Opět se chystá Konference moci a ohně

Opět se chystá v Košicích Konference moci a ohně. Sám jsem byl před dvěma roky na této akci a dovoluji si podat svou subjektivní zpětnou vazbu. Pro ty, kteří nechtějí číst text celý dopředu píši dopředu své hodnocení: velké zklamání. Proč, to se dozvíte v níže uvedeném textu. 

V sobotu 24. září 2011 se v Brně, ve hokejové hale Rondo,  konalo křesťanské setkání pod názvem Konference ohně. Hlavním řečníkem, který přitahoval pozornost entuziasticky laděných křesťanů byl světoznámý evangelista Reinhard Bonnke, známý především svými evangelizačními taženími Afrikou, doprovázenými mocnými činy - uzdravováním nemocných. 

Slavný evangelista Bonnke.

Spolu s ním měl kázat i jeho mladší nástupce Daniel Kolenda. Celá akce byla inzerována snad až rok dopředu. Pořádala ji Bonnkeho organizace CfaN - Kristus pro všechny národy spolu s brněnskými církvemi Křesťanské společenství, Slovo života a Apoštolská církev. Podobné konference jsou pořádány v Evropě od roku 1987. V roce 2011 byla na řadě Česká republika.

Pozvánka na letošní konferenci v Košicích

Večerní evangelizace pro veřejnost navazovala na celodenní již zmíněnou konferenci ohně pro křesťanské pracovníky. Ta byla sestavena z kázáních, bloků křesťanských písní chval a zmocňováním Duchem svatým. To probíhalo formou tzv. "uličky ohně" sestavené z duchovních, kterou procházeli účastníci a tím přijímali Boží moc.

Na večerní evangelizaci v byli pozvaní nevěřící hosté nejen z Brna, ale i z více měst v rámci misijní kampaně "Od minusu k plusu". Ovšem teprve v polovině shromáždění se příchozí dozvěděli, že hlavní host, očekávaný Bonnke nepřijede. Přitom pořadatelé tuto skutečnost věděli tři týdny dopředu.  Nedali nic najevo ani na webu pořadatelské organizace CfaN, natož na plakátech, kterými bylo Brno zaplaveno.  Bylo nám vysvětleno, že Boží moc není vázána na osoby a proto se organizátoři rozhodli konferenci nerušit. Přesto však považuji podivné tuto informaci tajit až do poslední chvíle. Troufám si vznést domněnku, že pořadatelé tušili, že pokud absenci hlavního řečníka zveřejní, účastníků by bylo mnohem méně. Navíc se nikdo nedozvěděl důvod, proč inzerovaný boží muž nepřijel. I na můj emailový dotaz mi nebylo odpovězeno a ani z kruhů blízkých organizačního jádra jsem se nic nedozvěděl.

Brněnské plakáty.

Při vstupu jsme od organizátorů v zelených tričkách dostali letáky. Shromáždění začíná s malým zpožděním asi v  19:15. Hala je obsazená ze dvou třetin. Byli jsme uvítáni a na podiu zpívá gospelový sbor. Písně jsou decentní, spíše  klidné, doprovod je kvalitní, zvláště s působivou trubkou. Následuje uvítání, představení celoevropské kampaně "Od minusu k plusu".  V 19:45 je už hala z 80% zaplněná, snad 5000 posluchačů. Je tu hodně vozíčkářů, chromých, všímám si i nemocné ženy na pojízdných nosítkách v doprovodu zdravotníků. V 20:15 stále pokračují bloky modliteb, chval včetně hodně dlouhého děkování organizátorům. Potom přichází reklama na DVD s Bonnkem - dvě dvd za cenu jednoho si můžete koupit u četných stánků. Na obřích obrazovkách jdou ukázky. Konečně je představován Daniel Kolenda, je představována rovněž evangelizační kampaň v působivých videích z obřích evangelizací v Africe, podbarvené hudbou ve stylu Pána prstenů. viz. zde:  http://www.youtube.com/watch?v=Kh332t91mSs

Ve 20:45 je vyhlášena sbírka. Řady procházejí organizátoři s nádobami a vybírají. My bez peněz jsme vyzývání, k vyplnění tzv. slibové karty. Znechuceně nedávám nic. Ve 20:50, tedy po více než hodině a půl začíná to, na co byli lidé pozváni - přichází Daniel Kolenda, světoznámý evangelista (já oněm vím jen díky této akci). Představuje se, vypráví působivý příběh zázraků  z jeho dětství. Teprve ve 21:10 začíná kýžené misijní kázání na oddíl z dopisu Pavla do Říma. O kázání musím říci, že bylo snad až vzorově evangelizační. Jasné jednoduché, ve třech bodech, bez zbytečného klišé. Mluvil o zákonu hříchu, smrti a spasení. Ilustrace s gestikulací byly také přilnavé. Po kázání následuje  výzva k obráceni, která je tak široce podána, že dopředu jde mnoho lidí věřících s touhou po změně v životě  a zřejmě i nevěřících v odhodláním stát se křesťanem. Ujímají se jich organizátoři v tričkách. Nastává klasický evangelizační ruch, jemná hudba hraje a Daniel Kolenda povzbuzuje: "Ještě další letáky, málo letáků".

Davy lidí jdou dopředu!

Po kázání a evangelizaci přichází další očekávaný bod večera uzdravování. Jsme vyzýváni k víře v přítomnou uzdravující Boží moc. Daniel v jedné dlouhé řeči svázal v tomto stadionu snad vše co mohl svázat - duchy všech možných nemocí i těch které nevyjmenoval jak řekl po jejich dlouhém výčtu. Svázal i duchy závislostí a hříchů. Hudba hraje. A potom jsou lidé vyzýváni ke svědectvím o uzdravení. Je to prý důležité.  Na podium přichází několik lidí, kteří začali během shromáždění cítit návrat čichu. Nezní to sice jistě, ale Daniel Kolneda je nadšený. Další žena vypráví, že ji přestala bolet páteř. Kolenda vysvětluje, že je to zvláštní, že na každé evangelizaci Bůh uzdravuje něco jiného a tady v Brně především čich. Má velkou radost že Bůh působí. Vyzývá k radostným chválám. Gospelový sbor plní přání, Kolenda zřejmě spokojen mizí jako pára. A za chvíli je ohlášen konec. Po tak neuvěřitelně protahovaném úvodu a působí závěr jako utnutí  sekerou. Všichni balí.

Brno mi nepřišlo jako v ohni, spíše jako ve vanutí umělého dmychadla 

Přicházím pod podium. Je tu dosti chromých. Asi moc nechápou. Někteří jsou vydáni na pospas organizátorům. Chromá paní se učí chodit pod vedením klučiny z řad poradců, který se za ní modlí. Když se domodlí, oznámil jí, že je zdravá a nechal ji s pokroucenými údy. Ležící paní na nosítkách je v obležení upřímných modlitebníků. Jdu se podívat do zákulisí, kam zmizel Kolenda, ale nenašel jsem ho. Mám pocit smutného prázdna.

O co šlo? Domnívám se, že o méně podařené velké bohoslužebné show. O práci  s velkými davy  a s velkým očekáváním lidí.  

A co na mé křesťanské já? Věřím, že nad tím vším se vznáší Duch Boží, nespoutaný uličkami ohně, nezprivatizovaný řečníky. Duch vane kam chce. Věřím, že byl nakonec přítomen i v hale, stejně jako i v malém zapadlém kostele, v kroužku upřímných věřících.

Psáno pro Dingir.

Nezbývá než doufat, že následující konference v Košicích bude jiná. Upřimně bych si přál, aby byla jiná. 

Ivan z chalupy

Dnes jsem plánoval vrátit se z Ukrajiny. Okolnosti života byly jiné. Tak alespoň po ránu publikuji pro přátele, kteří tam měli být se mnou starý textík psaný původně pro Bránu:

Jezdívám na Ukrajinu dvacet let. Miluji její  obyvatele i krajinu. Obojí se tu se mění! Hypermarkety rostou, byznys kvete, lidé si berou půjčky. Krajina, kterou jsem znával před dvaceti lety se mizí, ale výše v údolích jí ještě dosti zbývá.

Jedno z údolíček vějíře pramenů řeky Tysy

U samém konci řeky Tysy, královny uherských řek, najdete území nazývané Lazevščina (česky asi Políčkov). Kraj dodnes starobylý.

Lazevčina - rozkoš sama!

Žije tu i jeden z mých mladších východních přátel – Ivan se svou maminkou. Poprvé mi o něm vyprávěli čeští přátelé. Byl na ně velmi laskavý, úslužný a hlavně měl dlouhé vlasy, což je pro zdejší baptistické sbory něco nemyslitelného. Prý se s ním musím seznámit!

Ivan ještě s dlouhými vlasy.

Udělal jsem to a dodnes na setkání vzpomínám jako ve snu. S nadšením líčil svůj život. Tady kosím trávu a ukazoval na lán luk. Tady zedničím, tady máme ovce a tady si maluji a vyrábím z plastelíny. Nevěděl jsem, s kým mluvím, zdali s chlapcem nebo s dospělým hospodářem. Jejich chalupa, se sestává z více domků a chlívků. Živý skanzen. Obývají vytopenou kuchyň, další místnosti jsou skladištěm. Nejvíc vás šokuje množství suvenýrů. Stěny jsou roubené a hliněné.

Ivan ve svém kráílovství

 K obědu mi maminka uvařila banoš, věděla že ho miluji. Je to kukuřičná mouka vařená ve smetaně. Použijete-li místní "smotánu", je kvalita zaručena. Užívám si to i když dobře vím, že za romantickou slupkou se skrývá těžký život.
Za rok mi místní kazatel mi radostně oznámil, že se Ivan pokajal – obrátil se.

Voloďa kazatel ve sboru v Jasině. Můj blízký přítel. 

Když jsem ho spatřil, měl ostříhané dlouhé vlasy. Bojím se, že právě tento jeho čin byl pro místní řádné křesťany hlavním znakem jeho obrácení.

Zase jsem prožil srdečné uvítání. Maminka se na mě smála s úsměvem zdobeným tepaným zlatým zubem. Ve studené reprezentační místnosti jsme obědvali studené suché brambory s místní ostrou brynzou. Má ty prostoto! Vidím i novou techniku: obrovská lednice a nezbytný satelit, to vše uprostřed kuchyňského chaosu.

Pak jsem se s nimi dva roky neviděl. Občas jsme si zavolali. Věděl jsem že Ivan pracuje v Kyjevě. Až letos. Z Ivana se stal mladý muž a jeho maminka je stále radostná a hlučná žena. Skanzen zůstal zachován.

Skanzen...

 Sešli jsme s kamarádem ulepeni z hor. K umytí jsme dostali plechové vědro a kýbl horké vody. K večeři brambory, brynzu a ovčí sýr. S Ivanem jsme povídali. Vyprávěl o svých snech, o průvodcování v horách, o touze po pořádném snowboardu a notebooku. Povídal i o svých nemocech, o telatech, zedničení a o touze obložit dřevěnou roubenku plastem. Před námi míchal svět dospělých a dospívajících. Do sboru nemá čas chodit, ale věřící prý je.  Zesmutněl jsem.

Ivan už zestárnul. ("Ida mi psala - to už není náš Ivanuška...")

Jdeme z kopců s jeho maminkou na bogosluženie. Ona bosky, nechce si ušpinit a poškodit nedělní obuv.

Lazevčina - políčkov - spleť ohrad a pastvin. Ivanova maminka jde bosky na bohoslužby.

Užívám si kraje, kde na každém kousku země je život. Z kraje, kde ještě vše funguje bez dotací. Z kraje, kde lidé těžce dobývají život ze země a cítí se závislejší na přírodě a Bohu. Ale životy jsou tu stejně komplikované jako u nás. A živá víra se rovněž nesnadno rodí.

Kristův kříž na hřebenu
 dvou popů Ivanů - maramurešského a černohorského

Psáno v roce 2011 pro časopis Brána.