komunitě věřících, kde jsem kazatelem, se snažím o výklad desatera. Když se řekne desatero, lidé si obvykle představí deset zákazů. A cokoliv je zakazováno, je nám lidem nepříjemné. S desaterem bývá spojován pocit nesvobody - nemohu dělat, co se mi zachce. Dospěli jsme až k přikázání sedmému – n e p o k r a d e š.
Při přemýšlení mi, z mého z děravějícího mozku, vyskočila vzpomínka na vyprávění dávného kazatele J. S. Ondráčka.
Studoval na misijní škole ve Švédsku a po absolutoriu se stal na čas pastorem. A to v oblasti téměř kolem polárního kruhu – v Laponsku.
Vybalil kufry, cenné knihy uložil do skříně a hledal od ní klíč. Nenašel. Potom se rozhodl, že vyjde na chvíli ven a porozhlédne se po novém působišti. Opět hledal klíč, tentokrát od domu, a opět jej nenašel. Zámek snad nebyl ani zabudován do dveří. Zašel tedy do vedlejšího obchodu, představil se a ptal se po klíči. Milá prodavačka se zasmála. „Kde žijete mladý pane, tady se nezamyká. Není proč, tady vám nikdo nic nevezme, tady se nekrade. To vám spíše někdo domů něco přidá.“ Kazatel Ondráček zůstal překvapený. Ano, dostal se do míst, kde se nekrade, kde se bere vážně slovo Boží – nekradeš.
Neubránil jsem se srovnání s realitou dneška. Ach, jak se jim tehdy, v Laponsku dobře žilo! Bože, jak to byli svobodní lidé! Kolik vnitřního klidu měli navíc. Nemuseli se bát, zlodějů, nepotřebovali předražené bezpečnostní dveře, poplašné systémy, sofistikované zámky na kola, nemuseli vydržovat drahou polici, která už drobné krádeže považuje za běžný folklór. A kolik vnitřního klidu měli. Neznali strach o své peníze, peněženky, konta. Byli z těchto obav a traumat osvobozeni. Byli svobodní!
A čím to bylo? Jak se to stalo? O m e z i l i se. Nekradli. A byli svobodní. A tady se nám odhaluje jedno velké tajemství. Tajemství svobody, vnější i vnitřní, je dobrovolném omezení. Když se omezím získám mnohem větší svobodu. Když se neomezím budu žít ve společnosti čím dál tím více nesvobodně. Budeme sledováni kamerami, naše emaily budou kontrolovány, náš pohyb sledován na každém kroku. Budeme nadávat na množství předpisů, nutnost evidence účtenek, vypisování cesťáků. V Laposku to tehdy neřešili. Žili si spokojeně. Snad ani nevěděli, jak jsou svobodní.
Izrael si, jako Boží lid, vždy zakládal na tom, že je svobodným národem. Byli kdysi otroci. Podobně i křesťanům Pavel zdůrazňuje: „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe.“
A abychom zvěst o svobodě dotáhli do konce, je třeba říci, že křesťanská svoboda je navíc nejen vnější, ale i vnitřní. Ta vnitřní je dána vykoupením našich životů smrtí Kristovou, či též očišťující milostí, která nás zbavuje před Bohem trestu za naše přestoupení zákonů svobody. „Tu svobodu nám vydobyl Kristus!“, zdůrazňuje svatý Pavel, „stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“ Je to výzva i pro vás, milí posluchači. Staňte se svobodnými nejen vnějšně, ale i uvnitř. Zkuste probádat tu tajemnou svobodu nabízenou skrze Krista.
(Psáno pro ČRO Ostrava a pro web.)
to je super...
OdpovědětVymazat