Můj rok 2024 – rok nových nečekaných zkušeností

Vypadnutí z letitého rytmu

Každý rok (už 40 let) se těšívám na dlouhé bezhotelové putování v karpatských horách. Letos jsem svůj zvyk dobrovolně porušil. Bolely mě kolena, a tak jsem puťák odpískal. A hned bolest zmizela. Viděl jsem v tom Boží ruku a raději vyrazil na drobné nenáročné výpravy. Byl jsem na Gemeru. 

Krajina na sever od Lučence, pohled k jihu. 

Táhl jsem tři dny milovanou krajinou Vláry: Ach, osamělý chladný večer horkého léta u hájovny »Chrástková« 

a chladivá vodu v bazéncích kolem budovy Kloboucké lesní. I tak se dá trávit léto.

Velmi zajímavá stavba, jak architektonicky, tak technologicky. 

Slabosti těla

Na konci prázdnin mě přece jen kamarád Dan pozval do rumunských Karpat. Byl jsem nadšený. Ale snad opravdu Pán Bůh nechtěl, abych byl letos v horách. „Zrakvil“ jsem se hled na začátku cesty.

Dan se vyšetřuje moje stehno :-), na telefonu MUDr. Darek Černý

 Hóóódně jsem si natáhl stehenní sval. Výprava se vrátila domů já zažil novou zkušenost s tuhou nohou, s plnými nemocničními čekárnami, laskavými přezaměstnanými doktory obsluhující dva pacienty dohromady. Chodil jsem o berlích, kulhal jsem dva měsíce a dodnes nejsem zcela v pořádku. Cvičím. O trochu více rozumím lidem nemocným a to jsem na tom docela dobře.

Storočnice

Sbor v Bratislavě, kde jsem (pátým rokem!) kazatelem, oslavil sto let existence. Komu se poštěstí slavit takové jubileum! Prožili jsme krásný čas, přemýšleli nad současností i budoucností církve. 

Krásná diskuse se zajímavými hosty: Milan Mitana - nový předseda CB;
Pavol Demeš diplomat a aktivista; Marek Janiga  - student, aktivista a humanitární pracovník.
Moderuje  skvělá Marie Machajdíková

Užili jsme si slavností atmosféru, setkali s pamětníky, vytvořili dobré společenství i dobré jídlo, ale i kajícné chvíle při bohoslužbě pokání, což vzbudilo u pozvaných překvapení. Bylo mi velkou ctí být při tak kulatém výročí.

Dcera kazatele Gustava Sadloňě předává jeho portrét. Její tatínek byl který byl nejdéle sloužícím kazatelem na Cukrové. 

Chvalozpěv Velké noci

Jinou novou církevní zkušenosti pro mě byla bohoslužba Bílé soboty. Rád a pravidelně jsem chodíval na velikonoční vigilii do katolických kostelů. Letos jsem podobnou večerní liturgii připravoval sám. Začíná silným starodávným chvalozpěvem Velké noci (modlitba Exultet): „To je ta noc, která dnes na celém světě vzdaluje věřící v Krista od nepravostí světa a od tmy hříchu. Ó vskutku blažená noc, ta jediná směla znát čas i hodinu, kdy Kristus vstal z říše zemřelých!“ Pokračovali jsme sedmi čteními z Písma. Vše v šeru při svících. Bylo to nesmělé, zatím komorní, ale krásné.

Měkčení jazyka

Jsem už na Slovensku pátý rok a moje jazykové schopnosti nejsou moc dobré. Pořídil jsem si učitelku slovenštiny a pochopil jsem, že je to se mnou ještě horší. Laskavá profesorka mi věnoval trpělivost. Učil jsem se měkčit jazyk, kroutit ústa při »vokáněch«, „krátil a dlžnil“ slabiky, byl jsem překvapený z dlouhého »r«.  Aspoň v liturgických textech posunul k lepšímu. Krásné jazykozpytné chvíle.

Z našeho jazykovědného úsilí. 

Emoce počátku i konce

Prožil jsem v tomto roce dvě nezapomenutelné bohoslužby. Obě z různých důvodů dojemné. První byla svatba manželů, milých přátel Slavoje a Rut.  Životní partneři jim zemřeli. Našli jeden druhého. Bylo mi ctí je doprovázet na začátku společné cesty, strávit s nimi předmanželské obědy, vidět jejich víru, lásku a naději dalšího začátku. Dojemně krásné.

Na podzim jsem mohl doprovázet na zcela poslední cestě dvacetišestileletého vinaře Martina. Prožili jsme spolu tábory a snad i kousek života. Nikdy nezapomenu na slova v telefonu, která mi oznamovala smrt mladého muže. Rozloučení bylo jímavé, převelmi smutné. Nevím, snad nejsmutnější, co jsem kdy zažil.

Cestou na rozloučení jsem skládal programy.

Vedení církve

Loni jsem byl slovenskou větví zvolen za člena rady Církve bratrské. A letos jsem začal „úřadovat“. Jednání se nesou v přátelské atmosféře a ve vzájemné úctě. Na každé setkání se těším. Tou nevětší výzvou do dalších let je pro mě je zachovat jednotu a porozumění v naší „pidicírkvičce“.

Nová Rada CB: Janči Mahrik | Juraj Klementovič (vedoucí kanceláře) | Martin Kačúr |
Peter Prištiak (druhý podpredseda) |  Milan Mitana (předseda)Todd Patterson |
Miro Moravský (prvý podpredseda) | moje "maličkost"

Kalné vody v mysli

Na podzim, právě v nejlepším, v době storočnice sboru a po klidných prázdninách, jsem si uvědomil, že z mého srdce vytéká smrdutý hnis a negativismus. Kdykoliv jsem měl něco povědět o církvi, o mém životě, o mé práci, jen jsem si ztěžoval, mluvil ironicky až cynicky. Jedno nedělní ráno jsem se bavil představou, že se na bohoslužby nedostavím. Naštěstí mám kolem sebe přátele proroky. Otázka: „Peter, mal si už depresiu?“ mě vlastně jen probudila a osvobodila. 

Naplánoval jsem několik opatření. Ale to největší bylo, že jsem si jednou na balkoně řekl, že církev je Kristova, a já ji mohu dát jen to, co umím a zbytek nechat na Bohu. Na toto období vzpomínám s respektem.

V rámci jednoho z opatření jsem odjel jsem na dovolenou do milovaného Zakarpatí. Trochu vydechl. Četl jsem knihu o přechodových rituálech. Viděl se s milovanou Čuntulkou. Navštívil přátele.

Možná poslední setkání s Čuntulkou

Cestou do Mukačeva pohled na typickou zástavbu. 

Každoroční zkušenost neobyčejné krásy - heslovitý výběr:

Krásné bylo povelikonoční dvoudení vydechnutí na Silické planině:

Nezapomenutelné bývá každoroční "člnkovanie" ve vnitrozemské deltě Dunaje:

Také tradiční akce Dunajská kačica u mě doma se vydařila. Vůbec, hojně přichází návštěvy. Letos jsem dokonce i na na celý měsíc :-) :

V září jsem mohl naslouchat jelení říji na Králové studně, kam jsem se nechal vyvézt taxíkem (taky nová zkušenost):

Králova studňa - milované místo

Po třiceti letech jsem se osobně viděl s kamarádem z brněnské mládeže, nyní maďarským farářem Mišim:

Kamarád Mihally Fuler, nyní evangelickým farářem v Maďarsku. Vpravo jeho syn. 

Prožil jsem krásný čas o Vánocích s rodinou

Prasynovci.....

a po svátcích na koncerte Letní kapely.

Oslavil dvě výročí postavení modlitebny: V Mladkově, na jejíž výstavbě jsem se podílel. A na Staré ture, kde jsem administrátor:

Oblíbený obraz z čela mladskovské modlitebny od Aleše Lamra. 

Pán Bůh mi daroval nové milé nové sousedy a spolupracovníky, za které jsem vděčný:

Do bytu mi přitekl Odtok, který před tím pouze kvapkal:

A nakonec Zababovský zážitek: Projel jsem si nádhernou trať z Horní Štubni do Zvolena:

Bralský tunel

Ale zážitků krásy bylo mnohem více... a nejde je všechny vyjmenovat.

Divoké a krásné Slovensko

Hodně přátel z Čech se mě ptává, zdali se už nevrátím do Čech. Zatím to nemám v plánu. Z politické situace jsem tu nešťasný. Před očima vidím Orwelův svět z děsivého románu 1984. Pravda je lež, bílá je černá a zlo je vlastně dobro. Vidím, jak je demokracie zranitelná a potřebuje mnoho pojistek. Chodím na demonstrace. 

Ale stále jsem na Slovensku velmi rád a jste všichni zváni na návštěvu.

Každoroční rovy

Tento rok mě opustili milí lidé, které jsem měl rád, některé jen na dálku. Dovolím si na ně vzpomenout:

Prof. Pavel Říčan – vynikající psycholog a pevný evangelík | Prof. Stanislav Kratochvil - vynikající párový terapeut, jehož poznámky ke komunikaci v manželství používám dodnes | Josef Hrubý – frotman skupiny mého mládí: Učedníci |Vladyka Simeon –patriarcha pravoslavné církve, který to myslel s Bohem a církvi vážně |
doc. Ing. Radomil Kaláb, CSc. - katolický kněz, který mě učil betonové konstrukce. | Aleš Lamr – charizmatický barevný malíř, který nám namaloval čelo mladkovské modlitebny v nichž píšu tyto řádky. | Rozloučil jsem se s Aničkou Gajdošovou (kdysi Bombovou), se kterou jsem se znal z Brna a po létech se znovu potkal na Slovensku.

Byl to opravdu pestrý rok, který otevřel dveře novým zkušenostem.

Z jedné zajímavé a milé mezinárodní návštěvy. 

A co zvolat nakonec? 

+!+!+ Soli deo Gloria –  Samému Bohu budiž chvála +!+!+