Život ve Frýdku v roce 2012

Vážný bod života

Uplynulý rok byl pro mě rokem vážným. V květnu se zhoršil stav zdravotní stav tatínka a během několika týdnů umřel. Jeho odchodem se nám všem jeho dětem proměnil život. I po praktické stránce, ale především kdesi uvnitř. Zbyl prázdný byt, který jakoby ztratil duši a s každou vyhozenou věcí, jako by mizely poslední zbytky dětství. Objevilo se prázdno v životě. Ale taková je realita ubíhajícího žití. To byla zřejmě největší a nejvážnější událost v mém životě a v roce 2012. (O tatínkvi viz. zde.)

Z jedné našich pozdních výprav

Šeď života? To snad ne!

Ostatní je už jakýsi jen běžný život, někdy snad až všední šeď života. Nu, ale ona šeď tak rovnoměrně šedivá nebyla. Třeba hned po pohřbu návštěva u manželů Kašperových mladších v Klatovech, mých dobrých přátel. Byla nádherná a velmi občerstvující. Dlouhé rozhovory, návštěva Bolzámku - nádherného parkovitého areálu uprostřed lesů. Boží klid. Dobré víno. Zbožné a silné rozhovory. Co si přát více?

I na tradičních karpatských výpravách jsem letos byl. Navštívili jsme rumunské pohoří Muntele Mare. Snad poprvé jsem odjel  z kopců s malým zklamáníčkem. Byly strašně placaté. Ale závěr byl fantastický: museli jsme sestoupit z hor, abychom se dostali do malebných krajin se slaměnými stěnami. Na druhé výpravě, zářijové, jsme byli v ukrajinských Horhanách - můj dávný sen. Rovněž krása a divočina, zejména ražení si cesty klečovým zeleným peklem. Moc si vážím toho, že se mnou jezdí mladší přátelé a můžeme společně prožít krásný čas.

Z hobití krajiny v pohoří Muntele Mare

Ještě jednu výpravu nelze nezmínit. Byl jsem čtyři dny sám v Lubochňanské dolině. (Ještě před touto jsem strávil krásný a poslední plný čas u tatínka.) Končila zima. Na konci doliny byly závěje a na jejím začátku jsem trhal čerstvý zelený a šťavnatý medvědí česnek. Nádherná samota, přečetl jsem knihu Orko Váchy o etice, usínal se šuměním řeky. Procházel se zašlými parky kdys lázeňského městečka Lubochňa. Navštívil luterské bohoslužby. Chodil po hřebenech předhůří, brodil se závějemi. Byl to krásný čas. Pán Bůh mi dal možnost nabrat síly na následující nesnadný čas odchodu tatínka.  

nádhera zašlých parků - Lubochnianský park

Společenství církve

Má rodina, rodina sboru se mnou žije dál. Letos k nám přišla vizitace - sám br.předseda. Odjel celkem nadšený. Ale přesto bych rád, aby naše společenství více rostlo a rozvíjelo se. A to se moc nedařilo. Rodina dobře žije, ale věřím, že Pán Bůh má připraveno více. Rok 2012 byl časem rozhodnutí o přesunu sboru do nového podnájmu. Nakonec nic nevyšlo. Jsme stále ve starém podnájmu na faře ČCE. Společenství sboru je stále nesmírně laskavé a nemám si na co stěžovat. Když mi volal večer brácha, že tatínek je na konci cesty, večer mě jeden laskavý bratr beze slov odvezl autem až do Brna. Jsou na mě moc hodní.

Jedné kapitole života kazatele se směji. Když jsem odjížděl z Třebové, přál jsem si řešit nějaké duchovní biblické problémy. Nu, mám je. Setkal jsem se tu se stíny všech tří dávných herezí - markionismu,

montanismu i gnoze. Jen stíny. 

Zjevení Zjevení

Ještě jedna událost pro tento rok byla jedinečná. Osobní setkání s knihou Zjevení. Setkání, které proměnilo můj život a dalo mu nadhled - nad dějinami, nad smutky i nad životem. V nebi je trůn, kde se zpívá a chválí. Na zemi si vládci brousí zuby a zbraně. Z nebe je slyšet sláva - Svatý Svatý svatý!

Komentář ke Zjevení, který se mi velmi líbil

"Seniorský rok"

Rok 2012 byl rokem seniorským - stal jsem se loni tzv. seniorem severomoravských sborů. Lecos se vydařilo, nejvíce seniorátní den. Sešlo se nás asi dvěstě v hotelu KAM. Hlavním tématem bylo "být spolu". Neužít si zbožné estrády, ale aktivně být spolu. A lidé byli spolu, povídali si, někteří se viděli po létech. Za tuto akci jsem byl velmi vděčný. Hostem byl Daniel Pastyrčak, vezl jsem ho do Žiliny a náš rozhovor cestou byl velmi silný a hluboký.

Frýdek-Místek

Co Frýdek? Mám tu rád spoustu věcí. Pohled na Beskydy, noční klinkání zvonků u závor, bystřinné čisté řeky, nádherné parky kolem řeky Ostravice, tajemný duchovní kraj směrem k Polsku a vědomí, že se i naším městem se převalovali duchovní dějiny milované Jednoty bratrské. Sám jsem tu natolik v pohodě, že jsem až zlenivěl. Nakynul. Při vzpomínce na Třebovou zpeciválovitěl. I když si lidi kolem myslí, že dělám moc já sám ten pocit nemám.

Na návštěvě u Tymotea Dymčenka

Láska vítězí - konstatování i přání

Jednou z nejpozoruhodnějších akcí uplynulého roku byla návštěva bratra Pepy Geldnera. Zřejmě byste nikdy nevěřili, že šlo o setkání dvou lidí, kteří si kdysi šli krutě na nervy. Vědomí bratrství v Kristu však přetrvalo, ba dokonce znovu vykvetlo v plné kráse. Jsou věci mezi nebem a zemí, na které člověk jen němě přihlíží.

Hodně lidí se mě stále ptá, kdy se ožením. Odpovídám, že nevím. Ano, v tomto roce jsem více osaměl, ale odvahy na vztah jaksi nezbývá. Láska vyhání bázeň. Bude někdy silnější? Kéž by se posílila. 

Podzimní ocůn z Ukrajiny