V prosinci, po Vánocích 2016, jsme se rozloučili s s bratrem architektem Pavlem Vaněčkem. Redaktor časopisu Brána mi položil otázku: "Minulý měsíc zemřel Ing. arch. Pavel Vaněček, který
mj. vtiskl tvář řadě modliteben CB. Mohl bys nám, Petře, odkaz bratra 'Vaněčka
přiblížit a připomenout?"
Prostor k odpovědi byl poměrně malý a tak
si dovoluji o Pavlovi ve vztahu k Církvi bratrské něco málo napsat a přidat pár fotografií.
Ing. arch. Pavel Vaněček je pro mě nejpřednějším autorem
modliteben Církve bratrské. Jeho první realizace vznikaly v době
unifikovaného socialistického stavitelství. Uprostřed tehdejší šedi působily
jako zjevení.
Vsetín
První jeho velkou stavbou byla modlitebna ve Vsetíně –
Jasence. Byl tehdy čerstvý absolvent
fakulty architektury a snad proto měl odvahu k smělým řešením. Nápadná budova
ve svahu, s asymetrickou sedlovou střechou, prosklenou přední stěnou se vzdušným
sálem.
Sál byl vynesen ocelovými vazníky na úctyhodný rozpon, se
kterým měl potíže i jeřáb.
I disposice byla propracována do detailů. V době,
kdy bylo unifikováno snad vše, včetně
jednotných klik, vznikla modlitebna s nadčasovým vzhledem a odvážným
řešením. Moderní stavba se dostala i do popisu tehdejších cenzurovaných turistických
map.
Husinec
Další Pavlovou významnou realizací byla modlitebna
v Husinci. Navýsost citlivá a přitom zcela moderní přístavba ke staré modlitebně.
I zde se
autorovi podařilo spojit nespojitelné – vysokou estetickou hodnotu a odlehčenou
neokázalost. Sál je velmi příjemný, vzdušný, ve půdorysném tvaru kříže. Disposice opět
nápaditá a přitom jednoduchá.
Pavel Vaněček při otevření modlitebny při rozhovoru s kazatelem Touškem. |
Trutnov
Modlitebnu v Trutnově Pavel Vaněček navrhnul ve tvaru
šipky a krásně ji vtěsnal do řadové zástavby. Šipkovitému sálu podřídil půdorys,
tvar masivní galerie, vylité z betonu, i tvar kazatelny. Střechu vynesl elegantním lepeným vazníkem. Což
opět byla opět technologie na tehdejší dobu velmi pokroková.
Šipkovitá modlitebna při legoprojektu |
Pohled "ze zadu" od tratě. Misto ne příliž pohledově exponované. Hezky zapadá do řadové zástavby. |
Liberec
Jako liberecký architekt mohl navrhnout modlitebnu pro
vlastní společenství. Opět decentní, promyšleně, nápadité i levné řešení. Jen bych se opakoval. Fotografie mluví samy za sebe.
Specialitou Pavla Vaněčka bylo umístění radiátorů. Málo kdo
si to uvědomí, ale ty v jeho modlitebnách prakticky nenajdeme. Jsou
schovány pod úroveň podlahy. I tento zdánlivě drobný detail dával jeho stavbám
onu odlehčenost.
Dovoluji si přidat komentář dlouhodobého člena stavebního odboru CB, Karla Fojtíka: "Pavel ovlivnil řadu (ne vždy snadných) setkání Stavebního odboru se zástupci investujících sborů. Většinou to bylo ku prospěch staveb, ale také to často napomohlo k lepším vzájemným vztahům. Pavlův odborný vliv byl provázen i mimořádnou schopností vlídné, laskavé a lidské komunikace."
A nelze nezmínit projekci areálu Chvaly, které mu zasvětil poslední léta. Budovu pro učitele semináře, ze které se stala hlavní budova ETS a domov pro pensisty Bethesda. Mě osobně oslovují, již z podstaty samé, jeho sakrální stavby.
Kaple Vzkříšení ve Vratislavicích
Tuším poslední církevní stavbou byla katolická kaple
Vzkříšení. Ach, který architekt si může na sklonku života realizovat kapli s takovým
názvem a potom v ní zvěstovat evangelium! Snad jen Pavel Vaněček. Vzpomínám, jak mi nadšeně o této stavbě vyprávěl. I o slavnostním vysvěcení, kdy tam kázal.
1) přívětivá a domácí atmosféra uvnitř modliteben
Odkaz architekta Pavla Vaněčka pro Církev bratrskou
Naposledy jsme spolu mluvili před dvěma roky. Dlouho jsme nahlas přemýšleli, zdali modlitebny mají v Církvi bratrské mají nějaký jednotný styl. Z onoho rozhovoru si dovoluji odvodit jakési Vaněčkovi hodnoty pro stavitelství naší církve:1) přívětivá a domácí atmosféra uvnitř modliteben
2) neokázalost a přitom výtvarná hodnota exteriéru
3) multifunkčnost disposičního řešení, tak aby vyhovovala mnohostrannému
využití, tak jak je v Církvi bratrské zvykem.
V naších sborech stále dál
staví nové modlitebny. Stavební probuzení neustává. Některé projekty výše uvedené zásady ctí, jiné, zejména ty v odborné
literatuře protěžované (Černošice a Litomyšl) jsou jakoby z jiného světa. Běžní architekti totiž hůře rozlišují modlitebnou a kostelem. Pavel dokázal obojí spojit dohromady. To se podařilo málokomu.
Díky, Petře! Moc hezky napsáno. Skvělé nadčasové dílo bratra Vaněčka!
OdpovědětVymazatJen si říkám, v čem je naše litomyšlská modlitebna - kromě architekta, lidí, kteří se tehdy kolem stavby točili, a publicity - až tak "z jiného světa", resp. v čem není neokázalá (je vlastně mnohem prostší než Vaněčkovy stavby) a proč není nemultifunkční a nedomácká (její sál i klubovny se využívají celotýdenně, sborově i občansky). Má jistě své mouchy a limity, ale který barák je nemá... :-)
Měj se! S pozdravem z Litomyšle
David B.
Petře, moc Vám děkuji za tento text a fotky!
OdpovědětVymazatJenda Světlík
Petře, výborný článek, souhlasím s Tebou a zdravím!
OdpovědětVymazat