Křesťan by mě celý život usilovat o život proměněný do podoby Kristovy. Ale občasné
nakopnutí je tak potřeba!
Dokonce mi připadá, že účast na nedělní bohoslužbě je
mimo jiné vedena touhou nechat se nakopnout. Ale to je jiný příběh. Doba postní (více *zde*), popeleční středa, se silným symbolem popela na
čele, je jedním skvělým časem obnovy.
„Je
to doba vážná“, jak jsem se dozvěděl letos při popelečním kázání. Doba, kdy se
snažíme ubrat něco z rozptylujících okolností života, aby zbyl čas na otevření
vlastního nitra Bohu, pro proudění Božího Ducha. Je toho mnoho, co nás odvádí k něčemu jinému než k jádru života,
ke Kristu samotnému. Přišel čas objevit a zbavit se toho, co nad námi třeba jen
nevědomky vládne.
Čas postu není
sobecké nimraní se ve vlastní nicotnosti a nebo zoufalé hledání Boha
v sobě, kde se, někdy až nepříjemně, setkáváme se sebou samým. Půst ani není věčné rýpaní se ve vlastním hnoji, a přesvědčování, že opravdu, opravdu nevoní.
Čas postu proměňuje naše rituály a rituálky, přinese do
života zjednodušení či nebo nějakou pravidelnost a učiní nás tak svobodnějšími.
Když se něčeho zřekneme, jako bychom odhrnuly
první vrstvu v našich závislostí a obvykle uvidíme vrstvu další. Dojde
nám, že je mnoho věcí, prožitků i požitků, o kterých si myslíme, že bez nich
nepřežijeme. A my přežijeme a je nám lépe. A mohou to být úplné „kravinky“.
To nejsilnější je zjištění, že mohu. Jak říká Miloš Rejchrt, „evangelík nic nemusí“. Jen MŮŽE. Je svobodný. Je skvostné jít do
obchodu a vědět, že například toho nemusím kupovat to po čem bažím, že se mohu
svobodně rozhodnout.
Ovšem po postu uklizeném nitru se snadno udělá opět nepořádek.
Je to moje hořká zkušenost. Snadno se vracívám se k pochybným stereotypům.
Stejně jako v našich bytech a nebo na pracovním stole. Bez těch dobrovolných
okovů pravidelnosti, posvěcených návyků, je člověk jakoby zmítán okolnostmi.
Půst je také super z toho důvodu, že člověk zjišťuje, že bez Boží pomoci nic nejde: Ani půst, ani pravidelnst, ani život sám. Bez
Božího Ducha nejde jít dál. Proto je potřeba nitro otevírat modlitbami i
zbožnými myšlenkami Bohu. Nechávat do záhybů našich životů proudit Božího
Ducha, posvětitele.
Žádné komentáře:
Okomentovat