Milí posluchači a weboví čtenáři,
Advent je přede dveřmi. Jeho dávným smyslem je obnovit zanedbané stezky k Bohu. Proto si dovoluji předložit návod na malé duchovní adventní cvičení. Modlete se (objevné viďte!) prosím modlitbu „Otče nás“. Třeba jen jednou za ten týden. Ale neoddrmolte ji. Modlete se ji jinak, rozjímavě. Berte jednotlivé části modlitby spíše jako inspirační a motivační nadpisy pro vaši modlitbu.
Už jen to první slovo modlitby Otče náš. Oslovení Boha jako Otce, je velmi silné. intenzivní. Vede k uvědomění, že oslovujeme někoho velmi blízkého. Nemluvě o tom, že Bůh není můj, ale náš!
Otec je v nebesích. Při těchto slovech často pohlédnu k nebi. Oslovujeme někoho, kdo je nesmírně blízký, přitom vzdálený a vládce celého světa. Je to dobré si to připomenout hned na začátku modlitby, koho oslovujeme.
A pokračujeme: Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá... Jedním ze smyslů modlitby je, že se v ní odkláníme od sama sebe k Bohu. Sestupujeme z trůnu našeho Já. Chceme, aby bylo Boží jméno slavnější než moje? Aby se má rodina, má firma byla Božím královstvím? Aby se v mém životě děla Boží vůle a ne moje vůle? Pokud nechceme, je to normální. Modlitba je i zápasem se svým JÁ. Nelekejme se toho.
Konečně přichází chvíle, kdy prosíme i za sebe. Chléb náš vezdejší. Prosba za chléb může být nadpisem pro část modlitby za materiální věci života. Ale právě, kdykoliv se modlím za chléb, uvědomuji si kontrast mezi obyčejným chlebem a bohatstvím, které mám v ledničce, v bytě, na parkovišti. Ano, slova nás vedou k zamyšlení a uskromnění.
Další prosba vyjadřuje naši závislost na Bohu. Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Tato prosba je nadpisem pro vyznávání našich hříchů zjevných i tajných. Vůči Bohu i lidem i vůči sobě. V této prosbě můžeme složit pod křížem Kristovým břemeno hříchu. Je to zpovědnice v modlitbě ukrytá. A nezapomeňme na dovětek jako i my odpouštíme. Vždy při této části se nám má v mysli rozsvítit červená kontrolka. Komu jsem neodpustil?
S odpuštěním hříchů souvisí další nadpis našeho přemýšlení: Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Tajemná prosba. V samé hloubce zarazí každého, kdo Boha chápe jako nekonečně dobrotivého, jenž nikoho nepokouší. Každopádně je to nadpis vyzývající k tomu, abychom Bohu přiznali svou hříšnou přirozenost. Své sklony, své závislosti, vnitřní strachy, tušení, bludy.
A už je tu závěr: Nebo tvé je království i moc i sláva navěky. Je to mohutné závěrečné vyznání. Ty máš v rukou celý svět, ty máš veškerou moc, i slávu. U Tebe je uložena má prosba. Můžeme opět pohlédnout k nebi. Tam došla má modlitba? Věřím či nevěřím? V závěru modliteb vzniká víra.
Zcela nakonec jakési razítko: Amen. To značí: Je to věrné, spolehlivé. Věřím. Tak to je.
Je advent, milí posluchači. Dávné prorokovo slovo vyzývá: Co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné.
Rozjímavá modlitba Páně je jednoduchý návod, jak cesty k Bohu obnovit a urovnat.
Do toho milí posluchači a weboví čtenáři!
Psáno pro čro Ostrava
Žádné komentáře:
Okomentovat