Vzpomínka na Miroslava Heryána

V časopise Brána (1/2012) vyšel článek bratra Matěje Hájka o Miroslavovi Heriánovi. Inspiroval mě k napsání osobní vzpomínky. 

Mirossla Heryán (1922-2003) Farář ČCE, učitel na ETS,
překladatel  CEP

Článek Matěje Hájka o přemilém bratru Heryánovi mě moc potěšil. I já jsem se s ním setkal při studiu na ETS. Žel, ale i naštěstí, pouze při maturitě z teologie. Byla celkem náročná, z pěti odborných předmětů. Všichni studenti to tehdy vzdali. Kvůli mě jedinému zasedala maturitní komise. Seděli v ní slovutní muži hodni svého jména, jen jednoho jsem přesně neznal. Seděl v decentní postarším sáčku, pod kterým měl fialovou polokošili, snad ještě z NDR, bez kravaty. Povzbudivě se na mě usmíval. To je asi ten Heryán, problesklo mi hlavou. Znal jsem jeho vznešenou pověst ještě z Brna. Maturita začala. Zkouška z Nového zákona dopadla hrůzně. Neznal jsem průběhy Punských válek, maturitní komisi jsem přesvědčoval, že první člověk na světě byl Noe.... Prostě nervozita dostoupila vrcholu. Odešel jsem do vedlejší místnosti na "potítko" k přípravě na Starý zákon. Otázka zněla prostě: "Chiskiáš". Hrůza! Události všech židovských králů se mi slily dohromady a já nevěděl, které přiřadit k Chizkiášovi. Byl jsem zoufalý. Vidina opakující se maturity byla zase reálnější. Tu se otevřely dveře a v nich stál onen laskavý starší muž. Šel zřejmě na záchod. "Promiňte, vy jste bratr Herián?" ptám se. "Ano, to jsem já!" odpověděl měkce. A pokračoval k dalším dveřím. Chytl za kliku, pak se na mě znovu podíval, otočil a vrátil se ke mě. Položil povzbudivě ruku na mé rameno a řekl. "A u toho Chizkiáše zdůrazněte a)...., za b).... za c)...... . Mozek sepnul, události se přiřadily. Zkouška ze Starého zákona už dopadla lépe. Zbytek maturity proběhl v klidu a pokoji. Díky bratru Heryánovi! Později jsem mu o tom vyprávěl. Navštívil mě i v mém kazatelském působišti v České Třebové. Na večer s ním tehdy nepřišel téměř nikdo. Třebováci netušili jak velká osobnost je navštívila. Naposledy jsem ho viděl ve vlaku při loučení. Povzbudivě se na mě usmál. Vidím ho dodnes. Jsem rád, že na něj bylo vzpomenuto!

 Díky Matěji!