Kralovanská Kopa

Kopa je jméno hory, kterou mám rád. Léta jsem se na ní díval při cestách Slovenskem a toužil ji dobýt. Ovšem vyjet si jen tak na Kopu z České Třebové bylo poněkud bláznivé. Možná i tato hora tak trochu může za mé stěhování do Frýdku-Místku. Ano, o dvě stě kilometrů jsem se k ní přiblížil.

Kopa, pohled od východu - už zde je vidět rozložitost hory.

Co je to za horu?

Je to poslední vrchol pro mě nejkrásnějšího pohoří světa Velké Fatry. (Hora sama už nepatří do národního parku.) Vyznačuje se svou rozložitostí. Je to hora, která je sama o sobě pohoříčkem. Když se na ni vydáte, je to minimálně na půldenní výlet, spíše celodenní. Pohled na ni je zejména z Kralovan úctyhodný. Neskutečně prudké svahy, s četnými skalisky a ostrožnami.

Vůbec, pokud na ni chcete vylézt, musíte se smířit, že se zapotíte. Hora má svá údolíčka, ale i ta jsou prudká, má své hřebeny a boční hřebeny, má své prameny, jeskyně, skály, travertinové koupaliště s vodou studenou v létě a teplou v zimě, četné podvrcholky, a hlavně bukové lesy, nádherné a souvislé. Sama o sobě tvoří jakýsi masivní ostroh nad Váhem, umocněný přehradou pod ní. V hlubokých lesích hory, žije z úctyhodné zvěře medvěd a jelen.

Členitost různých hřebínků  a údolíček je úctyhodná. 

Výpravy na Kopu

► Poprvé jsem se na horu vydal po pastorálce v roce 2005. Po dvou dnech putování od jihu Fatry k severu jsem došel těsně pod samý vrcholek. Chtěl jsem se vyškrábat na horu, nebylo mi dovoleno myslivcem. Stříleli tam jeleny. Těsně pod vrcholem jsem se obrátil do Krpelan.
►► Podruhé jsem se sem vydal již z Frýdku. Ten den pršelo a bylo hnusně, ale dobyl jsem konečně vytoužený vrchol a potom se promočený šoural sítí cest zpět do Krpelan.
►►► Potřetí jsem se vydal na vápenné bradlo nad Váhem. Odtud na znovu vrchol. Dolů fantastickým údolím Korbelky do Lubochni. Bylo jaro, nádherná objevná cesta!
►►►►  Daší čtvrtá cesta, (snad ne poslední!) byla uskutečněna letos (2013) údolím Korbelky, s nadějí na zážitek jarních vodopádů. Nic se nekonalo. Vápenité podloží vše dokonale vsáklo. Ale cesta byla krásná, včetně nafocení Lubochňanského (Faranského) sedla.

►►►►► Pátá cesta byla uskutečněna po neuvěřitelných sedmi letech (2020). Chtěl jsem zkusit strmé stoupání z Kralovan. Vždy mě lákalo, krásné a namáhavé.  

Hore Kopa zdar! Kdo se touží trestat, kdo si chce zasloužit si své dny, nechť vyrazí na bájnou horu Kopa.