Dnes 19. března 2015 uplynulo 20 let od tragické smrti skvělého muže. Na podzim 2014 zpráva o nedožitých sedmdesáti letech Josefa
Vavrouška proběhla médii. Jsem rád, že se na tohoto velkého muže vzpomíná. I já se připojím.
Osobnost, která spojovala
Kdo byl
Josef Vavroušek? První polistopadový ministr životního prostředí (přesněji
předseda federálního výboru pro ŽP), klidný, velmi pracovitý, nezdolný a
iniciativní chlapík, který dokázal udělat ve své funkci skvělé koncepční tahy a
vytvořit moderní zákony o ochraně našeho prostředí. Trvalo mnoho let, než se
jeho trvalou stopu podařilo politikům zamazat. Byl to člověk, který se dokázal
postavit Václavu Klausovi a klidně argumentovat obyčejnými věcnými čísly o
umírajících lidech v Čechách a plochách mrtvých lesů. Dodnes vzpomínám na
pohřeb Josefa Vavrouška. V první řadě seděl i Václav Klaus. Josef byl osobnost,
kterou respektoval i on, Klaus, člověk názorově a hodnotově tak odlišný. Vavroušek zřejmě dokázal spojit i
nespojitelné. I tím mi byl sympatický.
 |
| Varoušek se svým slovenským přítelem Mikulášem Hubou |
Fenomén Vavrouškova přátelství
Josef Varoušek
můj život ovlivnil zvláštním způsobem. Po své smrti. Někdy se to stává, že teprve po
smrti oceníme silu a vzácnost osobnosti.
Čím mi byl blízký? Především svou přátelskou a obětavou osobností. Lidé ho měli
rádi a on měl zas rád lidi. Byl nezměrně obětavý a ohleduplný. Když třeba
zjistil, že v lanovce na Skalnaté pleso je o jedno místo méně, vyběhl cestu bez
velkých řečí po svých. Byl mi sympatický i samotářskými výpravami do
slovenských hor. Čistil si tak hlavu a srovnával myšlenky.
 |
| Dolinka hodná osamělého toulání. |
Žil v hezkém manželství
se svou ženou Evou. Měli se moc rádi. Jejich dcera se jednou bouřila, protože
se prý u nich doma vůbec nehádají.. Měl hodně rád děti a děti milovali jej. Na dlouhých výpravách jim vyprávěním zkracoval cestu.
Byl také muž neformální. Neměl moc rád
saka. Odpočíval v nich ve své ministerské kanceláři v leže na koberci, čímž z
počátku děsíval svou sekretářku. V saku se vydal jako vedoucí české delegace ke slavnému kříži na skalní homoli v Rio de Janeiro. Tím pro změnu vyděsil svou ochranku.
Konkrétní praktik
Byl mi
sympatický svou praktičností. Byl to
intelektuál, který ale neskončil u pouhého snění. Choval se konkrétně a realisticky.
Četl, studoval, publikoval. V debatách s disidenty lezl na nervy nejvíce tím,
že chtěl pracovat na nějakém programu, jasně formulovaném. I jeho protesty vůči
komunistickému režimu byly zcela konkrétní. Jím psané oficiální texty se, díky
věcným údajům o stavu životního prostředí v socialistickém ráji, dostaly do
hledáčku bdělých soudruhů. Začal také vozit rodinné příslušníky zavřených
přátel na návštěvy do věznic. Těsně před pádem komunismu zakládal Klub
angažované inteligence a podepsal Několik vět. Když skončil v politice zakládá
Společnost pro trvale udržitelný život. Prostě byl to muž, který dělal a
realizoval to, co říkal. Mnoho intelektuálů, jen mluví.
 |
| Při zakládání Občanského fóra v roce 1989 |
Hledač smyslu života.
Josef
Varoušek byl ekolog. Své myšlenky však domýšlel až do konce. Uvědomoval si, že
základem trvalého zlepšování životního prostředí je změna uvnitř každého z nás.
Často mluvil o ekologii člověka, o ekologii duše. Připomínal, že jedinou cestou
k ochraně lidmi ničené přírody je hledání a nalézání správného nesobeckého smyslu
života. Vavroušek nebyl křesťan, ale velmi jej ovlivnil Albert Schweitzer. Doktor,
který smysl života našel a zcela osobně jej žil. Vavroušek se s jeho
konceptem úcty k životu seznámil při své studentské cestě do nemocnice v
Lambaréne, kam vezl vybavení zubařské ordinace. Byl tehdy navigátorem výpravy.
 |
| Slavná tatrovka studentské expedice. |
V
Africe se setkal s chudobou nesmírnou a uvědomil si propastný rozdíl mezi
chudým jihem a bohatým severem.
Studený hrob
Miloval
hory. V horách čerpal sílu pro život. Hory mu nakonec život vzaly. Zemřel v Tatrách
pod lavinou, společně se svou dcerou.
Bylo mu necelých padesát. Vydal jsem se rok po jeho smrti na běžkách do doliny
Parichvost uctít jeho památku.
 |
| Osudný Parichvost... |
K životu
Josefa, kterého jsem nikdy naživo neviděl, se často vracívám. Když jsem uzavíral svou funkci vedoucího mládeže v Brně
na Kounicově ulici, měl jsem svůj poslední program právě o Josefovi. A výročí
jeho sedmdesátin mě znovu inspirovalo, k otevření dávné složky nadepsanou jeho
jménem. Hezký vzpomínkový film o něm najdete zde.
