úterý 28. února 2017

Památka ing. arch. Pavla Vaněčka v Církvi bratrské

V prosinci, po Vánocích  2016, jsme se rozloučili s s bratrem architektem Pavlem Vaněčkem. Redaktor časopisu Brána mi položil otázku: "Minulý měsíc zemřel Ing. arch. Pavel Vaněček, který mj. vtiskl tvář řadě modliteben CB. Mohl bys nám, Petře, odkaz bratra 'Vaněčka přiblížit a připomenout?" 
Prostor k odpovědi byl poměrně malý a tak si dovoluji o Pavlovi ve vztahu k Církvi bratrské něco málo napsat a přidat pár fotografií.


Ing. arch. Pavel Vaněček je pro mě nejpřednějším autorem modliteben Církve bratrské. Jeho první realizace vznikaly v době unifikovaného socialistického stavitelství. Uprostřed tehdejší šedi působily jako zjevení.

Vsetín

První jeho velkou stavbou byla modlitebna ve Vsetíně – Jasence.  Byl tehdy čerstvý absolvent fakulty architektury a snad proto měl odvahu k smělým řešením. Nápadná budova ve svahu, s asymetrickou sedlovou střechou, prosklenou přední stěnou se vzdušným sálem.






Sál byl vynesen ocelovými vazníky na úctyhodný rozpon, se kterým měl potíže i jeřáb. 


I disposice byla propracována do detailů. V době,  kdy bylo unifikováno snad vše, včetně jednotných klik, vznikla modlitebna s nadčasovým vzhledem a odvážným řešením. Moderní stavba se dostala i do popisu tehdejších cenzurovaných turistických map. 


Husinec

Další Pavlovou významnou realizací byla modlitebna v Husinci. Navýsost citlivá a přitom zcela moderní přístavba ke staré modlitebně. 



I zde se autorovi podařilo spojit nespojitelné – vysokou estetickou hodnotu a odlehčenou neokázalost. Sál je velmi příjemný, vzdušný, ve půdorysném tvaru kříže. Disposice opět nápaditá a přitom jednoduchá.


Pavel Vaněček při otevření modlitebny při rozhovoru s kazatelem Touškem. 

Trutnov

Modlitebnu v Trutnově Pavel Vaněček navrhnul ve tvaru šipky a krásně ji vtěsnal do řadové zástavby. Šipkovitému sálu podřídil půdorys, tvar masivní galerie, vylité z betonu, i tvar kazatelny. Střechu vynesl elegantním lepeným vazníkem. Což opět byla opět technologie na tehdejší dobu velmi pokroková. 

Šipkovitá modlitebna při legoprojektu

Pohled "ze zadu" od tratě. Misto ne příliž pohledově exponované. Hezky zapadá do řadové zástavby. 

Liberec

Jako liberecký architekt mohl navrhnout modlitebnu pro vlastní společenství. Opět decentní, promyšleně, nápadité i levné řešení. Jen bych se opakoval. Fotografie mluví samy za sebe. 





Specialitou Pavla Vaněčka bylo umístění radiátorů. Málo kdo si to uvědomí, ale ty v jeho modlitebnách prakticky nenajdeme. Jsou schovány pod úroveň podlahy. I tento zdánlivě drobný detail dával jeho stavbám onu odlehčenost.
Dovoluji si přidat komentář dlouhodobého člena stavebního odboru CB, Karla Fojtíka:  "Pavel ovlivnil řadu (ne vždy snadných) setkání Stavebního odboru se zástupci investujících sborů. Většinou to bylo ku prospěch staveb, ale také to často napomohlo k lepším vzájemným vztahům. Pavlův odborný vliv byl provázen i mimořádnou schopností vlídné, laskavé a lidské komunikace."
A nelze nezmínit projekci areálu Chvaly, které mu zasvětil poslední léta. Budovu pro učitele semináře, ze které se stala hlavní budova ETS a domov pro pensisty Bethesda. Mě osobně oslovují, již z podstaty samé, jeho sakrální stavby. 

Kaple Vzkříšení ve Vratislavicích

Tuším poslední církevní stavbou byla katolická kaple Vzkříšení. Ach, který architekt si může na sklonku života realizovat kapli s takovým názvem a potom v ní zvěstovat evangelium! Snad jen Pavel Vaněček. Vzpomínám, jak mi nadšeně o této stavbě vyprávěl. I o slavnostním vysvěcení, kdy tam kázal.  





Odkaz architekta Pavla Vaněčka pro Církev bratrskou

Naposledy jsme spolu mluvili před dvěma roky. Dlouho jsme nahlas přemýšleli, zdali  modlitebny mají v Církvi bratrské mají nějaký jednotný styl. Z onoho rozhovoru si dovoluji odvodit jakési Vaněčkovi hodnoty pro stavitelství naší církve:
1) přívětivá  a domácí atmosféra uvnitř modliteben 
2) neokázalost a přitom výtvarná hodnota exteriéru
3) multifunkčnost disposičního řešení, tak aby vyhovovala mnohostrannému využití, tak jak je v Církvi bratrské zvykem.
V naších sborech stále dál staví nové modlitebny. Stavební probuzení neustává. Některé projekty výše uvedené zásady ctí, jiné, zejména ty v odborné literatuře protěžované (Černošice a Litomyšl) jsou jakoby z jiného světa. Běžní architekti totiž hůře rozlišují modlitebnou a kostelem. Pavel dokázal obojí spojit dohromady. To se podařilo málokomu. 
Nezbývá než doufat, že  odkaz Pavla Vaněčka bude mezi staviteli v naší církvi ctěn.



3 komentáře:

  1. Díky, Petře! Moc hezky napsáno. Skvělé nadčasové dílo bratra Vaněčka!

    Jen si říkám, v čem je naše litomyšlská modlitebna - kromě architekta, lidí, kteří se tehdy kolem stavby točili, a publicity - až tak "z jiného světa", resp. v čem není neokázalá (je vlastně mnohem prostší než Vaněčkovy stavby) a proč není nemultifunkční a nedomácká (její sál i klubovny se využívají celotýdenně, sborově i občansky). Má jistě své mouchy a limity, ale který barák je nemá... :-)

    Měj se! S pozdravem z Litomyšle
    David B.

    OdpovědětVymazat
  2. Petře, moc Vám děkuji za tento text a fotky!
    Jenda Světlík

    OdpovědětVymazat
  3. Petře, výborný článek, souhlasím s Tebou a zdravím!

    OdpovědětVymazat