Ohlédnutí za Zababovým rokem 2017

Splněné novoroční předsevzetí

Na začátku roku jsem si dal lehce předsevzetí, že „budu na lidi odporný a hnusný“. Šlo samozřejmě o nadsázku, ale měla svůj dobrý osobní důvod. Mohu konstatovat, že málokteré předsevzetí se mi plnilo tak velmi dobře. Některé lidi jsem trochu překvapil. Jindy jsem překvapil sám sebe, též jsem zastyděl.

Vidět Izrael

Letošní rok byl pro mě významný návštěvou Izraele. Vždy jsem si pod vousy usmíval, když jsem viděl cestovatele, kteří po návratu z Izraele, se zářivými očky sténali: „Izrael, Izrael.....“ Jejich vzdechy mě spíše odrazovaly. Nakonec, shodou hezkých okolností, jsem vyrazil i já do Svaté země. Byla to rodinná výprava, společně mou sestrou a švagrem.

Mohu konstatovat, že se musím dodnes krotit, abych podobně, jako výše uvedení, nesténal: „Izrael, Izrael...“ Svůj život budu dělit na dobu před návštěvou Izraele a po ní. Když jsem poprvé stal na břehu Galilejského moře a uvědomil jsem si, že tuto krajinu vídával i Pán Ježíš Kristus, nahrnuly se mi slzy do očí. 

Krajina Galileje se mi moc líbila. Ochutnali jsme golanské víno, obdivovali jsme odvážnou obranu malé země,  úzkost mě sevřela v judské poušti, překvapen jsem byl hornatostí, šokován jsem byl Izraelskou balkánskou ležerností, která se nevylučovala s jejich jedinečností snad ve všech oblastech.

Významná hrobka rabího Akivy. Binec kolem, ale za to je kolem ní život. 

 A viděl jsem Izraelskou zeleň uprostřed pouště. Fantastické!

Rok výzev

Loni proběhly volby do rady Církve bratrské. Byl jsem více sbory vyzván k přijetí kandidatury. V uplynulých letech nadával na vedení církve a přišlo mi nečestné „umýt si ruce“, ve chvíli, kdy jsem byl více sbory vyzván k tomuto úkolu. Měl jsem v hlavě tolik otazníků, že jsem napsal modlitební dopis asi dvaceti přátelům. No, nakonec jsem zvolen nebyl, byť moc nechybělo. V globále jsem si v onen moment nezvolení  uvědomil spoustu důvodů, proč Pán Bůh mě milostivě nevpustil do této role. Jsem rád, že jsem se odvážil výzvu přijmout a věřím, že nad všemi lidskými zmatky stojí Boží prozřetelnost.

Pak tu byla druhá výzva. Už dlouho mě bratislavský sbor CB poptává, zdali bych u nich nechtěl býti kazatelem. K bratislavskému sboru jsem měl celý život uctivý a obdivně libý vztah. Právě proto jsem se rozhodl přece jen zvážit, zdali mě nějak dlouhodobě Pán Bůh k tomuto společenství nepřitahuje jen tak, nadarmo. Sbor jsem osobně poznal během čtyř dnů.  Mohu však konstatovat, že snad nebylo v uplynulém roce jediného dne, kdy bych na Bratislavu nemyslel. Uplynulý rok bych směle nazval „bratislavský“. Co bude dál, kdo ví?

Lukov!!!

S Bejbym jsme uspořádali prázdninovou akci Lukov. Byla to akce mých snů, snad návrat do starých časů. Týden jsme opravovali hrad Lukov, konkrétně jeho hradby. Účastníky byli bývalí frýdečtí Laviňáci a třebovští Hraničáři. Akce malonákladová, divoká, samostatná. Vždy jedna dvojice zajistila vaření, zbytek makal. Já z části makal a z části zásoboval. Odpoledne, vzhledem k absenci vody, jsme se šli koupat do blízké nádrže. Večer byl hrad náš. Tož jsme se na něm řádili s našimi meči, které mám dodnes v autě. Na akci se mi líbil jednoduchý koncept. Opět tábor, jehož náplní byl zase jen tábor a nikoliv dokonalý program. Jen vztahy, práce, trocha programu. Krása!

Opět Karpaty

Puťáky mám furt rád. Tentokrát jsme vyrazili třikrát. Na začátku prázdnin na Ukrajinu, na poloninu Krásná. Byla opravdu krásná, se vším všudy: hory podhůří, divoký spojovací hřeben. Hory jsme přešli ve čtyřech a pátý „Nami“ nás doprovázel v příběhu knihy Jezero, který jsme si v přestávkách četli.  

My čtyři + Nami v knížce

Typická scenérie v horách 

Experimentální sestup kulturní až zahradní krajinou. Krása!

Druhá výprava byla do pohoří, kam jsem se chtěl snad už více než dvacet let dostat. Suché, vápenité, neznámé, nízké pohoří. Horké léto, málo vody, žádné cesty. Závěr byl panoptikální: antihory, kde místo na vrcholy klesáte do prohlubní. Voda už žádná. Naslouchání pekelnému hučení z hlubin jeskyně nad Herkulovými minerálními lázněmi mi dodnes nahání hrůzu.

Pohodpohoří Oslea

Jedna z antihor v pohoří Mehedicnci 

Jedna z scenérii přerozkošných hor

Závěr putování v bájných Herkulových lázních

Na podzim jsme vyrazili na čtyři dny do Strážovských vrchů. Výprava z podstaty samé obydlenou krajinou, s obchody, hospůdkami, karpatským čajem. Byla zima a deštivo. Religionistické přednášky účastníka doc. Vojtíška nás provázely. Končili jsme v sedle Samostrél, vítr hučel, lilo jak z konve, a nám bylo v suchu spacáku krásně. Na tu noc moc rád vzpomínám.

Běžný život

Žiju rád a jsem spokojen. Ve sboru jsme úspěšně  přežili vizitaci. Přibylo povinností v dorostovém odboru. Mám stále více rád slezskou krajinu. Opět jsem „nedal“ zničující výpravu Ostravice-Žilina. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí. Obědy s Radovanem byly nezapomenutelné. Jedl jsem jezevce.

Oslavil jsem 500 let reformace na dojemném koncertě v Ježíšově kostele.

Stal jsem se podruhé prastrýcem. Zesmutněl jsem z úmrtí ekonoma Tomáše Ježka

a velkého teologa Ludovíta Fazekaše. Radoval jsem se na svatbách. Se seniorátem jsme uspořádali pastorálku kazatelů, což byla nové a zajímavá zkušenost. Na táboře jsem získal titul stařešina.  

Prožil jsem šok při čtení verše: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou Vám připraví i východisko a dodá Vám sílu, abyste mohli obstát. (1. Kor10:13) Chápeme ho zcela blbě. O tom jindy.

Šlehačka na dortu závěrem.

Někdy na podzim se ve mně objevila silná touha po zemi východní, Po mukačevských kavárnách a po karpatských brusinkách, kterých bude na trhu v Mukačevu jistě hodně. Zjistil jsem, že koupím-li lístek u LE, mohu být v Mukačevu, tam i zpět za pouhých 500 Kč.

Plán vyšel. Ve středu večer jsem dokončil biblickou hodinu a v noci jsem sedl na vlak. Ráno jsem byl v Mukačevu, dal jsem si oblíbenou ranní kávu v oblíbené kavárně, pojedl jejich mastné langoše. Prošel tržiště, nakoupil od horalů brusinky a klikvy. Udělal výpravu na místní kopec, jehož vrchol jsem díky divokým psům ani nedobyl. Přátelé jsem raději ani nenavštívil, protože by mě považovali za blázna. Ale byl to nádherný den. Večer jsem nasedl na bus-vlak a v pátek v kolem třetí v noci jsem ulehal doma potěšen tím, co jsem zvládl za posledních 24 hodin. Vzpomněl jsem si na brněnskou smetánku, která jezdívala na nedělní kávu do Vidně.

Byl to vskutku pozoruhodný v něčem nádhery, v jiném smutný a lecčems zmatený rok.

Samému Bohu budiž sláva+!+!+