středa 7. října 2015

Kazatel mého života - Stanislav Heczko ( 19.11.1929 - 25. 9. 2015

Zjevení v Brně

Poznal jsem jej, když mi bylo zhruba patnáct let. Z prvního setkání jsem byl tak trochu zklamán. Inkoustové kalhoty, kostkovaná košile a na ní sako. Oh! Východní způsob oblékání.

Bratr Heczko v Kosovskéj Poljaně. 

Lehce žoviální tón. Úsměv od ucha k uchu. To že je ten nový kazatel? Byl jsem zvyklý na dokonale padnoucí sako dr. Jana Urbana, na důstojný kazatelský hlas a vážný obličej. Z obličeje pro mě tehdy neznámého muže vyzařovala láska. Objímal lidi, měkkým hlasem je oslovoval, hladil děti po hlavách, s obrovským nasazením navštěvoval jednotlivé členy sboru.


Byl vidět na všech akcích, například chodil pravidelně na mládež. Na kazatelně se začali objevovat bratří
z Východu. Do té doby jsme znali především hosty ze Západu. Kázaní bratra Heczka byla také jiná – obyčejnější, prostší někdy možná až laskavě naivní.


Do společenství Církve bratrské v Brně začal proudit nový vítr a styl. Styl lásky, milosrdenství, pokory, sociálního cítění, konkrétních dobrých skutků. Rovněž styl východního manageringu. Věta „Musíme být pružní“ se stala okřídlenou charakteristikou nového pastýře. Brňáci si občas i zoufali, ale nového kazatele si zamilovali snad právě pro tu jeho jinakost.

Na kazatelně brněnského sboru. Někde vlevo možná sedím. 
Bratr Heczko si nakonec vybral Brno za svůj domov i pro své stáří. Zde jako kazatel důchodce sloužil, kázal, navštěvoval. Doslova do konce svých sil.
Velkou pomocí mu byla jeho manželka Halinka, kterou něžně oslovoval Dušinko. Vytvářela zázemí pro službu svého Staška a tomuto poslání obětovala celý svůj život. 


Před modlitebnou v Brně s Halinkou. 

Pokorný služebník

Pokora a láska byly pro bratra kazatele Heczka příznačné. Respektoval názory a postoje druhých a nedožadoval se respektu. Dokázal mlčky pokývat hlavou, nikoho neponižoval, spíše stavěl mosty, a to nejen mezi lidmi, ale i mezi názorovými proudy, a nakonec i mezi národy,
Dokázal se omluvit, podat ruku na usmířenou, obejmout. Dodnes vzpomínám na příznačnou příhodu. Byl jsem zaměstnán ve sboru na civilní službě. Snažil jsem se přebírat organizaci humanitární pomoci, aby se bratr Heczko mohl věnovat roli duchovního pastýře. Tak si to ostatně přálo i staršovstvo, poněkud nešťastné z narůstající sociální aktivity. Bratra kazatele to stále táhlo k pytlům se šatstvem pro Ukrajinu, které s chutí plnil po okraj, až praskaly.


Jednou ráno jsem jej potkal na schodech modlitebny. Řekl jsem mu, že po návratu z pošty napytluji zbytek šatstva. Pokýval hlavou. Odešel jsem tehdy s pocitem vítězství. Snad se mi už podařilo mou pracovitostí zkrotit muže posedlého humanitární pomocí. Co se nepodařilo starším sboru, to se podařilo mně! Ach, ta pýcha.... Vrátil jsem se za půl hodiny. Bratr Heczko stál vítězoslavně ve dveřích a ohlásil mi, že už vše napytloval, abych s tím prý neměl práci.


 Mladická krev se mi nahrnula do hlavy. Rozčílil jsem se a zvýšeným hlasem křikl: „Bratře kazateli, uvědomte si, že jste především kazatel sboru, a ne hadrový dědek!“ Bratr Heczko pokýval hlavou a řekl své příznačné: „Joj...“ Odešel. Než jsem se po několika minutách rozhoupal k omluvě, otevřely se dveře. V nich bratr kazatel. Se skloněnou hlavou jemně pravil: „Joj, bratře Petře, odpusť mi prosím, že jsem tě tak rozčílil.“ Objali jsme se. I já se mu omlouval. A ještě nyní se stydím! Jeho pokora a jakási bezbrannost byly odzbrojující.


Ještě jednu historku nemohu zapomenout. Bylo to brzy ráno. Zazvonil jsem u něj s prosbou o možnost zatelefonovat. V té době mobily nebyly. Pozval mě do obýváku ke svému pracovnímu stolu. Bylo mi poněkud trapno. Vyřídil jsem služební hovor a tu se otevřely dveře. Bratr Heczko v nich, tácek v rukou a na něm vonící ranní káva, rohlík s máslem a medem. „Bratře kazateli,“ říkám mu, „já vás tu po ránu otravuji a vy mi ještě přinesete snídani.“ „Joj, bratře Petře,“ odpověděl, „až jednou budu stát na posledním soudu a Pán Ježíš se mě bude ptát na to, kde jsi byl, když jsi uviděl hladového, co bych mu odpověděl?“ Dojemná chvíle.  


Kazatelský předchůdce bratra Heczka, bratr Urban, jej sám doporučil za svého nástupce. Zřejmě věděl, že jedině bratr Stanislav bude schopen snést úděl být po boku vlivné osobnosti bývalého správce sboru, bydlícího o několik poschodí výše. Bratr Heczko zvládl svou roli jedinečně. Respektoval brilantního předchůdce a nebál se přijít se svými důrazy probuzenecké těšínské zbožnosti. Přinesl do sboru srdečnost, bezprostřednost i humor.
I odvahu dělat chyby a přešlapy. Například do oznámení zařazoval pravidelné historické okénko a jednou
s vážnou tváří připomněl výročí úmrtí „Čurčila“. Jak skvostné!
Měli jsme tak možnost vidět i slyšet dvě velké kazatelské osobnosti. Dva rozměry víry a praxe. Dva přístupy
k životu. Nebylo to jednoduché soužití dvou osobností. Nejednou jsem viděl rudé obličeje obou. Ale láska bratrská nakonec překryla mnoho trápení.

Probuzenecký biblista

Bratr Heczko se přistěhoval z Těšínska, z podivuhodného duchovního kraje. Často s láskou mluvil o svém domově, o probuzeních z Ducha Božího. O Jiřím Třanovském, o Karolu Kaletovi. Miloval polštinu.

Bratr Heczko káže ve svém rodném kraji, u nás na Goduli, v místě, kde se scházívali tajní evangelíci. 

Toužil po rozvlažení v brněnském sboru. Přál si proměnit poněkud statickou zbožnost svého nového působiště. Vyzýval k následování Pána Ježíše. Mluvil často a rád i s dojetím o „drahém jménu Pána Ježíše Krista“. Když vyslovoval jméno Ježíš, nejednou se mu zlomil hlas. Miloval svého Spasitele. Slovy, skutky, ale i svými city. Tím nám byl příkladem.
Miloval Bibli, stále ji četl, podtrhával, dělal si do ní poznámky. Tím mě nakazil. I já si škrtám do Bible. 

Rozhovor nad biblí před třinácti lety. V Ugle u Nemešů.  
Byl často i po létech kazatelování překvapen tím, co v ní čte a jaký vzácný poklad v Bibli našel. Byl znalý teologie, vzpomínal na své profesory, ale ve věcech víry mluvil spíše jako poučený milovník Písma. Nikdy jsme od něj neslyšeli teologické konstrukty. Ani tehdy, kdy se to přímo nabízelo. Pozvali jsme jej do mládeže, aby rozsoudil puťákový spor, zdali pro nás platí, či neplatí Desatero. Přišel, otevřel Písmo a představil nám, co v Bibli k danému tématu nedávno objevil. Vedl nás tehdy k vyšší spravedlnosti, o které mluvil Pán Ježíš. Vedl do praxe života. Jeho kázání byla praktická, odrážející se od jednotlivých veršů, slov, ba i písmenek (často spojek) Bible. Někdy byl velmi bezprostřední. Občas přiznal, že neměl moc času na přípravu.
Byl velkým přítelem modliteb, chodíval na modlitební chvíle a modlitebníci se scházívali u něj doma. Byl vždy smutný, že starší sboru nechodí na modlitební chvíle. Trápil se tím. Vroucí modlitební život, o tom často mluvíval. Modlíval se na kolenou a my s ním.
I jeho pastorace byla pozoruhodná. Často dělal rychlé a neohlášené návštěvy. Moc se nezdržel. Vždy spěchal. Pozdravil, lehce popovídal, pomodlil se a šel dál. Nejednou prožíval k návštěvám zvláštní puzení Shůry. Znal snad zpaměti data narození členů sboru. Když nemohl osobně popřát, volal jim telefonem. Dokázal usmiřovat spory. Když jsem se nedávno zeptal své sestry, kdo jí a švagrovi nejvíce pomohl ve vážné manželské krizi, odpověděla: „Bratr Heczko. Moc nám do vztahu nekecal, jen se modlil a my viděli, že se trápí.“ Jeho byt byl otevřený ve dne v noci. Doslova.

Ukrajina

Ukrajina a východní země jej přímo uchvátily.


Miloval jednoduchý a bezprostřední styl „vostočnych“ bratří. V srdci nosil chudé. Jednou se vrátil z diakonské cesty bez vlastních bot. Daroval je. Peníze převážel přes hranice nejrůznějším způsobem, třeba ve speciální podrážce bot. Riskoval. Pašoval Bible, literaturu, vozíval šatstvo.

U východního jídla s bratrem Ivanem Nemešem, který mu byl skvělým přítelem a je nyní i mým skvělým starším přítelem. 

Po pádu komunistů se pomoc směřovaná na Východ rozšířila. Položil základy velkému mostu lásky, po kterém dodnes tečou finance na dobré projekty.
Z počátku mě svým stylem předávání peněz udivoval. Významně se na mě podíval, položil ruku k srdci – tím naznačil, že má peníze v náprsní kapse. S modlitbou vyhledal příjemce, ve skrytu peníze předal. Sám jsem měl představu větší systematičnosti. Ale po létech to dělám stejně. Zcela stejně. Lepší systém totiž není.
Byli jsme spolu na sté cestě do Podkarpatí. Sil už tolik neměl, noha jej bolela. Seděl na zadním sedadle a vyprávěl a vyprávěl. Bylo to nádherné. Měli jsme den navíc a on překvapivě nespěchal. Objeli jsme jeho přátele, známé. Vše inspirováno bezprostředními nápady. Byli jsme pružní a bylo to spanilé.

Vyznání

Zemřel kazatel Stanislav Heczko, muž, který silně ovlivnil můj osobní život. Zasel do srdce lásku k Východu, vedl se mnou zpovědní rozhovory, od něj jsem přijal ujištění o odpuštění hříchů „pro krev Pána Ježíše“, křtil mě, pověřil mě prvním nedělním kázáním (aniž by se mě dopředu ptal).

Legendární rozpisy kázajících bratra kazatele. Tvořené bez exelu, bez editorů, jen pomocí psacího stroje. Jenou se na něm bez ohlášení objevilo mé jméno a začala kazatelská kariéra. 

Velmi si vážím toho, že jsem mohl žít vedle statečného a odvážného muže, po kterém šla i KGB, Stasi, o StB nemluvě.. Asi se jich nebál. Bál se Hospodina. Miloval Pána Ježíše a věřil v moc Ducha svatého.  Samému Bohu budiž sláva za jeho život!

Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi." Zj 14:13 


Věnování bratra kazatele Stanislava Heczka do mé ruské Bible. Přeji požehnání v drahém jménu Pána Ježíše Krista..... 

Interní zprávy ze studijního volna pro sbor Frýdek-Místek

Abyste byli informováni o tom co dělám,
dovoluji si zprávy postupně doplňovat na tento blog.
tím níže tím dále v čase.

Celkové zhopodnocení studijního volna najdete zde: 
http://zaba.ba.sweb.cz/Zhodnocen%C3%AD%20studijn%C3%ADho%20volna.pdf. 

Třetí Ukrajinský týden

Uplynulý týden jsem strávil vyloženě studijně a odpočinkově. Tedy každý den jsem využil slunečního času, kdy bylo ještě dosti teplo. Vyšel jsem do skvostných ukrajinských podhůří, s loukami, ovcemi, domečky kupkami, ohradami a nezbytnou spletí steziček a lávek. Vyhledal osluněné místo a snažil se pročíst několik knih. U místních jsem asi budil údiv. Bylo mi občas i trapno. Já si tu hovím a čtu a kolem mě prošli tu chlapi se sekyrami, tu povoz s kládami, jindy děti s ovcemi či krávou.  

Tady na tomto romantickém místě jsem dočetl jednu knihu.

Ponořil do otazníků ?zla? v tomto světě. Přečetl jsem knihy Skrytý Bůh. Kniha mi spíše dala vhled do světa liberální teologie. Další kniha dvou katolických biblistů Bůh a zlo, mě oslovila mnohem více.   Stala se pro mě napínavou a byl jsem hodně zvědav na to, jak to celé dopadne. Poslední kniha, ze které mi ještě kousek k dočtení zbývá je Problém bolesti od klasika C.S. Lewise.
Mohu s uspokojením říci, že mi čtení výše uvedených knih hodně prospělo. Zjistil jsem, že nejrůznější otazníky prožívali se mnou a přede mnou zástupy křesťanů. Poctivě se snažili  hledat odpovědi a poctivě konstatovali, že tato otázka zůstane až do skonání otevřena a poslední slovo bude mít Bůh.
Přesunul jsem se do rodiny Tolji, protože kazatel Vooloďa musel odjet se svými dětmi do třista kilometrů vzdálené nemocnice na vyšetření, které potrvá týden. Byl jsem za tuto změnu rád, mohl jsem totiž poznat další rozměry ukrajinského života.

Rodina Tolji Kovalčukovýách
V pátek jsem vedl biblickou hodinu a v neděli jsem tradičně kázal. Mohl jsem společně s Voloďou pomoci při Večeři Páně, kterou tu prožívají intenzivně. Sní chleba do posledního drobečku. Dlouho do odpoledne jsem s jedním bratrem starším Míšou obcházeli některé staré lidi s kalichem a chlebem. Byl to hezký den.

Za dočtení knihy jsem se odměnil jsem se výpravou až skoro nahoru do hor. 

V pondělí jsem ještě studoval a večer se dal na pomalou cestu zpět. Včera jsem byl v Kosivskou Poljaně a domlouvám další plány. 
Potom děsnými cestami do Mukačeva. Dnes ráno jsem naposledy na Ukrajině. Mám to tu hodně rád, ale už se těším na normální silnice s bílými pruhy, na osvětlená auta, na funkční brzdová světla u spolujezdců. Těším se i na normální záchody a běžně vytopené místnosti.   
  

Druhý ukrajinský týden

Druhý ukrajinský týden jsem strávil pomalým cestováním do Jasinji. Cestou jsem se stavil ve Volchovských lazech u svého přítele Petra Murgy, bývalého kazatele partnerského Rachovského sboru. Bydlí u nich v jakési přístavbičce neznámá utečenkyně z Doděcka, Její dům je staticky narušen, bydlí v něm taínek, jehož dům byl rozbombardován....

Sestra Murgová s dcerou utečeňkyně a Petrem Murgou

Samotná maminka, která utekla z východu před válkou pracuje v obchodě

Jedno dopoledne a kus odpoledne jsem strávil výpravou do obydlených hor. Do krajiny, kterou miluji.http://zababovo.rajce.idnes.cz/Pohlednice_z_Volchovskych_Lazu/

Potom jsem se stavil u Pavljuků, přátel, které jsem zdědil po br. Heczkovi. Patřili jeho nejbližším přátelům. Žel neměli víza, aby dojeli na pohřeb. Aspoň jsme si mohli tak trochu dojemně i s úsměvem zavzpomínat.

Posléze jsem dorazil do Jasinji. bydlím zcela komfortně v bývalém dětském pokojíku. V domě mých milých přátel Šelebových. Jejich děti mají progersivní svalovou distrofii. Velmi těžké a smutné Ale sleduji jejich lásku k dětem i jejich vzájemnou lásku i jejich pohostinnost - gostiprinimaltělnost.



Zde jsem nadatloval desetistránkové dílko - pracovní výcuc z výborné docela odborné knihy "Evangelikálové".
Dnes jsem odpočíval pomocí s dřevem.


Zítra se chystám na Bohoslužby do Rachova - našeho partnerského sboru. Budu domlouvat další spolupráci. Vyřídím pozdravy.


Zítra jedu

První Ukrajinský týden 

Budu stručný. Po krátkém pobytu na Slovensku v oblíbené destinaci Lubochninké dolině jsem se přesunul na Ukrajinu. První dny jsem fungoval jako posel Diakonice CB a průvodce sestry Noemi, Komrskové, jejiž tatínek Stanislav Černý se v Mukačevě narodil. 
Ve středu jsem Noemi předal autobusové společnosti a na Ukrajině osaměl. Ale zdaleka ne. Bydlím až do dnešního dne u přítele Timotea. Je krásné být ve velké rodině, sledovat ruch domu. Navázal jsem na studium z Lubochnianské doliny, dočetl dva sborníky na téma konveze a včera večer jsem dočetl knihu Evangelikálové. Vše s velkým užitkem a radostí a v pohodě pohostinného domu a zapršeného města a v klidu místních kaváren. Káva je za 7 Kč dražší za 12! Zítra táhnu dál na východ více do hor. Hodlám udělat výcuc a jistý závěr z toho co jsem přečetl. Už jsem začal psát sám pro sebe povídání o dětském přístupu ke čtení Písma a o obrácení.    

Pár fotek z Ukrajiny: 

Mukačevo - město, které mám rád. 

Sestra Noemi v rodném městě svého tatínka


Rozklad slova ve Svaljavě, kde jsem kázal neznámým jazykem.

Jedna z mnoha bohatých večeří u chudé vdovy - zde doslova....



Petr




¨





První dva týdny studijního volna


Prvních čtrnáct dní studijního volna bylo nabitých akcemi. Byl jsem na setkání kazatelů v hotelu devět skal. Co byla konference užitečná především možností vidět se s kazateli. Obsahově jsem příliš obohacen nebyl.

Konferenční sál hotelu 9. skal a tu zaujatí a tu znuzení kazatelé.

Dále ve čtvrtek jsem měl možnost osobního setkání s religionistou Zdeňkem Vojtíškem a konzultoval s ním otázky víry a iluze.

Proklínaný i uznávaný religionista, jehož mám ve velké úctě a s nímž mě pojí dlouholeté přátelství.  

V pátek večer jsem „studoval“ psychologii davů na koncertu U2 v Berlíně. Silný zážitek. Uznejte sami:


V sobotu večer a neděli jsem strávil ve společenství Křesťanského sboru Pišely – sympatické malé a inspirativní společenství.  Mohl jsem zde v neděli kázat a přednášet o Ukrajině.

Společenství v Pišelích se schází v mateřské školce. 

V neděli v poledne jsem stačil oddat manžele Petra a Anet Šmídovy v Hradci Králové. Večer jsem se s nimi radoval v evangelickém táboře v Bělči. 

Svatba se odehrávala za pět minut dvanáct v krásném evangelickém kostele v HK.
(Autorem stavby je pozoruhodný funkcionalistický architekt Liska)

Cestou do Frýdku nešlo nestavit se v Brně u Heczků. Vždy mě vítaval bratr kazatel, nyní mě uvítala zarmoucená rodina - manželka bratra kazatele Halinka a Konrád, dlouholetý kamarád. V pátek jsem byl na pohřbu svému životnímu kazateli. Své vyznání jsem napsal zde.

Bratr kazatel Heczko a moje maličkost před dvanácti lety u nemešů v Zakarpatské Ugle. 

Ve čtvrtek a pátek na mě čekal skvělý seminář s Bernardem Rothenem. Bernard je reformovaný farář Švýcarské zemské církve. Muž snažící se o pravdivé přemýšlení nad Písmem. Mluvil o jasu (záři) Písma do všech oblastí a života kritizoval přístup, který nazval „průzračnost Písma“ – tedy "Bible je přece jasná průzračná a musí mi být z Bible vše jasné". Na tento seminář jsem se těšil sedm let! Dočkal jsem se. Byl to jistě jeden z největších zážitků roku, možná i desetiletí. Přijal jsem tu velké povzbuzení a osvobození k čtení a výkladu Písma. Pro zajímavost uvádím program kurzu zde.


David Beňa (vlevo) překladatel a organizátor kurzu. Vedle něj Bernard Rothem, skromný muž s bystrým intelektem milující Písmo.  

Dovoluji si citovat z Bernardova katechismu: "Evangelium je úžasně dobrá zpráva: Vysoko nad silami osudu, nad mocí zrady a lži, nade vším, co nám nahání strach, přebývá v neproniknutelném světle Bůh, který miluje svět. Sám ho stvořil dobrý a krásný. A nyní si ze všech národů shromažďuje lid, aby mu sloužil - ne z donucení, nýbrž obětavě, radostně a svobodně. Jeho slovo probouzí veliká očekávání: Všechno násilí, všechno krvavé bezpráví jednou ustane..... "

V sobotu mě pohltila svatba mé neteře Katky a Jiřího Bartošových – nádherný zážitek. Duševní, duchovní i estetický, vzhledem k tomu, že se brali dva špičkoví desingeři.

Vše bylo ve stylu kroužků. Barvy dokonale sladěny. 

Řetězy z kroužků osobně vyráběných nevěstou. 

Nejlepší naposled. 

V neděli ve sboru v Bratislavě. Opět inspirující setkání. Sbor, který po léta sleduji a který je mi sympatický. Zažil jsem pečlivou a detailní přípravu bohoslužeb, včetně nákresu, kde mám stát při Večeři Páně.


Nyní přebývám ve Frýdku, měl jsem být na Slovensku, ale nakonec jsem tu a snažím se dodělat dlouhodobé dluhy  - umyl jsem okna, dotřídil vše po malování....krása. Dnes bych už rád odejel na Slovensko. Ale ještě jsem se zdržel.

Všechny zdraví

Petr

Jak vzniklo studijní volno:

Podle pravidel v Církvi bratrské je možné, ba žádoucí, aby kazatel jednou za pět let využil tzv. studijního volna. Usnesení konference CB (1995, usnesení č. 23) dává kazatelům možnost vždy po pěti letech služby čerpat tři měsíce placeného volna pro osobní studium a načerpání nových sil. Smyslem studijního volna je uvolnit se z všedního sborového (a pokud možno i rodinného) provozu a ve ztišení a soustředění obnovovat své vnitřní zdroje, nově promýšlet učitelskou a pastorační službu, nabírat a studovat. Podrobnosti zde. 



 Napsal jsem proto před prázdninami dopis Radě :
...Vskutku pociťuji potřebu studijního volna. Rád bych začal 21. 9. a skončil bych 5. 11. (1,5 měsíce). Rád bych se zabýval existenčními otázkami evangelikálního kazatele:
1) Kdo je vlastně Ježíš?
2) Co je obrácení? Co přináší trvalou proměnu?
3) Co je víra a co jsou naše iluze?
4) Jaký je smysl zla a utrpení?
Jako výstup bych spáchal nějaké eseje na daná témata. V rámci studijního volna bych se rád účastnil pastorálky, teologického dýchánku s Rothenem, navštívil různé sbory a inspiroval se. Trávit volno budu v Mladkově, v Lubochňianské dolině a na Ukrajině.


Tolik můj dopis RCB.




Další zprávy budu zveřejňovat zde....: