hnědým hlavičkám“, koktal, o co v křesťanství vlastně jde.

Vaškův oddíl na inkriminované výpravě

Měl jsem na to pár minut. Ono to vůbec není jednoduché, stručně se vyjadřovat. Ale pokusím se to zopakovat i vám, milí rozhlasoví posluchači a čtenáři blogu. Třeba se mi to povede.

Křesťan není od slova křest, ale od slova Kristus. Kristovec - ten kdo spojil svůj život s kristovým životem.

Vyprávěl jsem skautíkům, příběh člověka, který svůj život opravdu spojil s životem Krista. Byl to Albert Schweitzer, švýcarský lékař, protestantský teolog a varhaník. Pán Bůh mu dal dobrou hlavu a bystou mysl. Mohl přednášet na univerzitách celého světa, mohl koncertovat a stát se mistrem ve svém oboru. Sláva světa mu stála u nohou. Ale on se rozhodl jinak. Rozhodl se následovat život Krista. Vystudoval ještě lékařství a se svou ženou odjel do tropického pralesa léčit „polodivoké“ obyvatelstvo. Založil a vybudoval nemocnici v Lambaréne.

Ten vousatý skloněný muž, to je on!

Peníze na svou práci sháněl povětšinou sám. Byl oceněn Nobelovou cenou míru. V Africe najdete i jeho hrob.

Dojemně prostý hrob nositele Nobelovy ceny.

Tento člověk opravdu spojil svůj život s Kristem, snažil se doslova jít ve šlépějích svého vzoru. Přemýšlel o Kristu a vyprávěl o Jeho životě svým pacientům. Tedy asi byl křesťanem. Asi?
Paradoxní na jeho příběhu je skutečnost, že mnozí znalci Bible a křesťanství Schweicera za křesťana nepovažují. Něco podstatného jim v jeho vyznání schází. I misijní společnost, pro kterou pracoval, jej přijala pouze za lékaře a nikoliv za misionáře. Schweitzer totiž považoval Krista za vynikajícího a jedinečného člověka, který konec svého života více méně nezvládl.
Klasické křesťanství rozpoznává v Kristu něco ještě více. Rozpoznává v Kristu Božího člověka, Božího syna, Boha samotného, který miluje lidi tak, že za ně a na jejich místě umírá. Tam, kde by měl umřít člověk, protože se svým hříchem vzepřel Bohu, tam umírá Boží syn. Pro svou až bláznivou lásku 

k lidem. Umírá ale znovu povstává  k životu, protože láska je silnější než smrt.

Křesťanem je ten, koho se osobně dotkla Kristova smrt a vzkříšení. Křesťanem je ten kdo svůj život spojil 

s Kristovým životem. Ten pro koho je zvěst o velké Boží lásce slavnou, velkou a  jedinečnou dobrou zprávou – tedy evangeliem. Ten, kdo se nechá milovat v Kristu zjevenou Boží láskou. Láskou Která nemá žádný důvod než milování samé. 

Seděli se skautíky jsme v tichu lesa. Kolem nás šuměly červě zelené stromy a zněl jarní zpěv ptáků. Nechali jsme doznívat ve svých myslích příběh velkého následovníka Krista lékaře Alberta Schweicera a příběh Boží lásky
k člověku, odhalené tajemně v příběhu Krista. Tušili jsme, že oba příběhy nám mají co říci a že se dotýkáme něčeho velkého a slavného. Že jsme poklekli u studánky radosti.

Před námi je doba dovolených. Třeba během ní, na svým cestách, toulkách lesy takovou studánku také naleznete. Tu studánku jsme našli v Polabí. Ale jistě je k nalezení i u nás v Beskydech, ale i jiných krajích.

Přeji vám to milí posluchači a čtenáři webíku.

Psáno pro ČRO Ostrava.


Jiné vyznání při podobné příležitosti je zde.