Pánská jízda – Fatra 2013, aneb pozvání na další "pánskou jízdu"

Dlouho vznikala idea jednoduché a krásné panské akce – akce mužů ze sboru Církve bratrské ve Frýdku-Místku. Nakonec velmi rychle zaklíčila, vzrostla a na začátku srpna jsme vyrazili na přechod Velké Fatry. Pohoří, jež se dá přejít opravdu za tři dny. Zároveň pro mě nejkrásnějšího pohoří na Slovensku. Je rozsáhlé a přitom kapesní.  Najdeš tam pláně hodné stád horských koní, skály, soutěsky, hluboké lesy, salaše i útulnou Chatu pod Borišovem.

Pátek

Vyrazili jsme v pátek. Znali jsme se navzájem kromě mého švagra Pepy Horského. Dorazili jsme do Tučianských Teplic. 

Po cestě vlakem jsme povídali se starší paní, který nám před očima vymalovávala krásy hory jménem Lysec. Moc jsme se na ni těšil. Byla to jedna z dvou významných hor, na kterých jsem, bloudiv Fatrou,  nikdy nebyl. Vyrážíme vstříc Fatře před námi. A po chvíli putování po silničce stoupáme do předhůří. Po loukách nahoru dolů. Už tady je krásně!

U potomka se zastavujeme a koupáme se. Víme že na dlouho naposled.

Potom do bočního lesnatého, v některých partiích mírně soutěskovitého údolí. Skalní útvary se snoubily s nádherou bukových lesů.

 A potom konečně ono místo. Místo nástupu  na hřeben.

Vždycky ta chvíle přijde. A přišla i letos. Mám pocit, že stoupáme do nitra hor. Pro některé z nás bylo stoupání úmorné. Naštěstí pod hřebínkem ještě zaslesněným na sebe čekáme. Pepa má první povídání o mužství a o mužských ( a nakonec i o ženských).  Potom už cesta, kterou znám, vrstevnicová, široká, hezky se na ní povídá. 

Na jejím konci je slavný Hotel Králova studňa. Spal jsem na něm s tatínkem v roce 2009. Zde neváháme a dáváme si pivko. Mám pocit, že Urpín. Ale už jsem zapomněl. Pivko bylo super.

Pokračujeme na hřeben a zde se těšíme nádherné skále. Snad každý si ji vyleze. K noclehu se ukládáme u salaše na hřebeni. Je krásně. Vařím zelnou polévku ze sáčku. Blaze nevím nic o zákazu rozdělávání ohně.

Povídáme o mužství. Postupně odpadáváme a uleháme.  Je krásně! Opět na Velké Fatře! A se skvělými lidmi kolem!

 Sobota

Pokračujeme dál po klasické hřebenové cestě? Križná – Ostredok – nejvyšší hora – Suchý – sedlo pod Ploskou a Ploská.

Jdeme rozptýleně. Já se táhnu vzadu. Hodně mě bolí nohy. To jsem ještě netušil, že jsem si chytře koupil o číslo menší boty.... Na Ploské je veselo. Někteří šli dál, jiní odpočívají a čtou si, baví se na účet pana doktora.

Pokračujeme dál k Čirnému Kameni. Před ním se setkáváme a nabíráme vodu. Za námi Cierny kaeń a před námi Rakytov – homolovitá hora.

 Naše sestava se definitivně rozpadla na rychlonohou skupinu vedenou neskutečně lehkonohým Markem a poklidnou, sestavenou z lidí, kteří něco ví o životě.  Před úctyhodným Rakytovem se i tato skupina děli na travesisty (neplést s transversisty) a dobyvatele vrcholů. Jdu na vrchol. Přede mnou jde Pepa, který v čerstvě důchodovém věku, zahanbuje mnohé  jinochy. Z Rakytova je nádherný výhled. Pod Rakytovem se setkáváme a pokračujeme dál na Smerkovici, nádhernou traverzovou zalesněnou cestou s rozkošnými výhledy.  

Za Smerkovicí ní nacházíme malý hotel. U něj bača se stádem.

Vidina dobrého piva nás láká. K tomu polévka. 

Uspokojeni odcházíme hledat tábořiště. Tabulky varují před výskytem medvědů. Spíme u jedné z chatek. Vaříme druhou zaslouženou večeři. Když padla tma Pepa vypráví své nejhlubší a nejosobnější povídání o mužství.  Naplnění usínáme.

Neděle

Vyrážíme více méně domů. Na jedné zastávek má pro nás Pepa nedělní kázání. 

Potom cestou pod nádherným Šiprůněm s lákavými výhledy na závěrečnou hřebenovku. Ale my klesáme níže, blíže k civilizaci. U Malina Brda je již množství nedělních turistů zřejmé. 

Cesta ale není u konce. Klesáme kalvárií až do Ružomberiku. Je vedro. Během cesty mí postupně začíná docházet, že na další putování zbudeme s Daliborem jen sami dva. Na nádraží pojíme, popijeme a loučíme se.

Jede nám autobus a tak spěcháme. Mizíme a jedeme do Vyšných Revůc. Zřejmě stejný řidič, jako před osmi lety se s námi louči se slovy „Aby nás tam  dačo nezožralo“.

Chceme se navečeřet, ale všude je zavřeno. Stoupáme tedy vzhůru  opět směr Čierný kaměň. 

Cesta je po celém dni poměrně únavná. Zastavujeme se na salaši jsem potěšen že i po snad patnácti letech je tato salaš v provozu. vyrábí tu sýry. Dostáváme  žinčicu. Jsem velmi rád, že i uprostřed hygienického šílení lze po staru provozovat řemeslo. Ptám se jich jak je to možné. Prý musí být vše čisté. Zní to logicky a krásně. Dávají nám dobrou radu, jak najít dobrou chatu na přespání. Je nám to sic s Daliborem zcela jasné. Ale chatu hledáme a nenacházíme. Je to marné, je to marné, je to marné! Ale nakonec to není to marné. Chatu nacházíme. Je schovaná, pod skalami. Nádherná opuštěná, čistá i se studánkou.

Vaříme večeři a usínáme za noční silné bouře.

Pondělí

Opět stoupáme směr Ploská, ale traverzujeme ji. Přecházíme místo, které jsme přešli před dvěma dny. Poprvé pohoří přecházím křížem krážem.

Před námi útulná a rozkošná chata pod Borišovem. 

Dáváme si polévku-vynikající a pivo. Potom vzhůru na Borišov. (A nebo naopak? Nejdříve Borišov a potom pivo? ) Ale na Borišovu je krásně. Byl to můj prvovýstup. Kocháme se. 

A potom po západní hřebínku Fatry.Ten je nádherný. Šel jsem ho před sedmi lety. Úzký hřeben a polodivoké lesy. Občas skalní výchoz a výhled. Postupujeme dál zelenou krásou.

Pod javořinou odbočujeme na Lysec. Sestupujeme zprudka dolů čerstvě založenou cestou. Jde se po ní příjemně. Potom stoupáme na Lysec. 

Dája stále vředu a já se táhnu vzadu. Doplahočíme se pomalu z posledních sil na vrchol. Nikdy jsem ti nebyl. Výhled je nádherný, snad nejhezčí z celé Fatry. Jsme oba nadšeni. Stála ta námaha za to. Ona paní ve vlaku měla pravdu.

 Na vrcholu je již po šesté hodně. Předpokládám, že brzy zakotvíme. Dája jde vytrvale dál. Doufal jsem, že zakotvíme v době červánků. Dája jde vytrvale dál.  Doufal jsem že zakotvíme po západu slunce. Daja jde vytrvale dál. Doufal jsem že zakotvíme za šera. Za šera jsme zakotvili. Bul jsem tuhý. Spali jsme na verandě jednoho z domečků.

Úterý

Cesta dolů šla v pohodě. Večer jsme totiž zakotvili už téměř v údolí. Končíme v Belá Dudice. odtud autobusem do Martina a potom domů.

Závěry:

Bylo to super a musíme pánskou jízdu zopakovat!

Poprvé jsem vystoupil na Borišov a Lysec. Poprvé jsem pohoří prošel křížem krážem!

Není dobré si na puťák koupit boty o číslo menší. Mé pozdější zděšení  v obchodě Petra Venzarty bylo veliké...