O ošemetnosti slova biblický

Na evangelické a ještě více na jeho evangelikálním křídle zdomácnělo téměř magické slovo „biblické“. Co je biblické, to  je Boží a svaté.  Onen pojem „biblický“ je velmi o š e m e t n ý .  Ve skutečnosti je spíše výpovědí o mém vlastním chápání Písma.

Iluze tzv. bibličnosti

Byl jsem před několika lety na setkání teologů a kazatelů se skupinou křesťanských nadšenců hledajících dokonalé vnitřní uzdravení.  Slyšel jsem s jakou  lehkostí tam upřímní lidé šermovali s pojmem biblický. Právě zde jsem si uvědomil velkou iluzi slova  onoho pojmu.  Jak snadno se z myšlenek a smýšlenek udělala biblická pravda. Právě tam jsem si hořce uvědomoval, že

1. Pouhé citování biblického verše k mé myšlence zdaleka nemusí činit můj názor biblický a tím jediný správný.  Bible není sbírkou zaklinadel, které dávají mým myšlenkám věrohodnost. 
2. Dotahovat učení Písma do oblastí a nuancí, kde to samo Písmo nedotahuje je matoucí. Písmo prostě některé skutečnosti nechává zamlžené. Třeba otázky závěru dějin a věčnosti. 
3. Nelze bez rozmyslu zevšeobecňovat biblické zkušeností  na život.  Pokud tak budeme činit potom jediná biblická přeprava na misijních cestách je lodí a pěšky. 
4. Některé zdánlivě jasné a zaběhané názory a náhledy nelze z Písma  jen tak snadno odvodit. Třeba tak běžný pojem „svátost“  v Písmu nenajdeme.

Hledání zdravého učení

Mám za to, že podceňovanou pomůckou pro výklad Písma je zdravý rozum. Za Pánem Ježíšem přišli znalci zákona s výčitkou, že uzdravuje v sobotní den, jeho odpověď nádherně prostá. "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?“. Neodpovídá citací významného vykladače, brilantním, vybroušeným výkladem zákona, exegesí, hledáním kontextu a kdo ví čím. Používá zdravý rozum. To bylo ovšem v oblasti praxe života.
Apoštol Pavel mluví ve svých epištolách Timoteovi o zdravém učení (1. Tim.6:3; 2. Tim.4,3) a naopak varuje před hádkami nad učením a před slovními spekulanty:  Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách. Z toho vzniká závist, svár, urážky, podezřívání, ustavičné hádky lidí....

Přítel Peter Murga ze Zakarpatí. Prostý pokorný znalec Písma. Elektrikář a kazatel sboru v Rachově. Muž od jehož prostoty ve vztahu k Písmu se rád učím. 

Zdroj učení nezdravého

Pavel varuje před těmi, kteří mají učení  n e z d r a v é.  Za zdroj nezdravého učení Pavel nepovažuje nějaký podivný  heretický spis či nějakého antikřesťanského autora. Na prvním místě apoštol varuje před nadutostí a  pýchou. Tedy povýšený postoj je zdrojem nezdravého přemýšlení.
Tam, kde si člověk začne myslet, že je nechytřejší, že je první vykladač v dějinách církve, který konečně dovypracoval správné dokonalé křesťanské učení, tam začínám být ostražitý. Tam vznikají hádky, spory, slovní potyčky.

Osobnostní rysy vykladače Písma

Obávám se, že při výkladu Písma nejsou zásadní chyby pouze exegetické (odborně teologické), ale i osobnostní. Dovoluji si několik vyjmenovat:

1. Absence pokory před Bohem i samotným procesem výkladu Bible, ba až pyšná výkladová lehkovážnost. (Která někdy přechází v těžkopádnost.)  
2. Absence bázně a modlitby při čtení a vykládání Bible.  
3. Absence vlastního rozumu při čtení Bible a spoléhání se příliš na různé písemné názorové zdroje. 
4. Absence pečlivosti a trpělivosti. Spokojením se s pouhou citací veršíku bez kontextu oddílu i doby. 
5. Absence přihlédnutí k tisícileté výkladové tradici církve.  

Důvěryhodným autorem výkladů je pro mě pokorný, zbožný, trpělivý, vytrvalý   a zároveň pečlivý vykladač.

Prof. Souček, první předseda komise překládající český ekumenický překlad. Svými východisky zřejmě patřil spíše k liberální části křesťanstva. Svou pokorou a pečlivostí a zřejmě i zbožností je pro mě stálou inspirací v přístupu k Písmu. 

Mé vyznání o Písmu

Bible je kniha úžasná, která mi dává v každém verši stále více chápat život, svět, své vlastní nitro a především Stvořitele samotného. Ne nadarmo pravoslavní nazývají Písmo velemoudrost. A já se k jejich vyznání radostně přidávám +!+!+  Bible není psána prvoplánovitě systematicky. Je v ní mnoho nejasného i rozporujícího.  Dokonce i sama v sobě podává svědectví, o nesnadnosti jejího pochopení: Některá místa jsou v nich (Pavlových listech) jsou těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě. (2. Pt.3,15)
Zároveň Bible zachovává podivuhodnou vnitřní kontinuitu. A to i přes skutečnost, že vznikala v rozsahu tisíciletí a že její autoři se nemohli znát navzájem. To je pro mě stvrzení působení Božího Ducha.

Starý Žalman, pro mě živým obrazem evangelického lidu. Kdykoliv otevřu Písmo, vzpomenu si na něj.

Pokorné používání slova „biblický“

A protože je Bible úžasná kniha, raději se vyvarujme alibistického slůvka biblický. Raději používejme obraty typu :“Mé pochopení Písma je ....“; „Chápu tento verš takto...“.
Přiznejme si, že jsme byli ovlivněni tradicí své doby, rodiny, svého duchovního pastýře, své církve, své povahy. Vždyť už samu Bibli čteme s určitým předporozuměním. Jinak ji čtou technici a jinak  filozofové.  Mějme pokoru a bázeň před Bohem i před lidmi. I před Písmem samotným. Ne nadarmo se říká: Písmo Svaté.