Vzpomínka na ukrajinského přítele Petra Pavljuka ): +21.09.2016 :(

V pátek zemřel můj milý a bodrý ukrajinský přítel a bratr v Kristu Petro Pavljuk.

Typicky na jedné z návštěv.

Bude mi chybět. Byl to muž činu. Diakon. Celý život pomáhal lidem. Navštěvoval je, modlil se s nimi, donášel jim jídlo, peníze i praktickou pomoc. Vozil staré lidi do modlitebny svým děsivým busikem se sjetými pneumatikami.

 Byl vždy veselý, plný vtipu. Byl význačným přítelem bratra kazatele Heczka a spolupracovníkem diakonie Církve bratrské. Vždy spolehlivý a čestný. Rozdal více, než přijal. Právě s ním byly nezapomenutelné cesty za starými a potřebnými. Díky jemu jsem pohl poznat nejvíce bídy, zápachu, hniloby.

 První setkání s ním pro mě nebylo příjemné. Štvaly mě jeho pro ruské názory, zjednodušené politické myšlení a navíc spolupracoval na Ukrajině s těmi, kterým jsem se vyhýbal. Postupně jsem ale poznal jeho velké východní pomáhající srdce, krásnou prostotu ducha a velkou lásku. Časem se jeho názory změnily. Vystřízlivěl. Rusko-ukrajinský konflikt jej vyléčil. Poznal i proradnost přátel a začal být ostražitý.  

Má skvělé děti i vnuky. Se svou manželkou tvořili jedno tělo.

 Být u Pavljuků doma byl pro mě vždy zážitek.

 Skvělé domácí jídlo, krásné rozhovory, vzpomínky na české přátele, zprávy z církve, shánění nevěsty pro mou maličkost i upřímná starost o můj život.

U pavljuků doma.

Starý život bratra Pavljuka byl bohatýrsky východní. Mnoho pil a mnoho kouřil. Občas si v temných dobách zapálil  i celou krabičku naráz a všechny cigarety mohutně šlukoval. Musel být opravdu jako lokomotiva. Dal si bez problému i půl litr vodky (stakanok) zaráz. Obrácením ke Kristu se jeho život změnil. Z hodiny na hodinu přestal kouřit a pít. Jen jednou v noci se mu zdál sen. Do pokoje za ním přišla temná žena, a nabídla mu kouřící cigaretu.

 Dostal chuť, ale odmítl ji a v tu se probudil se. Probudila se i jeho manželka vedle něj. „Fuj, tady někdo kouřil, tos byl ty?“ ptala se. Petro však ležel vedle ní v pyžamu a přemýšlel, co se vlastně stalo. Byl to sen a nebo ne?

Je mi líto, že jej už zde na zemi nespatřím. Bude mi chybět jeho večerní modlitba začínající vždy slovy „Vjelikij Bog…..“. A před cestou vždy prosil za ochranu před  „“bjezporadočnych ludjej“. Zemřel nečekaně, při cestě z modlitebny padl a už nevstal. Je mi smutno a je mi líto jeho ženy. Jak rád bych ji potěšil.
Nezbývá než se povzbudit  veršem ze Zjevení: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi."

 Samému Bohu budiž sláva.