O ošemetnosti slova biblický

Na evangelické a ještě více na jeho evangelikálním křídle zdomácnělo téměř magické slovo „biblické“. Co je biblické, to  je Boží a svaté. Onen pojem „biblický“ je velmi o š e m e t n ý .  Často je spíše výpovědí o mém vlastním chápání Písma.

Iluze tzv. bibličnosti

Před několika lety jsem byl na setkání teologů se skupinou křesťanských nadšenců hledajících dokonalé vnitřní uzdravení.  Slyšel jsem s jakou  lehkostí tam upřímní lidé šermovali s pojmem biblický. Právě zde jsem si uvědomil velkou iluzi onoho pojmu.  Jak snadno se z myšlenek a smýšlenek vykonstruovala biblická pravda. Právě na tom setkání jsem si hořce uvědomoval, že

1. Pouhé citování biblického verše k mé myšlence zdaleka nemusí činit můj názor biblický a tím jediný správný. Bible není sbírkou zaklinadel, které dávají myšlenkám věrohodnost. 
2. Dotahovat učení Písma do přesných formulací jemných nuancí je matoucí. Písmo prostě některé skutečnosti nechává zamlžené. A tak to zřejmě i Pán Bůh chtěl. 
3. Nelze bez rozmyslu zobecňovat biblické zkušeností  na život. Pokud bychom chtěli být důslední, jediná biblická přeprava na misijních cestách je lodí a pěšky. 
4. Některé zdánlivě nám jasné pravdy nelze z Písma  tak snadno odvodit. Třeba tak běžný pojem „svátost“  v Písmu nenajdeme.

Hledání zdravého učení

Mám za to, že podceňovanou pomůckou pro výklad Písma je poučený rozum. Za Pánem Ježíšem přišli znalci zákona s výčitkou, že uzdravuje v sobotní den, jeho odpověď nádherně prostá. "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?“. Neodpovídá citací významného vykladače, brilantním, vybroušeným výkladem zákona, exegesí, hledáním kontextu... Používá obyčejný poučený rozum. 
Apoštol Pavel mluví ve svých epištolách Timoteovi o zdravém učení (1. Tim 6:3 | 2. Tim.4:3) a naopak varuje před hádkami a slovními spekulanty:  Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách. Z toho vzniká závist, svár, urážky, podezřívání, ustavičné hádky lidí....

Kamarád Peter Murga ze Zakarpatí. Prostý a pokorný znalec Písma.
Elektrikář a emeritní kazatel sboru v Rachově. Muž od jehož se rád učím prostotě ve vztahu k Písmu.  

Zdroj učení nezdravého

Pavel varuje před těmi, kteří mají učení  n e z d r a v é.  Za zdroj nezdravého učení Pavel nepovažuje nějaký podivný  heretický spis či nějakého antikřesťanského autora. Na prvním místě apoštol varuje před nadutostí a  pýchou. Tedy povýšený postoj je zdrojem nezdravého přemýšlení.
Tam, kde si člověk začne myslet, že je nechytřejší, že je první vykladač v dějinách církve, který konečně dotáhl k dokonalosti pravé křesťanské učení, tam začínám být ostražitý. Tam vznikají hádky, spory, slovní potyčky.

 

Osobnostní rysy vykladače Písma

Obávám se, že při výkladu Písma nejsou zásadní chyby pouze exegetické (odborně teologické), ale i osobnostní. Dovoluji si několik vyjmenovat:

1. Absence pokory před Bohem i samotným procesem výkladu Bible, ba až pyšná výkladová lehkovážnost.   
2. Absence bázně a modlitby při čtení a vykládání Bible.  
3. Absence vlastního rozumu při čtení Bible a spoléhání se příliš na různé písemné názorové zdroje. 
4. Absence pečlivosti a trpělivosti. Spokojením se s pouhou citací veršíku bez kontextu oddílu i doby. 
5. Absence přihlédnutí k tisícileté výkladové tradici církve.  

Důvěryhodným autorem výkladů je pro mě pokorný, zbožný, trpělivý, vytrvalý   a zároveň pečlivý vykladač.

Prof. ThDr. Josef Bohumil Souček (1902–1972). První předseda komise překládající český ekumenický překlad. Svými východisky zřejmě patřil spíše k liberální části křesťanstva. Svou pokorou a pečlivostí a zřejmě i zbožností je pro mě stálou inspirací v přístupu k Písmu. 

Mé vyznání o Písmu

Bible je kniha úžasná, která mi dává v každém verši lepší porozumění Bohu, životu, světu, i svému vlastnímu nitru. Ne nadarmo pravoslavní nazývají Písmo »velemoudrost«. A já se k jejich vyznání radostně přidávám. Bible není psána prvoplánové systematicky. Je v ní mnoho nejasného i rozporujícího.  Dokonce i sama v sobě podává svědectví, o nesnadnosti jejího pochopení: Některá místa jsou v nich (Pavlových listech) jsou těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě. (2. Pt.3,15)
Zároveň Bible zachovává podivuhodnou vnitřní kontinuitu. A to i přes skutečnost, že vznikala v rozsahu tisíciletí a že její autoři se nemohli znát navzájem. To je pro mě stvrzení působení Božího Ducha.

Starý Žalman z filmu F. L. Věk je  pro mě živým obrazem evangelického lidu.
Kdykoliv otevřu Písmo, vzpomenu si na něj.

Pokorné používání slova „biblický“

A protože je Bible úžasná kniha, raději se vyvarujme alibistického slůvka "biblický". Raději používejme obraty typu: “Mé pochopení Písma je ....“ | „Chápu tento verš takto...“.
Přiznejme si, že jsme byli ovlivněni tradicí své doby, rodiny, svého duchovního pastýře, své církve, své osobní povahy. Vždyť už samu Bibli čteme s určitým předporozuměním. Jinak ji čtou technici a jinak  filozofové. Mějme pokoru a bázeň před Bohem i před lidmi. I před Písmem samotným. Ne nadarmo používáme pojem: »Písmo Svaté« .