Nebuďte poserové aneb o klesající odolnosti dětí i lidí obecně

Dnešní rozhovor s Martinem, který se vrátil z tábora, mě přivedl k myšlence  opět něco publikovat.

Milí posluchači a weboví přátelé,
prázdniny jsou v plném proudu. Mnozí z nás posílají své děti na tábory a nebo jsme přímo s nimi na chalupě či kempu. Prázdniny jsou skvělým výchovným obdobím. A tábory dozajista ještě více.

Rodiče si mohou  tak trochu odpočinou od svých dětí a ty  se mohou naučit soběstačnosti a samostatnosti. Bývá mi líto, že naše  děti už zřejmě nikdy nezažijí divokost, kterou prožil můj tatínek, kdy po válce v roce 1947 vedl skautské tábory. Tábořili celý měsíc na Slovensku v Gaderské dolině.

Louka pod blatnickým hradem, kde se tábor odehrával.

Do sv. Martina dojeli na nákladním vagóně. Stany měli z propustných německých celt. V noci byly zabaleny do obyčejné deky. Vše si museli zajistit sami. Celý měsíc si prali, vařili, chodili pro dříví, jezdili s dvoukolákem pro potraviny, kterých bylo v poválečné době velmi málo. Na navíc se v horách potulovali nebezpeční odzbrojeni banderovci. Nevím, zda tehdy rodiče měli o své děti velký či malý strach. Vrátili se všichni, spokojeni a nadšení. Dodnes se scházejí. Jak museli být pobytem  zoceleni, jak jim muselo zdravě vzrůst sebevědomí!
Takový tábor dnes už nezažijeme. Ve vyhláškách je nařízeno, že děti musí přijet do vybaveného tábořiště.

Naštěstí najdeme stále ještě aspoň trochu divočejší tábory než tento teletníkový typ. 

Snad každý táborník vlastní mobilní telefon a rodiče přesně vědí, co se s nimi děje. Vzpomínám na jedno dítě, které poručilo mobilem řízek a babička s dědečkem neváhali obětovat sto dvacet kilometrů a dovést kýženou potravinu, aby jejich vnučka nestrádala. Ano, časy jsou zcela jiné.
Snad každá generace si dává otázku: "Co z těch našich dětí vyroste?" Tu otázku si dnes dávají i psychologové, kteří mluví o rapidním snižování odolnosti dětí, jak psychické tak fyzické. Děti jsou zranitelnější. V některých situacích zcela bezradné. Ovšem snižuje se i odolnost rodičů, kteří se bez pocitu kontroly nad svými ratolestmi nemohou vydržet.

Když o tom výše uvedeném  přemýšlívám, připomínám si slova z první knihy Bible. Zazněla ve chvílí vyhnání z dávného ráje: „Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat."  
Každá generace chce ze sebe sejmout těžké břemeno Božího slova, které zaznělo dávno nad lidstvem. Každým rokem žijeme, aspoň u nás, blahobytněji a máme zdánlivě vše pod kontrolou, včetně našich  dětí. Uprostřed této pohody zjišťujeme, že jak dospělí, tak děti jistou míru trápení potřebují. Jedna moje známá, zkušená matka, říkává, že děti potřebují prožít "traumátka".

V biblické knize přísloví čteme jinou  prázdninovou radu: Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby. Jaká moudrost a pravda je v těch slovech je ukryta. A tak milí posluchači, až budete chtít mít své děti plně pod kontrolou, třeba na důvěryhodném prázdninovém táboře, a budete sahat po mobilu, abyste jim zavolali, vzpomeňte na moudrá slova dětské psycholožky, zabývající se odolnosti dětí, paní doktorky Hoskovcové:
Uchránit dítě před nebezpečím světa je ideál, který nemůžeme naplnit, protože tu jednoduše nemůžeme být stále a navíc tu nebudeme věčně. Lépe je udělat co nejvíc proto, aby si dítě dokázalo poradit samo.“
Pokojný prázdninový poločas!

Psáno pro čro Ostrava